28.6.2007 Haló noviny str. 14 Z kultury Tomáš HEJZLAR28.6.2007 Haló noviny str. 14 Z kultury Tomáš HEJZLAR
Také letošní ročník právě probíhajícího hudebního festivalu Smetanova Litomyšl doprovází cyklus výstav Smetanova výtvarná Litomyšl. Na vernisáž obsáhlé výstavy z odkazu světoznámého malíře Františka Kupky, která je instalována do 13. července v rekonstruovaných prostorách litomyšlského zámeckého pivovaru, zavítal kromě prezidenta republiky Václava Klause rovněž emeritní ředitel světoznámého newyorského Guggenheimova muzea pan Thomas M. Messer.
»Měl jsem obrovské štěstí, když jsem za pohnutých událostí před počátkem druhé světové války prchal do zámoří,« vzpomíná sedmaosmdesátiletý usměvavý a životní energií kypící bělovlasý muž, který téměř tři desetiletí šéfoval jedné z nejvýznamnějších světových galerií. Bratislavský rodák Thomas M. Messer se jako čtyřletý chlapec s rodinou přestěhoval pod vlivem politických událostí oné doby do Prahy, kde jeho otec působil jako univerzitní profesor na Karlově univerzitě. Jako devatenáctiletý jinoch pak odsud prchal před hitlerovskou anexí do Ameriky. »Ale jednoduché to vůbec nebylo, protože první odjezd se nezdařil. Měli jsme odjet prvního září 1939, ovšem to nevyšlo. Putovali jsme osm hodin ve člunu na širém moři, ovšem tento plán ztroskotal. Pak jsme tři týdny jeli zámořským parníkem. V Americe jsem se přihlásil do armády, takže jsem aktivně bojoval na evropském území proti nacismu. «
Po úspěšném působení v Bostonu Messer obdržel roku 1961 nabídku, aby se stal šéfem nově postaveného newyorského muzea moderního výtvarného umění. »To byla samozřejmě velmi lákavá nabídka a ani minutu jsem nezapochyboval. Okamžitě jsem samozřemě místo ředitele Guggenheimova muzea přijal, i když jsem samozřejmě dalších sedmadvacet let, kdy jsem v této funkci působil, prožíval okolnosti nejen radostné, ale i komplikované. Nicméně moc rád na ta léta vzpomínám.« Podařilo se mu vybudovat ojedinělý komplex a sbírku konkurující nejslavnějším světovým galeriím. »Podařilo se mi získávat díla nejvýznamněších modernistů, například Degase, Gauguina, Gogha, Goyi, Kandinského, Klimta, Maneta, Picassa, Schieleho a mnoha jiných. Samozřejmě jsem sledoval i středoevropskou současnou produkci, i když americká veřejnost je obvykle velmi konzervativní a často šovinistický americký umělecký svět tam ostatní národnosti přehlíží. Ovšem naše Guggenheimovo muzeum vlastně jako jediné na území USA průběžně sledovalo nejen americkou produkci, ale pochopitelně i evropskou.«
Leckdy měl Messer i problémy, například když v padesátých letech instaloval výstavu z díla Egona Schieleho. »On je ve své tvorbě velmi erotický, což tehdejší bigotní Amerika nedokázala akceptovat. Musel jsem hodně vysvětlovat a odůvodňovat, že Schiele si to zaslouží,« přiznal Messer.
S mnoha významnými výtvarníky se náš krajan osobně znal, mnozí (nebo jejich dědici) mu věnovali svá díla. »Ale v Americe platí, že oficiální dary si ředitel nesmí ponechat, takže jsem je samozřejmě ihned zařazoval do sbírek. A ta díla, která mám nyní doma, například z tvorby Dubuffetta, Kandinského a dalších velikánů, chci Guggenheimovu muzeu odkázat.«
Messerovou nejoblíbenější knihou je Goethův Faust, na klavír rád hraje díla Beethovenova, Mozartova, Wagnerova i dalších klasiků. »Mám rád všechny druhy umění, protože mne obohacují. V Americe jsem se samozřejmě musel přizpůsobit tamnímu způsobu života a mentalitě, ale emocionálně jsem zůstal Evropanem. Bohužel si uvědomuji, že existuje určitá uzavřenost české kultury a zejména výtvarného umění, ale to je výsledkem zdejší mentality. Já sám jsem české umění trvale sledoval, obdivuji například díla Kolíbalova či Malichova, ale i dalších autorů.«
Nynější litomyšlskou expozici z Kupkova odkazu velmi oceňuje: »Pořádající Galerie Zdeňka Sklenáře nabízí opravdové skvosty, takže určitě stojí za to do Litomyšle přijet,« vzkazuje našim čtenářům emeritní ředitel jedné z nejvýznamnějších galerií na světě. Apotvrdil to čtenářům Haló novin i svým vlastnoručním pozdravem.
