7.8.2017 Hudební rozhledy str. 17 Festivaly, koncerty Markéta Jůzová
Harfistka světového renomé Jana Roušková obohatila repertoár pro královský nástroj erbovními díly Bedřicha Smetany, které zazněly v premiéře 24. 6. v rámci 59. Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2017. Na slavnostním koncertě zpíval po jejím boku významný basista Richard Novák. Výjimečný program, poeticky nazvaný „Kdo v zlaté struny zahrát zná“, přilákal do Zámecké jízdárny mnoho návštěvníků.
Ve svém repertoáru měla již delší dobu Jana Boušková symfonickou báseň Vltava, kterou pro sólovou harfu aranžoval Hanuš Trneček. Její maminka, harfistka Libuše Váchalová, skladbu již hrála na koncertních pódiích a dílo se postupem času stalo součástí repertoáru interpretů královského nástroje nejen u nás, ale i v zahraničí.
V Litomyšli ze Smetanova orchestrálního cyklu symfonických básní Má vlast představila Boušková v úzkém sepětí i Vyšehrad a Šárku. Harfistka nebyla příliš spokojena s již existující Trnečkovou úpravou Vyšehradu pro sólovou harfu, jelikož vynechal některé známé části, a proto se rozhodla skladbu ještě upravit a přiblížit více originálu. Ve svém vlastním aranžmá zahrála Boušková v premiéře i Šárku. Všem skladbám vtiskla adekvátní dramatický a romantický charakter a poukázala nejen na širší zvukové možnosti nástroje, ale i na své aranžérské nadání. Interpretace si žádá výjimečného sólového hráče. Part je virtuózni a klade velké nároky na interpreta nejen technické, ale i přednesové, neboť především český posluchač se neubrání známé konfrontaci s originálem, který každý rok může slyšet při zahájení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Boušková dlouhodobě prokazuje svou virtuozitu, hraje v kráse barev a dynamických odstínech, ale k efektní křehkosti znění daného specifikou nástroje ve srovnání s velkolepým orchestrálním originálem je při interpretaci pro sólový nástroj nejsvízelnější pojetí architektonické klenby díla a jednolitý dramatický tah. Ve svém aranžmá představila harfistka festivalovému publiku
Suitu J dur, op. 98 „Americkou“ Antonína Dvořáka, kterou hrála koncentrovaněji. Krásné skladatelovy klenuté pasáže interpretka akcentovala s nadhledem a v působivé lyrické atmosféře. Suitu hrála na recitálu v Chicagu, klavírní verzi díla lehce upravila a přizpůsobila možnostem harfy. Večerní písně Bedřicha Smetany zařadila Boušková do programu v premiéře, opět ve svém aranžmá, tentokrát pro sólovou harfu a zpěv. Cyklus písní na slova Vítězslava Hálka působí radostně i melancholicky. Basista Richard Novák, držitel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství z roku 2001, zpíval úctyhodně. Dílo, podobně jako symfonické básně, které interpretka s úspěchem v Litomyšli zahrála, má silné kvality, časem by se mohlo stát pevnou součástí repertoáru harfistu u nás i v zahraničí.
