30.10.2017 Týdeník Rozhlas str. 22 Po Česku Václav Žmolík
Tentokrát vás zvu do budovy, která je spjata se začátky festivalu Smetanova Litomyšl. Je to Smetanův dům právě v tomto městě. Tam v roce 1946 vystoupila Česká filharmonie dirigovaná Rafaelem Kubelíkem a zde se také zrodila myšlenka pořádat každoročne slavnosti venované Bedřichu Smetanovi.
„Uskutečnit tyto slavnosti se podařilo o tři roky později. V roce 1949 se zde konal první ročník,“ vypráví produkční festivalu Smetanova Litomyšl Leoš Krejčí, zatímco vstupujeme do výstavné novorenesanční budovy s elegantními secesními prvky.
LITOMYŠLANÉ SOBĚ
„Myšlenka na zbudování tohoto kulturního stánku zrála dlouho. Už v roce 1862 se v Litomyšli ustavila Jednota divadelních ochotníků. Svá představení hráli v hostinci U Černého orla, ale tamější sál jim nepostačoval. Proto se přemístili do letohrádku Karlov, který stával právě v těchto místech,“ dozvídám se dál. Tady byl sál, ve kterém litomyšlští ochotníci působili až do roku 1892. Pak ale stát zpřísnil bezpečnostní předpisy a oni tu už dál hrát nemohli. Proto se objevily úvahy vybudovat v Litomyšli důstojný kulturní stánek, kde by bylo možné hrát nejen divadlo, ale také pořádat koncerty a rozvíjet další kulturní aktivity.
Do roku 1903 se povedlo nashromáždit dostatečně velký obnos, aby se mohlo začít se stavbou. Projekt vypracovali tři architekti z Plzně – Josef Velfík, Jan Sula a Viktorin Sulc. „Nemalou část prostředků vybrali formou sbírky sami litomyšlští měšťané, a tak je možné říci, že Smetanův dům si postavili Litomyšlané sobě. Podobně jako národ sobě vystavěl pražské Národní divadlo. A víte, co máme ještě společného se Zlatou kapličkou? Datum otevření 11. června, ovšem roku 1905,“ usmívá se Krejčí. Na programu byla tehdy opera Bedřicha Smetany Dalibor, uvedená v nastudování obsazeném výlučně z místních ochotníků. Pouze v titulní roli vystoupil sólista Dvorní opery ve Vídni František Pácal.
KRÁPNÍKOVÁ JESKYNĚ
Ve vestibulu se zastavujeme u pamětní desky, která připomíná smutnou kapitolu z dějin Smetanova domu. Dozvídám se z ní, že v roce 1950 tu zasedal státní soud. Projednával zinscenovaný případ údajných protistátních skupin. Mezi souzenými byli i studenti litomyšlského gymnázia, kteří nepodlehli komunistické ideologii a odmítali se účastnit činnosti svazu mládeže. Proto si je tehdejší režim vybral jako exemplární příklady. A společně se studenty byl souzen i rektor piaristické koleje v Litomyšli František Stříteský. Když státní soud vynesl rozsudky, bylo třiačtyřicet studentů dohromady odsouzeno ke čtyřem stům dvaceti letům vězení.
Po reprezentačním schodišti stoupáme do prvního patra, kde se nachází hlavní sál se secesní štukovou výzdobou a s historickou oponou. „Ta opona je naše chlouba. Vytvořil ji v roce 1904 akademický malíř František Urban,“ upozorňuje Leoš Krejčí. Na výjevu zde vidíme prosté venkovany překvapené zjevením Múzy, která jim hraje na harfu. „Lze to také chápat jako oslavu naší hudebnosti a české krajiny,“ upřesňuje organizátor. Výjev působí opravdu optimisticky, jako takové okno do krajiny, a v obyvatelích Litomyšle prý evokuje symfonickou báseň Bedřicha Smetany Z českých luhů a hájů.“
Na konci návštěvy ve Smetanově domě mě Leoš Krejčí vede i do uhelného sklepa pod Smetanovým domem. Tam totiž vzniká krasová jeskyně. Díky betonovým panelům, které tvoří jeho strop, tu rostou shora opravdové skutečné stalaktity a od podlahy stalagmity. „A dost možná, že tu jednou budeme mít i krápníkový sloup, tedy stalagnát!“ uzavírá naši procházku můj průvodce.
