30.6.2018 Haló noviny str. 4 Z kultury Tomáš HEJZLAR
Nyní probíhající 60. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl (SL) se opětovně »blýskl« hned od samotného zahájení. Tvoří důstojný příspěvek v rámci letošních celostátních oslav stého výročí vzniku samostatného Československa. Návštěvník si to uvědomuje během operních představení, koncertů i při nejrůznějších dalších příležitostech.
Jednou z ojedinělých letošních událostí bude také nadcházející nové – tedy premiérové – uvedení nové inscenace Smetanovy slavnostní opery Libuše v realizaci pražského Národního divadla (4. 7.). Dílo v Litomyšli zaznělo několikrát v provedení čelných pěveckých osobností, včetně hvězdných sopranistek Marie Podvalové či Evy Urbanové v titulních rolích.
Podnětné skutečnosti
Pořadatelé SL myšlenku integrace do celostátních připomenutí založení československého státu roku 1918 podporují různě – nejen slavnostním oděním organizátorů se symbolikami v barvách trikolory (kravaty, šály, šátky aj.). Tematiku připomínají také výtvarnými počiny. Například vstup do zámeckého areálu, kde se většina koncertů a operních představení odehrává, letos – zcela poprvé v dlouhodobé historii litomyšlské kulturní události – doplňuje působivý soubor umělecky vkusně pojatých pilonů v národních barvách. Červeno-modro-bílé dekorové prvky doplňují také volně přístupné umělecké artefakty z přírodnin. Okrašlují bezprostřední okolí zámku i přilehlé okolí. Příchozí může tedy již od prvního vizuálního vjemu »nasávat« slavnostnější náladu. Potvrzují to samozřejmě vlastní umělecké výkony: výrazněji než jindy se orientují na národnostně zaměřený charakter. Nevnímáme však žádné zatuchlé staromilství, dokonce snad kontraproduktivně (až nebezpečně) šovinistický nacionalismus, k čemuž by možná obdobné trendy mohly inklinovat.
Různorodá nabídka
Litomyšlští pořadatelé očekávanou odpovídající přiměřenou míru přirozeně vnímaného »lokálpatriotismu« nepojímají pouze jako strnule zastaralý hold zdejšímu rodáku Bedřichu Smetanovi. Snaží se o organické vřazení jeho tvůrčího a názorového odkazu do širších kontextů v rámci našich dějin, i v liniích přinejmenším evropského vývoje. Je to cenný, veskrze prospěšný pohled. Modifikovaně navazuje na někdejší obecný tradicionalismus, tedy i s ohledem na svébytná názorová pojetí dalšího zdejšího významného rodáka, muzikologa Zdeňka Nejedlého. Poslání festivalu současně transformují do širších obsahových vazeb. Jde tedy o historicky odůvodněné, racionálně vnímané rozvinutí tematik, současně též o moderně vnímanou kontinuitu v proměnách času. Ostatně podobné záměry SL sledovala – a prozřetelně prosazovala – již v 70. a 80. letech minulého století, byť pochopitelně někdy i s překonáváním rozdílných názorových hledisek. Nynější tým, vedený dlouholetým ředitelem Janem Piknou a dalšími nadšenci, na podobné trendy zdařile ústrojně navazuje, průběžně je rozšiřuje v obecně akceptovatelných dimenzích.
Nebezpečí pomyslného pohroužení se do subjektivně sebestředných názorových struktur tedy v rámci SL nevzniká. Naopak je takový potencionální příklon důmyslně kompenzován tradičně působivou, umělecky odůvodněnou dramaturgickou osou. Dlouhodobě je pod ní každoročně podepsán – z aspektů muzikologických i dalších – nápaditý a invenčně tvárný dramaturg SL Vojtěch Stříteský. Ani během letošního ročníku neponechal nic náhodě, natož snad pouhé zjednodušené improvizaci. Program je lákavý i vyvážený, hodnotný a osobitý.
Promyšleně tematické konsekvence schvaluje umělecká rada SL, jež Stříteského záměry a trendy kvituje pozitivně. Program je i v letošní tematicky ojedinělé podobě vyvážený, sofistikovaně pojatý a systémově ucelený. Pamatuje na různé posluchačské vrstvy a jejich zájmy. Návštěvníci se do Litomyšle sjíždějí z nejrůznějších končin republiky – od severní či jižní Moravy až po severní či západní Čechy. Osobně jsem zaregistroval přítomné z Brna, Krnova, Mostu, Pardubic, Plzně, Poličky, Prahy, Svitav, Znojma a odjinud. Žádný jiný obdobný hudební festival u nás tak široce koncipovanou, současně obecně lákavou a odborně metodicky propracovanou koncepci v dlouhodobém horizontu nepřináší. Struktura SL sice vychází z prověřených zvyklostí, současně však také reaguje na aktuální potřeby nejen lokální a regionální, nýbrž i všeobecné. Nese znaky vyrovnanosti, tematické progresivnosti, snahu o zpřístupňování hodnot širokým vrstvám zájemců, včetně méně movitých.
Umělecké vrcholy
Od prvních dnů konání nabídl 60. ročník SL řadu ojedinělých dojmů. Patřilo k nim například hluboce niterné vystoupení houslisty Ivana Ženatého a jeho talentovaných studentek pocházejících z Číny a Spojených států amerických. Virtuos se totiž uplatňuje také jako úspěšný a vyhledávaný pedagog na špičkovém clevelandském hudebním učilišti. Zvukově Ženatý svými výkony stále více připomíná výsostné interpretační mistrovství zesnulého národního umělce Josefa Suka. S obdobně nezaměnitelnou špičkovou úrovní a temperamentem se představilo také Haasovo kvarteto. Za umělecký neopakovatelný vjem lze ovšem považovat letošní hostování dvaačtyřicetiletého mexického tenoristy Javiera Camareny (na snímku), pěvce umělecky osobitě výrazného – technicky i výrazově. O něm i o dalších litomyšlských exkluzivních festivalových vystoupeních příště.
POZNÁMKY »K VĚCI«
Bývám někdy tázán, zda nejsem litomyšlskými pořadateli nějakým způsobem »angažován«, dokonce snad korumpován, jak to naopak zřejmě očekávají od svých preferovaných – tedy subjektivisticky orientovaných – publikujících »příznivců« třeba v rámci prázdninového českokrumlovského MHF. Tam však mají objektivně píšící publicisté a dlouholetí hudební kritici vstup »pro jistotu« oficiálně zapovězen, pakliže průběhy akce hodnotí s maximální věcnou nezávislostí. Ano, až tak! O veskrze (pod)průměrných výkonech dokonce někteří různě »uplácení« publicisté buď taktně (takticky!) mlčí, nebo je zjemněle popisují s neuvěřitelnou tolerancí, dokonce pozitivně. Příkladem byl loňský evidentně nekvalitní výkon pěvkyně během úvodního večera MHF. V Litomyšli tomu tak není. I nestranná kritičnost je tam vítána a přijímána. Pro pochybovače: Dosavadní pobyt na SL jsem si skutečně zaplatil »z vlastní kapsy«, mohu to průkazně doložit! Přesto (opět!) rád a naprosto nezávisle konstatuji, že jsem i letos bez jakýchkoliv vnějších případných závislostí již od samotného počátku vnímal četné programové priority. Zkušenější jedinec je jinde nenachází, dokonce ani v zahraničí.
PŘIJATELNÉ PODMÍNKY
Vstupné na SL je ve srovnání s některými jinými festivaly (například s letním českokrumlovským Mezinárodním hudebním festivalem – MHF) i v nynějších ekonomických relacích nadále až neuvěřitelně vstřícné, vzhledem ke kvalitám výkonů a programové šíři vlastně stále neuvěřitelně nízké. Litomyšlské svátky hudby se totiž snaží o bezprostřední přibližování vrcholného umění lidem, podobně jak to činila i poválečná česká (československá) společnost. Je však smutné, že dosavadní finanční dotace ze strany ministerstva kultury byly – zejména ve srovnání s jinými méně nápaditými a nesrovnatelně míň prestižními obdobnými akcemi – nedostatečné. Ke zmiňovaným pozitivním skutečnostem tyto podpory kupodivu příliš nepřihlížejí!
