25.8.2009 Haló noviny str. 12 Z kultury Tomáš HEJZLAR
V rámci letošní Smetanovy Litomyšle byla v rodném bytě skladatele Bedřicha Smetany v bývalém litomyšlském zámeckém pivovaře zpřístupněna výstava skladatelových kreseb. Jedná se o ojedinělý výběr a ukázku Smetanových výtvarných vloh. Expozice se stala součástí souboru Snetanova výtvarná Litomyšl a zájem o ni je mimořádný.
Soubor drobných tužkových kreseb Bedřicha Smetany představuje sice nevelkou, ale svým způsobem nepochybně zajímavou část skladatelovy pozůstalosti. Většině veřejnosti jsou totiž tyto skladatelovy výtvarné projevy většinou zřejmě málo známé, pokud o nich ovšem někteří příchozí návštěvníci vůbec tuší. Některé Smetanovy kresby ovšem už byly dříve knižně zveřejněny -například ve fundované a uceleně zpracované smetanovské monografii z pera dr. Václava Holzknechta, jež poprvé vyšla v sedmdesátých letech minulého století. Tato kniha patří společně s pracemi smetanovského badatele, akademika Zdeňka Nejedlého k nejzávažnějším publikacím v daném oboru.

Kresby

Nynější litomyšlská kolekce vystavených Smetanových kreseb netvoří žádnou soustavnou či cílevědomou sbírku skladatelovy výtvarné tvorby – je spíše ukázkou umělcovy všestrannosti a nepochybně také cenným příspěvkem pro poznání Smetanovy osobnosti. V neposlední řadě však nelze pominout ani atraktivnost této tematiky, jež tedy může do skladatelových rodných míst přilákat další zájemce.
»Kreslení nebylo ani Smetanovou zvláštní zálibou či koníčkem,« uvedla u příležitosti zahájení této litomyšlské expozice vedoucí pražského Muzea Bedřicha Smetany, jež je součástí Národního muzea, dr. Olga Mojžíšová. »Smetanovy kresby vznikaly příležitostně a spontánně,
spíše pro zábavu, možná i z dlouhé chvíle nebo z okamžité potřeby zachytit či zdokumentovat si v konkrétním
okamžiku zajímavé či jinak pro něho významné místo nebo událost. Nasvědčuje tomu i to, že obrázky byly nakresleny, nepochybně i ze šetrnosti, na rubové strany nebo útržky starších dopisů či úředních dokumentů, které pro něho zřejmě přestaly být důležité. V každém případě však tyto drobné kresby osobitým způsobem lidsky dokreslují a oživují Smetanovu osobnost.« Podle vyjádření muzikoložky dr. Mojžíšové jednu větší tematickou skupinu v této vystavené kolekci málo známých smetanovských výtvarných dokumentů tvoří detailně vypracované kresby měst a krajin – jsou vytvářeny jakoby z ptačí perspektivy. »O vzniku těchto kreseb a jejich námětech nevíme nic bližšího. Není příliš pravděpodobné,
že by je Smetana kreslil nebo možná i obkresloval v době, kdy byl vytížen pracovními povinnostmi a stěží hledal čas na komponování. Nabízí se tedy domněnka, zda tyto obrázky nemohly vzniknout až po skladatelově ohluchnutí, když musel v roce 1875 strávit během jedné léčebné procedury několik týdnů v naprosté izolaci a nesměl se zabývat žádnou duševní činností.
Alespoň takto si třeba mohl krátit dlouhou chvíli,« zamýšlí se nad jejich vznikem a motivací dr. Mojžíšová.
Další tematický soubor v historických prostorách bývalého litomyšlského pivovaru představuje devět miniatur s loveckými výjevy. Tyto kresbičky odrážejí nepochybně i dojmy ze Smetanových vlastních loveckých zážitků, jež se datují již od skladatelových studentských let. »Hony pořádal Smetanův otec pro okolní honoraci na rodinném sídle v Růžkových Lhoticích. Pro Bedřicha Smetanu, tehdy ještě studenta, představovaly oblíbenou prázdninovou zábavu. I v době, kdy působil jako učitel hudby v rodině hraběte Thuna, měl možnost si občas dopřát tuto zálibu. Později, tedy až v padesátých
a šedesátých letech 19. století, si mladý skladatel jezdíval zastřílet ke svému bratrovi Karlovi, lesnímu na panství knížete Thurn-Taxise. V Jabkenicích, kde nakonec žil po ohluchnutí u svého zetě lesmistra Josefa Schwarze,
již střílet nesměl. Na hony se však se zájmem chodil alespoň dívat,« pokračuje ve svých informacích o letošní litomyšlské expozici vedoucí pražského Smetanova muzea dr. Mojžíšová.
Z dalších dochovaných Smetanových kreseb jsou v letošní zveřejněné expozici zařazeny ještě tři obrázky horských krajin s názvy měsíců červen, červenec a srpen. »K nim však zatím nemáme žádné bližší vysvětlení.
Nevíme tedy, zda existovaly podobné kresby i pro další měsíce, nebo je to jen torzo – nelze to vyloučit, ale ani potvrdit,« zamýšlí se Mojžíšová. »Dochovaly se však dva obrázky usedlosti Lamberk v Obříství u Mělníka, tedy sídla rodiny Smetanovy druhé choti Bettiny Ferdinandiové,
s níž se skladatel po skonu jeho první milované choti Kateřiny oženil v roce 1860. Jeho žena s dětmi tam každoročně trávila prázdniny a Smetana za nimi zajížděl z Prahy ke kratším návštěvám.«
Poslední soubor nyní vystavených Smetanových kreseb je obsažen v miniaturním zápisníčku, jakémsi deníčku v kresbách, neboť skladatel si tam alespoň zběžně zachytil místa některých svých prázdninových pobytů. Na prvních dvou jsou Roztoky u Prahy a Nusle, jež tehdy ještě nebyly součástí Prahy; právě tam pobýval ještě se svou první ženou Kateřinou v letech 1855 a 1857 na letním bytě. Na pěti dalších kresbách jsou scenérie z přímořského letoviska Särö ve Švédsku nedaleko Göteborgu, kde Smetanovi strávili léto 1858. Tamní pobyt měl zlepšit zdravotní stav tuberkulózou nemocné Kateřiny Smetanové. Smetana tam také dokončil svou první symfonickou báseň Richard III. Z roku 1859 následuje kresba Lamberka. Smetana tam pobýval v červenci na návštěvě se svým bratrem Karlem, manželem Bettininy sestry Albertiny, ovšem s Bettinou Ferdinandiovou se tam však tehdy ještě nesetkal. Poslední čtyři kresbičky jsou z Kamýku u Litoměřic. Na přelomu července a srpna 1860 tam Smetana s Bettinou Ferdinandiovou pobývali coby čerství novomanželé u Bettininy sestry Hedviky Polákové.

Zápisky

Každý rok si Bedřich Smetana pravidelně zaznamenával ve svých nástěnných kalendářích, určených pro roční zápisky, nejen své měsíční příjmy a výdaje, ale rovněž nejdůležitější rodinné, umělecké, společenské, ba i politické události. Nechybí tam ani záznamy soukromého charakteru. V roce 1871 již těžce zkoušený umělec opatřil drobnými kresbami i záhlaví těchto svých měsíčních záznamů. Je někdy téměř dojemné, jak musel tento tvůrce špičkových a nadčasových uměleckých hodnot penězi šetřit, neboť jeho příjmy nebyly fixní, ani velké, zatímco na výdaje (například za jídlo a byt) musel pravidelně přispívat. I tato část nyní přístupné litomyšlské expozice má svůj významný výpovědní dosah.

Foto autor| REPRO – archiv