Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Z vrcholů Smetanovy Litomyšle

2.7.2012 Haló noviny str. 9 Kultura, hudba Tomáš HEJZLAR   

Světoznámý tenorista oslnil výškami i temperamentem

Hudební festival Smetanova Litomyšl (SL) pravidelně nabízí také hostování světových operních hvězd. Někteří světoví pěvci do východočeské perly měst jezdí dokonce dříve než do Prahy – a tak tomu bylo i letos. Galavečer původem italského tenoristy Marcella Giordaniho (17. 6.), jehož vokální mistrovství oceňují v nejprestižnějších světových operních domech včetně newyorské Metropolitní opery, patřil k nesporným vrcholům nejen letošního festivalového ročníku.

Litomyšlští pořadatelé ovšem přítomností této špičkové pěvecké veličiny současného operního světa »nevystříleli« všechny plánované programové trumfy. Již ve středu (4. 7.) je na program SL zařazena světová premiéra nedávno dokončené skladby Lingua angelorum
od současné skladatelky Sylvie Bodorové, v níž sólový part přednese jeden z čelných současných světových barytonistů, Američan Thomas Hampson. Pěveckými osobnostmi tak prestižního významu se letos bohužel nepochlubilo ani Pražské jaro.

Giordani »špičkoval«

Devětačtyřicetiletý hlasově dokonale disponovaný Marcello Giordani je u nás znám zatím pouze prostřednictvím přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery – živě v České republice poprvé vystoupil právě na druhém nádvoří litomyšlského zámku v rámci SL. Přestože v úvodní árii Rodolfa (Quando le sere al placido) z Verdiho opery Luisa Millerová v náročnějších výškách leckdy zakolísal, což ovšem mohly ovlivnit aktuální, nepříliš vlídné klimatické podmínky otevřeného plenéru, další umělcovy výstupy již prokázaly, že do Litomyšle přijela skutečná světově respektovaná osobnost. Tato skutečnost letos neplatila ani o většině hostů Pražského jara (s výjimkou šestašedesátileté Edity Gruberové, byť její umělecký vrchol je již pochopitelně spíše minulostí…). Obdobné výkony špičkové úrovně ovšem během letošní koncertní sezony v Praze nepodali ani protagonisté jiných akcí (srv. dubnový nepříliš zdařilý recitál mexického tenoristy Rolanda Villazóna ve Smetanově síni Obecního domu aj.).
Tenorista Giordani je v současnosti v dobré pěvecké kondici, v Litomyšli navíc zaujal i patrnou prožitkovou niterností spjatou s emotivní gestikulační působivostí a zřetelnou bezprostředností. Tím se občas přiblížil i výkonům špičkových tenoristů Luciana Pavarottiho či Plácida Dominga (samozřejmě s pochopitelnou licencí!). Giordani totiž dokáže své působivě a lehce tvořené výšky kovově znějícího třpytu obdařit i hodnotami belcantového typu. Platilo to během litomyšlského vystoupení například při provedení známé árie Turrida (Mamma, quel vino e generoso) z Mascagniho Sedláka kavalíra: postupně zde vystavěl široký výrazový oblouk od něžně lyrického úvodu po přesvědčivou mužnost ve vypjaté poloze. Také coby José v Bizetově Carmen vytvořil v árii La fleur que tu m'avais jetée působivě kreativní linku s vláčně měkkou kantilénou téměř chlapecky znělého témbru (připomínal tím například našeho Aleše Brisceina). Giordani zapůsobil i působivě legatovanou elegantní gradací s průzračnými výškami italského typu, střídanou s působivě ztišenými plochami. Tóny tvořil zcela bez stopy po výrazové vnějškovitosti, tedy i v podmanivém stále znělém mezza voce, jehož tvorba v otevřeném plenéru litomyšlského zámeckého nádvoří samozřejmě potvrdila kromě niterného vnímání zpívaného textu také interpretovu dokonalou technickou průpravu. Oboje Giordani dokonale prokázal a prolnul s maximální působivostí. Totéž platilo například o pojetí Federikova nářku z Cileovy Arlézanky s pružně tvořenými a funkčně využívanými výrazovými proměnami.
Pěvecky náročný a početně hutný program tenoristova recitálu ve druhé části přinesl kromě tradičně působivého sboru Židů z Verdiho Nabucca v přesvědčivě více lkavém než burcujícím pojetí Pražského filharmonického sboru především italské populární melodie – ovšem v poněkud chaotickém výběru od sladce znělých canzonet (leckdy spíše líbivého než ryze uměleckého typu) až po Costovu skladbu Era de maggio s prvky vídeňské operety.
Podobné » líbivky« sice na festivalech open air leckdy zaznívaj, během SL však jejich přemíra a zejména výběr působily programově spíše rušivě, byť například v Calího skladbě E vui durmiti ancora protagonista večera Giordani podal výkon srovnatelný například s nezapomenutelnými nahrávkami pěvecké legendy Benjamina Gigliho. Po programově různorodě strukturovaném, technicky však velmi náročném galavečeru se umělec ještě rozloučil – jak také jinak? – pomyslnou »hymnou« všech tenoristů, tedy slavnou árií Nessun dorma z Pucciniho opery Turandot. Podal ji nejen s patřičnou vznosností s současně i něžnou grácií, ale také v plném nasazení s brilantní technickou jistotou, tedy jak má znít… Potlesk vstoje pak samozřejmě nebral konce!

Opomenutá Kulikovová

Ve stínu Giordiniho uměleckých předností se tudíž ocitla spoluúčinkující ukrajinská mezzosopranistka Marianna Kulikovová, jejíž pěvecké hodnoty ani v tak silné konkurenci pominout nelze.
Pohostinsky se po tenoristově boku úspěšně představila ve finále Bizetovy Carmen, i když výrazově zůstala zřetelně za pěvcovou typicky jižanskou kreativností.
Ovšem její předchozí sólisticky provedená Habanera z prvního jednání téže opery zaujala velmi. Nebyla, pravda, tak bytostně žhnoucí, jak melodii pamatujeme (zejména z dávných koncertů Pražských jar) v podání slavné sovětské pěvkyně Jeleny Obrazcovové. Působila spíše jako bezprostřední, jen zvolna svůdně lákající vamp s perlivým pěveckým výrazem, i když v poněkud lyričtějším pojetí. Tak tuto roli kdysi spíše noblesně pojímala například česká představitelka Štěpánka Štěpánová (oproti nesrovnatelně dramatičtější Ivaně Mixové). Jako okolnostmi zlomenou postavu vnímala Kulikovová v duetu svou Santuzzu z Mascagniho slavné opery Cavaleria rusticana. Představila se tu s krásně tvořenou kantilénou, když předtím v téže opeře slavnou kostelní scénu Regina coeli za doprovodu sboru pojala místy spíše až naturalisticky a razantně. Přesto byla v tomto galakoncertu Giordanimu partnerkou velmi hodnotnou, byť neprávem opomenutou.

»Elektrizující« dirigent

Během litomyšlského pěveckého recitálu sehrál významnou roli nejen Pražský filharmonický sbor, ale rovněž Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. I ve venkovním prostředí zámeckého nádvoří samostatně hrál především tradičně uváděné operní předehry či mezihry bez patrnějších zvukových problémů, navíc zaujal smyslem pro výrazovou specifičnost. Velký podíl na úspěchu má šestapadesátiletý neobyčejně dynamicky cítící americký dirigent Steven Mercurio. Díky svým italským rodinným kořenům má skvělý smysl pro pochopení jihoevropské operní tvorby. Prokázal to opakovaně již dříve, například během úspěšné spolupráce se slavnými tenoristy Bocellim, Carrerasem, Domingem, Pavarottim a dalšími. Coby absolvent bostonské univerzity i prestižní americké Julliardovy školy dirigent Mercurio dokáže při studiu kompozic jemu vlastní spontánnost podrobit racionálnímu pochopení funkčnosti stavebného řádu. Není tedy vůči zápisu jen »americky« flexibilním zprostředkovatelem se sklonem ke vnějškovosti. Pojetí Mercurio podřizuje smyslu pro celistvé pochopení kompozic, takže každé z orchestrálních čísel neslo odlišné výrazové prvky nejen tempové (často ve velmi svěží rovině), ale i dynamické. Při doprovodech sólistů americký dirigent citlivě vnímal jejich možnosti a záměry, čímž současně navozoval spontánní průběh. I pro samotný orchestr to bylo jistě setkání s tímto dirigentem velmi poučné.
Bohužel Mercuriova vlastní skladba Mercurial
Overture, zařazená na úvod druhé poloviny litomyšlského galavečera, svou formální vnějškovitostí a »parádností«, danou nepochybně funkčním původním záměrem využití při oficiálním protokolu během udílení Nobelovy ceny, z hlediska uměleckého zařazení na program SL byla jen dosti nepochopitelnou úlitbou účinkujícímu hudebníkovi. Nepřispěly tomu ani smysl pro kompozičně barvitou instrumentaci či (téměř řemeslné) rozvíjení tematického materiálu. Večeru to dokonce programově zbytečně uškodilo.

Přijede slavný barytonista

Přestože letošní 54. ročník SL již přinesl řadu dalších výrazných uměleckých počinů nejen při inscenování oper, ale také v řadě koncertní, další z výrazných vrcholů letošního ročníku se teprve očekává. Příští týden se jím jistě stane (4. 7.) přítomnost slavného amerického barytonisty Thomase Hampsona v rámci premiérového uvedení tvůrčí novinky skladatelky Bodorové Lingua angelorum.
Také tento pěvec je v současnosti řazen do špičkového katalogu světových osobností – a prestiži litomyšlského festivalu takové večery přispívají způsobem neobyčejným. Jen dodejme, že dvojici slavných pěveckých osobností, tedy Giordaniho a Hampsona, zanedlouho v rámci českokrumlovského Mezinárodního hudebního festivalu obohatí ještě světově uznávaný ruský barytonista Dmitrij Chvorostovskij.

Zázraky se dějí!

Letošní ročník SL patří navzdory neočekávanému odchodu některých dosavadních sponzorů, což vzniklo důsledkem současné neblahé celospolečenské a ekonomické situace, opět dramaturgicky i interpretačně k nejúspěšnějším. Je tomu tak samozřejmě nejen díky nadšenému pořadatelskému týmu v čele s ředitelem festivalu Janem Piknou a programovým šéfem SL Vojtěchem Stříteským (v součinnosti s dalšími!), ale rovněž díky pochopení aktuálních podporovatelů uměleckých hodnot, především České spořitelny. Právě jejich přínos v rovině ekonomické je pro litomyšlské umělecké dění velmi cenný. A je společensky zcela nepochopitelné, že zatímco při sportovních akcích jsou podporovatelé mnoha způsoby veřejně připomínáni, v oblasti kulturní se naopak často hovoří o jakési »skryté reklamě«, což platí i o sféře mediální. Jde tudíž o legislativní nepochopení situace. Litomyšlský festival je ukázkou, že i v obtížných podmínkách nadšení »dělá zázraky«, pokud spolupráce vítězí nad nepochopením či dokonce rivalitou. A pochopit poslání litomyšlského vokálního festivalu není obtížné: snaží se zprostředkovávat a rozvíjet nesporné umělecké hodnoty i mimo tradiční velká kulturní centra (Praha, Brno atp.). Taková akce tudíž není jen spíše doplňkovou snobskou událostí, což platí například o některých událostech pražských, ale tvoří cenný přínos pro obecné kultivování obyvatelstva, dokonce napříč generacemi.

Foto popis| Autogramy na programovou brožuru společně podepsali slavný tenorista Marcello Giordani a dirigent Steven Mercurio (oba na vedlejším snímku).
Foto popis| Tenorista Giordani společně s ukrajinskou mezzosopranistkou Mariannou Kulikovovou
Foto autor| FOTO – archiv Smetanovy Litomyšle/František RENZA

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz