Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Za krajinářstvím do Litomyšle Julius Mařák a jeho žáci

27.6.2009 Haló noviny str. 8 Z kultury Tomáš HEJZLAR
Pro mnohé milovníky umění je fenomén krajinářské školy malíře Julia Mařáka událostí ojedinělou. Není divu. Technicky skvělé, umělecky hodnotné a oduševnělé zobrazení české krajiny, vycházející z romantismu, poučené těmi nejlepšími evropskými výtvarnými školami a směry, postupně ovlivněné impresionismem a u některých žáků dokonce i expresí, představuje velmi kvalitní kapitolu v dějinách českého výtvarného umění. Oslovilo nejen Evropany, ale například i Američany či Japonce.

Litomyšl – rodiště světoznámého Bedřicha Smetany – bylo v 19. století ohniskem rodící se národní kultury, líhní národního obrození, místem setkávání osobností rozličných oborů společenského dění. Do takového kulturního prostředí se narodil roku 1832 velikán našeho krajinářství – Julius Mařák.
Litomyšl si svého rodáka trvale zřetelně váží. Několik jeho děl například trvale představuje ve stálé expozici Městského muzea a galerie ve druhém patře tamního renesančního zámku -světové památky UNESCO. Daleko cennější hřivnou je ovšem skutečnost, že umělec je připomínán nejen organizovaně a formálně, ale i spontánně prostřednictvím občanských iniciativ. Patří mezi ně i litomyšlská soukromá galerie Kroupa. Nejenže zaznamenala stále sílící zájem o tuto výtvarnou osobnost, ale s předstihem také letošní nadcházející 110. výročí Mařákova úmrtí, připadající na 8. října. Do 5. července má uměnímilovná veřejnost možnost setkat se v galerijních prostorách na litomyšlském Smetanově náměstí číslo 60 s vybranými malbami a kresbami nejen Julia Mařáka, ale i jeho žáků. Jde o ojedinělou možnost nahlédnout do veřejnosti neznámých soukromých sbírek, z nichž byly skvosty na velmi omezenou dobu několika týdnů do galerie zapůjčeny.
Sotva nedávno skončila ve východočeském Golčově Jeníkově (v tamní Galerii Goltzova tvrz) velká výstava slavné výtvarné školy malíře Julia Mařáka na pražské akademii z konce 19. století, podobnou tematiku od 6. června nabízí soukromá česko-francouzská Galerie Kroupa ve svých prostorách na litomyšlském náměstí. Expozice je součástí cyklu Smetanova výtvarná Litomyšl.
Malíř (zejména neobyčejně působivý krajinář) Julius Mařák je uváděn coby vynikající malíř-krajinář, odchovanec pražské výtvarné Akademie ve třídě profesora Maxe Haushofera. Po roce 1860 se usadil ve Vídni. Zároveň bývá vždy připomínána jeho excelentní kreslířská technika, kde zvláště v kresbách uhlem dosáhl špičkového (u nás společně s jeho následníkem Maxem Švabinským zřejmě nejvyššího) mistrovství. Obdobných met Mařák docílil i v technikách grafických, takže od 70. let mu byly nabízeny báječné příležitosti a zakázky. Je tedy uznáván nejen u nás, ale stále více se stává také jedním z velkých objevů i pro zahraniční sběratele.
Mařákova krajinářská škola se stala vyhledávaným fenoménem nejen díky technické dokonalosti a uměleckým hodnotám, ale, vzhledem k oduševnělému zobrazení české krajiny, vycházející svou podstatou ještě z romantického výtvarného zření. Představuje velmi kvalitní kapitolu v dějinách českého výtvarného umění. Není totiž jen oním odkazem s rysy romantizujícího vnímání, ale v mnohém už zřetelně předjímá impresionistické cítění, jímž se tato česká výtvarná škola evropských hodnotových rozměrů postupně nechala ovlivňovat. U některých Mařákových žáků je už dokonce současně vnímána i exprese. Jde tedy o mnohovrstevnatý pohled, rozšiřující evropské trendy o specificky »české« vidění (ovšem v intencích nadnárodního působení).
Julius Mařák vychoval přes tři desítky výrazných malířů – jsou mezi nimi zejména takové známé osobnosti, jako byli Ota Bubeníček, Bohuslav Dvořák, Alois Kalvoda, František Kaván, Jaroslav Panuška, Antonín Slavíček či Josef Ullmann. A možná by do této plejády patřil i mimořádně nadaný Otakar Lebeda, nebýt jeho předčasného skonu v pouhých čtyřiadvaceti letech (v návalu těžké deprese spáchal sebevraždu), autor působivého obrazu Rybník Budovec
i dalších. Julius Mařák byl tolerantní učitel, respektující jedinečnost projevu každého ze svých žáků. Podařilo se mu proto vychovat silnou generaci.

Mařák

Nynější litomyšlská expozice sice není početně udivující, ovšem nabízí nové pohledy na svět mařákovských vizí, tedy nové vnímání jeho tvorby v kontextu evropské tvorby. Komorně pojaté expozici vévodí Mařákovy tři oleje. Ještě z 60. let pochází Mařákovo Jitro v lese, reprezentující malířovu romantickou polohu. Lesní interiér v mnoha denních i ročních dobách je vlastně typickým synonymem autorova výtvarného mistrovství. Podvojnost hudebního a výtvarného talentu vyústila i zde v dokonalou harmonii, kdy ruka malíře vytvořila melodii věčného přírodního zázraku. Po roce 1870 získával umělec stále více zakázek na ilustrace i na veřejné stavby (například dvorana vídeňského nádraží Františka Josefa), jeho popularita rostla a vyústila v úkol vyzdobit také předsíň královské lóže Národního divadla obrazy památných míst domoviny. Obraz Jitro v lese pochází ze slavné pražské Waldesovy sbírky. Působivou vizuální brilancí se vyznačuje rovněž barevně měkce zasmušile pojatý olej Děti v lese (z doby kolem roku 1880) v kompozičně rafinovaném rozlišení celku, kde skrytě symbolický obraz radosti je vyvažován elegičností tušeného smutku. Obraz v bohatě vypracovaném orámování byl kdysi v majetku Mařákova žáka Jana Honsy. Litomyšlskou kolekci však zřejmě nejvíce obohacuje i ve své zřetelné niternosti monumentálně pojatá kompozice Tanec vážek (z doby kolem roku 1885). Roku 1885, v letech nejvyšší umělecké zralosti, Mařák vytvořil na objednávku mnichovského nakladatelství Paul Kaeser cyklus uhlokreseb Čtyři roční doby s částmi: První skřivan (Jaro) – Tanec vážek (Léto) – Když listí padá (Podzim) – První sníh (Zima). Zároveň tvůrce všechny čtyři motivy převedl i do olejomalbových verzí. Letní idyličnost díla Tanec vážek zřetelně báječně vyzařuje harmonii přírody v symbióze stromoví, vody a vzduchu bez nadbytečné popisnosti, spíše v bukolické šíři srovnatelné například se Smetanovou symfonickou básní Z českých luhů a hájů. Mařákův výrazně výškový obraz s tančícími vážkami nad klidnou letní hladinou odlehlého lesního jezírka se nachází v pražské soukromé sbírce; jde jistě o dílo prvotřídní úrovně.
Výtečně se k této nezřídka barevně velmi intenzivně působící tvorbě druží inspirativní soubor kreseb, a to menšího i rozmáchlejšího formátu; především jsou to velkoformátové uhlové kresby na kartonech Zasněná z roku 1870 a opět pozdější kresba Odpoledne v lese – obě s typickými mařákovskými prvky, tedy včetně prosvětlených stromoví se slunečními odlesky.

Mařákovská
škola

Cílem nynějšího litomyšlského vystavovaného souboru není propagace zdejšího rodáka, ale rovněž snaha předestřít co nejuceleněji tvorbu Mařákových žáků. Kde bylo možné, je představeno vždy jedno z reprezentativních děl dotyčného, k němuž jsou přidána na doplnění dvě až tři menší díla. Například vzácné obrazy Antonína Slavíčka nejsou běžně dostupné; pro nynější kolekci je skutečným štěstím, že pražská Galerie Kodl do Litomyšle zapůjčila vzácný exponát nazvaný Domy v Libni; může být ozdobou každé výstavy. Poznáváme tak tvorbu slavného krajináře, spjatého například s východočeskými Kameničkami na nedalekém Hlinecku, v naprosto netušené podobě, neočekávaně v rovině zřetelného sociálně kritického vidění, jež i pohled na proletářské činžáky pražské libeňské periferie nejen ozvláštňuje, ale umělecky dokonale povyšuje. Slavíčkův vrstevník František Kaván je tu skvěle zastoupen svojí mnohokrát vystavovanou Májovou loukou z roku 1897 (její rubová strana je unikátní přehlídkou autorských prezentací).
Největší náš mistr pastelu Ferdinand Engelmüller maloval nejčastěji snově romantická zákoutí v intencích vidění svého profesora. Slohově vyšel z novoromantismu, jemuž zůstal trvale věren, byť některá díla ozvláštnil symbolistním přízvukem. Po roce 1905 se sice nechal ovlivnit poněkud »sušší« pregnancí, čímž docílil pevnější obrazové stavby, ovšem nezřídka na úkor lyrického výrazu. Ten mu byl nejvlastnější, jak dokládá i vystavený olej Večer na Třeboňsku, patřící k velmi zdařilým svěžím, i když trochu rázovitě vnímaným dílům nejspíše plenérového původu.
Východočeský malíř Jan Honsa patřil v meziválečné době především ve svém kraji (Chrudimsko, Litomyšlsko, Poličsko) k velmi uznávaným tvůrcům, žel pozapomenutým. Zatímco pro jeho tvorbu jsou typická zpodobení rázovitých venkovských chalup, často i ve spojení s lidmi kolem nich, rybníčky s husami a dalšími tematickými okruhy, nezřídka v impresně vnímaném zarámování, klidnou vesnickou cestu pod klenbou stromů si vybral Honsa nejspíše doma o prázdninách v Běstovicích u Chocně. Z obrazu, jenž litomyšlské expozici vévodí, v technicky svrchovaném pojetí dýchá nezaměnitelný půvab ryze české krajiny v její smavosti i mírném zadumání. Obraz byl dokonce roku 1904 vyslán na Světovou výstavu do Saint Loui, kde získal bronzovou medaili. Jde o jedno z klíčových děl umělce a bravurní ukázku vrcholné tvorby Mařákovy školy. Prokazuje mařákovský příklon velmi zřetelně. Ovšem jiné vystavené práce neopomíjejí Honsův typický »vysočinský« rukopis se svěžími barevnými valéry v uhrančivých zeleních luk a modří doširoka rozklenutých obloh.
Také několik obrazů dalších autorů náleží v rámci litomyšlské kolekce ke špičkám jejich produkce -týká se to zejména Bártovy Husopasky, Březinova lesního interiéru, Bubeníčkovy Ranní nálady, Královy Kaštanové aleje ve Veltrusích i dalších. Bonusem výstavy jsou zejména pro specialisty vzácná díla obecně méně známých autorů Ludvíka Csordáka, Oskara Fialy, Bedřicha Plaškeho, Ferdinanda Prokopa či Antonína Raimunda Wolfa, jejichž jména se už do rámce školních znalostí většinou bohužel nevešla… Podobně objevný je soubor drobných, leč výrazných olejů Pečínkových a velký obraz Z Kameniček
od Karla Nejedlého. Zvláštní ochutnávkou je tu tematicky raritní Jan Minařík – ale jen pouhý seznam vystavujících by byl příliš únavný!
Julius Mařák: Tanec vážek (asi 1885, olej na dřevěné desce, 52 x 32 cm)

Foto popis| Julius Mařák: Jitro v lese (1867, olej na dřevěné desce, 66×50 cm)
Foto popis| Ferdinand Engelmüller: Večer na Třeboňsku (1903, olej na plátně, 45×60 cm)
Foto popis| Jan Honsa: Letní odpoledne (1900, olej na plátně, 80×100 cm)
Foto popis| Jaroslav Panuška: Krajina (Při západu Slunce) (kolem r. 1890, olej na plátně, 70×106 cm)
Foto popis| Ferdinand Prokop: Cesta v listnatém lese (1908, olej na plátně, 113×118 cm)
Foto popis| Antonín Slavíček: Domy v Libni (kolem r. 1908, olej na dřevěné desce, 30×38 cm)

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz