Smetanova Litomyšl

„Život bez hudby jsem si nedokázal představit“

O Matyáši Novákovi můžete slyšet samé superlativy. Tento mimořádně talentovaný klavírista z Hradce Králové má na svém kontě řadu vítězství v národních i mezinárodních soutěžích. Díky mimořádnému harmonickému cítění, širokému repertoáru a vynikající úhozové technice patří k nejperspektivnějším pianistům své generace. Matyáš je všestranným umělcem, vyhledávaným komorním hráčem a korepetitorem, ale také velkým znalcem a milovníkem železniční dopravy i členem Českého svazu chovatelů. Na Smetanově Litomyšli vystoupí 11. července s klavírním matiné. Zazní skladby autorů období romantismu.

Byl jste pilné dítko, které sotva začalo chodit, už se věnovalo hudbě?

Z vyprávění vím, že jsem v miminkovském věku usínal u Mozartových koncertů, v batolecím mi babičky a rodiče na dobrou noc zpívali lidové písničky. Když mi byl rok a půl, dostal jsem k Vánocům plastové piánko. Na něm jsem si poprvé vyťukal písničku Kočka leze dírou. Hračka měla omezený tónový rozsah a rodiče vzpomínají, jak bylo roztomilé, že když jsem chtěl zahrát tón, který na piánku nebyl, ťuknul jsem prstem vedle, do místa, kde bych pokračoval, pokud by výrobce zhotovil větší verzi. U tohoto zeleného plastového piánka jsem prý coby batole trávil hodně času. Všem, kdo mě hlídali, to přišlo jako velmi praktické a snažili se piánkem zabavit i další děti v rodině, ale nikoho jiného tahle hračka nezaujala.

Máte za sebou mnoho úspěchů v národních i mezinárodních soutěžích. Vybavíte si ale některou, byť třeba ne vítěznou, která vám dala něco jiného, například dobrou zkušenost, ponaučení…

Ponaučení a zkušenost přinese každá soutěž. Věková hranice většiny velkých soutěží je třicet (někdy třicet pět) let. Je to období, kdy se interpret formuje, zlepšuje, cizeluje umělecký výraz. V této době je dobré porovnávat se s lidmi, kteří se věnují stejnému oboru, a vyslechnout si názory a rady již zavedených umělců, kteří jsou členy porot. To nabízí většina soutěží. A pak jsou některé, které kromě hudby přinášejí další přidanou hodnotu. Taková byla soutěž Edvarda Griega v Norsku. Pořadatelé od samého počátku dělali vše pro to, aby měli účastníci na pobyt krásné vzpomínky, aby poznali, jak nádherná a přátelská země je Norsko, aby se cítili jako doma. Myslím, že i proto se mi v Troldhaugenu hrálo tak dobře.

Jaké skladatele hrajete nejraději?

Mám mnoho oblíbených skladatelů. Odmalička je mi blízký Bach, Mozart a Liszt, v poslední době Schumann, Schubert, Brahms, Prokofjev a Skrjabin. A pak mám spoustu oblíbených kompozic napříč stylovými obdobími.

Začátkem května vyšlo vaše CD, které jste realizoval s Wihanovým kvartetem. Můžete album přiblížit?

Album obsahuje tři klavírní koncerty Wolfganga Amadea Mozarta (č. 11, 12 a 13) v úpravě pro klavír a smyčcové kvarteto. Všechny tři koncerty jsem opatřil vlastními kadencemi. Nahrávka je v distribuci od května letošního roku a vyšla pod hlavičkou anglického vydavatelství Nimbus Alliance.

Na programu matiné je vaše transkripce Fantazie na motivy opery Prodaná nevěsta. Zkoušíte tedy i komponovat?

Kompozice je oblast, která je mi blízká. Svou první skladbu jsem složil ještě na základní škole, a dokonce jsem za ni obdržel cenu na skladatelské soutěži v Lucembursku. Během pandemie jsem se ke komponování vrátil a vytvořil několik skladeb, především transkripcí, které postupně zazněly v našich komponovaných pořadech z Nového zámku v Kostelci nad Orlicí. Konkrétně se jedná o Fantazii na operu Prodaná nevěsta, Vzpomínku na operu Rusalka, Fantazii na vánoční koledy, Fantazii na lidové písně a Vzpomínku na Jakuba Jana Rybu. Také jsem v duchu tradic klasicismu vytvořil již zmíněné kadence k Mozartovým koncertům. A i když se současná klasická hudba ubírá jiným směrem než mé kompoziční pokusy, mohl bych se v budoucnu skladatelsky uplatnit třeba v hudbě filmové.

Spolupracujete s Františkem Kinským, dokonce vás jeho agentura zastupuje. Koncertujete na Novém zámku v Kostelci nad Orlicí, který právě Františku Kinskému patří. Jak spolupráce vznikla a jak se rozvíjí?

S Františkem Kinským, jednatelem agentury Kinský Art Media, a Janou Dioszegi, manažerkou agentury, jsem se poprvé potkal právě v zámku v Kostelci nad Orlicí, kde jsem vystupoval. Později jsme se domluvili na spolupráci a od ledna 2020 mě agentura Kinský Art Media zastupuje, z čehož mám velkou radost. Během pandemie jsme společně připravili nejprve sérii čtyř nedělních adventních pořadů, na kterou navázala série komponovaných pořadů v režimu jeden díl měsíčně. Druhou sérii jsme věnovali výkladu svátků a tradic spojených s daným měsícem, který jsme doplnili tematicky příbuznou hudbou. Na závěr každého dílu jsme zařadili mou vlastní kompozici. S nápadem realizovat pořady kombinující hudbu a mluvené slovo přišla manažerka agentury Jana Dioszegi. Obě série byly velmi úspěšné a mnoho lidí nám psalo, že by si přáli pokračování. Proto jsme se rozhodli zařadit do nabídky agentury nový typ pořadu s názvem Face to face. Jedná se o kombinaci prohlídky Nového zámku v Kostelci nad Orlicí a koncertu. Prohlídku vede majitel František Kinský, o koncert v Zrcadlovém sále zámku se postarám já. První pořad Face to face se uskutečnil 20. června, tedy na moje narozeniny, a musím říct, že si neumím představit lepší způsob, jak je oslavit.

Kromě vašeho hudebního umu poutají pozornost i vaše koníčky – železniční doprava a chov drůbeže. Stále vás to baví a naplňuje?

Svým koníčkům se věnuji naplno, přinášejí mi spoustu radosti a vytvářejí potřebný protipól k mé profesní dráze. Během pandemie byla každodenní péče o drůbež tím, co mi pomáhalo tohle složité období překonat.

Kdybyste se nezačal věnovat hudbě, nebyl byste třeba strojvedoucí?

Už na základní škole jsem nechápal, když někdo říkal, že neví, čím by chtěl být. Mě vždycky lákala spousta profesí. Strojvedoucí byla jedna z nich, a taky elektrikář, truhlář, farmář, dirigent… Vystudoval jsem všeobecné gymnázium a mnoho předmětů mě bavilo, ale ne tolik jako hudba. Život bez hudby jsem si nedokázal představit, proto jsem se po maturitě rozhodl přihlásit se na HAMU. Ve světle současné situace to nevypadá jako nejlepší nápad, ale věřím, že pandemii a s ní související omezení překonáme.

Jak vás zasáhla koronavirová omezení a jak jste se s nimi profesně „popral“?

Těžko se mi o tom mluví. Pandemie koronaviru zasáhla do života nám všem. Někoho ovlivnila více, někoho méně. Pro mě je tohle období spojené s obrovským smutkem. V profesní rovině jsem přišel o možnost vykonávat to, co mě naplňuje, tedy hrát pro publikum v sále. Kontakt s publikem na živém koncertě je pro hudebníka klíčový a nenahraditelný. Právě publikum je oním prvkem, který dává interpretaci a profesi hudebníka smysl. Nastudujete skladbu a její poselství tlumočíte lidem na koncertě. Interpretace je dialogem mezi skladatelem, hudebníkem a publikem. Vzniká na konkrétním místě, v konkrétním čase, a protože publikum je pokaždé jiné, tak i to, jak skladbu zahraji, je pokaždé jiné. Publikum interpreta inspiruje a posunuje dál. Nemožnost živých koncertů byla skličující. V osobní rovině jsem prožil bolest ze ztráty blízkého člověka. Ani naší rodině se bohužel nevyhnul černý scénář, který zažilo mnoho rodin v České republice, kdy si pandemie vybrala daň nejvyšší.

Jste členem Petrof Art Family. Co je cílem tohoto projektu? Preferujete klavíry Petrof?

PETROF Art Family je volné sdružení umělců sympatizujících se značkou PETROF. V mém případě to je opravdu srdeční spojení, protože stejně jako firma PETROF i já jsem doma v Hradci Králové. S Petrofovými mě spojuje nejen láska ke krásným nástrojům, ale též osobní přátelství. Navíc mě odmalička zajímají klavíry jakožto nástroje, jejich výroba, akustické vlastnosti, rozdíly v mechanice… A pokaždé, když narazím na klavír PETROF (ať už v České republice nebo v zahraničí), je to pro mě připomínka domova.