Spojení ČEZ a Smetanovy Litomyšle je navíc symbolické právě díky nejslavnějšímu českému skladateli Bedřichu Smetanovi, jehož jméno festival hrdě nese a který se právě v Litomyšli před více než 200 lety narodil. Mezi jeho nejznámější díla patří Vltava, která je pro nás po desítky let důležitým zdrojem bezemisní energie. Prostřednictvím vltavské kaskády a několika vodních elektráren může ČEZ sílu řeky využít a přeměnit ji v energii, kterou potřebujeme každý den.

Tradiční festival v Litomyšli je jedinečnou náplní červnových a červencových dní. Na zbytek léta i roku pro vás máme tip na příjemné výlety pro celou rodinu: navštívili jste už infocentra Skupiny ČEZ? Třeba na Vltavské kaskádě jich máme hned několik. To hlavní naleznete na Orlíku, během prohlídky se na vlastní oči seznámíte s celým provozem elektrárny včetně jejího zázemí, Kaplanových turbín i přivaděčů vody. Navštívit můžete také infocentrum ve Štěchovicích a při speciálních příležitostech nakouknout na tajemství elektrárny na Lipně.

A pokud vás energetika osloví, můžete ji objevovat i na dalších místech po republice. Vynechat byste neměli infocentra ČEZ na obou jaderných elektrárnách, v Temelíně a Dukovanech. Nebo se zastavte na Dlouhých stráních, naší největší přečerpávací elektrárně, kterou najdete v srdci panenské přírody Jeseníků. Stojí to za to, návštěva je neopakovatelná! Stejně jako hudební zážitek z Litomyšle.

Letos jste tedy jako téma festivalu zvolili Naturu, přírodu. V jakém ohledu?Začnu, dovolíte-li, loňským tématem, kterým byla Vášeň. Ta zůstává! Moc bych si přál, aby se právě vášeň stala základním kamenem festivalu, spodním proudem přítomným na každém ročníku. A příroda? Příroda přeci s vášní úzce souvisí. I ona tepe, pulzuje, je něčím, co nás přesahuje. Stejně jako vášeň má i příroda mnoho podob. Představuje čistotu, řád a idylu, ale stejně tak i divokost, nepředvídatelnost, něco, co člověk nemůže spoutat.

Jak pro vás souvisí příroda s klasickou hudbou?
Příroda vždy byla a je inspiračním zdrojem vážné hudby. Ale vidím tam i mnohá jiná propojení. Například materiální – většina nástrojů je ze dřeva. A příroda, to je přeci i lidský hlas, pro náš festival tak důležitý. Nicméně řeknu to ještě jednodušeji – my zkrátka chceme, aby byl festival a jeho program stejně rozmanitý, jako je právě i příroda. A hned bych zmínil dvě skladby, které jsou skvělým příkladem téhle rozmanitosti. Zaprvé je to Beethovenova Symfonie č. 6 Pastorální, kterou zahraje Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s dirigentem Tomášem Netopilem. Tam vidíme naturu v její idylické kráse, člověk se prochází po louce, je mu dobře, nic ho nebolí, netrápí. A naproti tomu stojí Stravinského Svěcení jara.

Které představuje drsnost přírody?
Přesně tak. Ve Svěcení jara je ohromná síla, ale také jasný vzkaz, že nám příroda nedá nic zadarmo. A já bych byl moc rád, aby právě takový byl i letošní ročník Smetanovy Litomyšle. Aby člověka pohladil a zároveň ho vybídl k přemýšlení. A abych nezapomněl, téma Natura má připomenout ještě jeden aspekt Smetanovy Litomyšle: že se festival nekoná ve velkém městě. Jsme v přírodě, mezi Orlickými horami na severu a Vysočinou na jihu. Hlavní koncertní sál je pod širým nebem, spousta se toho odehrává v zeleni zámeckých zahrad… 

Co udržitelnost? Je i ta součástí tématu Natura?
Samozřejmě, je jedním z pilířů. Environmentální témata jsou už nějakou dobu ve světě klasické hudby a festivalů intenzivně přítomna. Řeší se cestování orchestrů, řeší se tisk všemožných programů, brožur. Mimochodem, v rámci debat o letošním ročníku zazněl i názor, že bychom neměli tisknout vůbec nic. Vůbec! Myslím, že to zatím není úplně reálné, ale považuji za důležité, že jsme o tom začali mluvit a přemýšlet.

Co jste tedy letos všechno udělali? Zredukovali jste počet tiskovin?
Nejen že jsme zredukovali počet tiskovin i počet stran v nich, ale změnu jsme provedli i u časopisu, který právě držíte v ruce. Litomyšlská tiskárna HRG přišla s nápadem, že bychom pro magazín mohli použít papír, který jim zbyl z jiných zakázek a který by buď dlouho ležel v jejich skladech, nebo by se část z něj dokonce vyhodila. Nás ten nápad nadchl, i když jsme věděli, že to bude trochu výzva, hlavně pro grafičku. Nicméně výsledek vidíte sami, každý výtisk festivalového magazínu sestává z několika různých druhů papíru. A v souvislosti s udržitelností jsme řešili ještě jedno téma – květiny pro interprety.

V jakém smyslu?
Podívejte, květina, kterou umělec dostane po koncertě či představení, je krásná věc. Výraz poděkování, tradice, která je v našem světě hluboce zakořeněná. Na druhou stranu je smutnou pravdou, že řezané květiny se vozí z daleka, většinou z Holandska, pak jsou uskladněné někde v lednici, a nakonec jich velká část zůstane v umělcově hotelovém pokoji. Ráno přijde uklízečka, vezme pugét, hodí ho do koše… A tak jsme přemýšleli, jestli dokážeme vymyslet něco jiného.

A k čemu jste došli?
Ke Smetanovému záhonu! Umělci už u nás nebudou dostávat řezané květiny, ale trvalky v květináčích. Vybrali jsme druhy, které krásně kvetou právě v době konání Smetanovy Litomyšle, tedy v červnu a červenci, a zároveň které jsou vypěstované lokálně. Během festivalu z nich (díky speciální skruži ve tvaru písmene S) postupně vznikne společný záhon, jedinečná živá galerie. A po festivalu se vysadí po městě a budou dlouhodobě zkrášlovat veřejný prostor. 

Zmínil jste, že udržitelnost je ve světě klasické hudby velké téma. Řeší ji tedy i jiné festivaly?
Samozřejmě. Festivaly, orchestry, divadla… V západní Evropě a hlavně pak v severských zemích se environmentální otázky diskutují ještě mnohem intenzivněji než u nás. Smetanova Litomyšl je členem mezinárodní asociace Opera Europa, dvakrát ročně jezdím na její konference. A musím říct, že udržitelnost je na nich jedním z nejzásadnějších témat. Řeší se, jak už jsem zmiňoval, cestování, tisk materiálů, ale například i sdílení scénografie nebo kostýmů. Myslím, že brzy budeme v těchto ohledech svědky poměrně zásadních změn. A my jako Smetanova Litomyšl bychom chtěli být 
v Česku určitými vlajkonoši.

Weber ve skutečnosti nebyl žádný šlechtic – přídomek „von“ začal jaksi bez oprávnění užívat jeho světácký tatínek Franz Anton, který byl ředitelem divadla v Lübecku a později kapelníkem na biskupském dvoře v Eutinu; mimochodem – jeho bratr Fridolin byl otcem Mozartovy manželky Constanze.

Malý Carl se bohužel narodil s postižením kyčelního kloubu – do čtyř let nechodil vůbec, pak celý život kulhal a churavěl, ovšem o to více měl hudebního nadání! Rodiče si přáli z něj mít dalšího malého Mozarta (byl skvělým klavíristou) a objížděli s ním velká města. V Salcburku jej kompozici učil Michael Haydn, poté ve Vídni (1803-04) klavír a teorii Abbé Vogler. Již v 17 (!) letech byl jmenován dvorním kapelníkem v polské Vratislavi. Tři roky byl ředitelem a dirigentem Stavovského divadla v Praze, působil i v dalších evropských hudebních střediscích. Stal se jedním z prvních významných skladatelů romantické školy. Navazoval na Mozartův odkaz a jeho nejslavnější díla – opery Čarostřelec, Euryanta a Oberon do značné míry ovlivnily vývoj romantické opery v Německu (na Webera a jeho leitmotiv – vůdčí myšlenku – navázal např. Richard Wagner).

Weber trpěl krční tuberkulózou, stále pokašlával a v roce 1824 pobýval na léčení také v Mariánských Lázních. Nemoc však neustoupila, lékaři nedávali naději a skladatel přijal – zřejmě kvůli budoucímu zabezpečení rodiny – objednávku slavné Covent Garden na novou operu. Tu napsal v roce 1825 a o rok později, 12. dubna, osobně v Londýně dirigoval premiéru Oberona. V Anglii se však jeho zdravotní stav kvůli nepříznivému podnebí zhoršoval a Weber plánoval odjet zpět na kontinent 6. června. V pondělí 5. června jej však nalezli v hotelovém pokoji mrtvého. Za zvuků Mozartova Requiem byl pohřben v kryptě pod římskokatolickou kaplí St. Mary Moorfields. V roce 1844 se o převezení jeho ostatků do Německa zasloužil Richard Wagner, který také promluvil na smutečním obřadu. Výjimečný skladatel Carl Maria von Weber, od jehož úmrtí si připomínáme 200 let, je pochován na Starém katolickém hřbitově v Drážďanech.

Ve své knize Jak možná věřit Ivo Žídek v roce 1998 mj. píše:

„Všecko má své pokračování. Uplynulo čtyřicet let a Smetanova Litomyšl se rozrostla do události mnohem vyššího významu uměleckého i společenského. … Město samo rozkvetlo… Pořadatelé citlivě reagují jak v dramaturgii, tak v atraktivitě zvaných hostů i souborů na rostoucí potřebu zvýšit prestiž a profesionální úroveň festivalu. Ale co je obzvlášť chvályhodné, zachovávají původní poslání těchto náročných akcí, od počátků se obracejících k široké národní veřejnosti i k mladé návštěvnické generaci. I po těch čtyřiceti letech si uchovali svou tvář, a naopak ji zkrášlili novými šperky.“

Vpravdě národní umělec Ivo Žídek patřil k oněm vzácným osobnostem české kultury 2.  poloviny XX. století, které umělecké mistrovství spájely též s hlubokou lidskou pokorou a poctivými občanskými postoji. Po sametové revoluci byl jmenován ředitelem Národního divadla, v roce 1998 obdržel cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Ceremoniál udělení čestného občanství našeho města proběhl v nádherných kulisách II. zámeckého nádvoří při příležitosti konání 42. ročníku Smetanovy Litomyšle a zapsání zámeckého areálu na listinu světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO 16. června roku 2000.

Fiktivní příběh o střetu průměrnosti s genialitou (Antonio Salieri versus Wolfgang Amadeus Mozart) měl premiéru v Královském národním divadle v Londýně 2. listopadu 1979. Již v první polovině 80. let byla hra uvedena i v tehdejším Československu. V roce 1984 ji zfilmoval Miloš Forman – snímek byl oceněn hned osmi Oscary! Jednoho z nich (a také Zlatý glóbus) získal za scénář i Peter Shaffer. Film ovšem především celosvětově pozdvihl zájem o Mozarta a klasickou hudbu obecně. Třebaže jej totiž někteří diváci mylně považovali za pravdivý, ba dokonce životopisný, všichni bez výjimky byli očarováni nádherou Mozartovy hudby. Po promítání filmu vždy a prakticky všude strmě narostl prodej nosičů s jeho kompozicemi a soundtrack se dokonce dostal do čela žebříčků! Také skeptičtí hudební kritici (ti obvykle patří k nejskeptičtějším) museli uznat, že pro popularizaci klasické hudby film dokázal překonat všechny dosavadní laťky. Traduje se přitom, že původně prý Miloš Forman nebyl vůbec nadšený z myšlenky natáčet suchopárný film podle divadelní hry o skladateli „vážné hudby“. Když však Shafferovo drama shlédl, byl vidinou jeho zfilmování nadšen.

V současné době je na streamovacích platformách (ShowTime) možné sledovat jednu z dalších adaptací Shafferova Amadea. Scénář pětidílné série napsal podle divadelní hry Joe Barton, divácké přijetí je ovšem zcela tristní (např. na ČSFD 22%). Na Smetanově Litomyšli jsme Shafferovo drama uvedli v inscenaci Východočeského divadla a Komorní filharmonie Pardubice v roce 2011.

Peter Shaffer zemřel v irském hrabství Cork v požehnaném věku devadesáti let 6. června 2016.

Festivalové zahrady jsou tradiční, volně přístupnou scénou Smetanovy Litomyšle. Letos vedle výrazných osobností, jako jsou jazzová legenda Laco Deczi nebo francouzský akordeonista Richard Galliano, dostanou prostor mladí interpreti z českých konzervatoří a základních uměleckých škol i nové tváře domácí hudební scény, například Barbora Mochowa, Máří nebo Štefan Pecha. Do Festivalových zahrad přijede i moderní „boyband“ Gufrau, který se v poslední době řadí mezi nejvýraznější projekty české hudební scény. Před nedávnem si odnesl cenu Anděl za nejlepší skladbu roku 2025, jedno z nejprestižnějších hudebních ocenění u nás. Program výrazně doplní orchestrální a ansámblová tělesa včetně Big Bandu Konzervatoře Brno, Big Bandu Pražské konzervatoře či Národního dechového orchestru.

Návštěvníci se dále setkají s tanečními a performativními projekty inspirovanými vztahem člověka a přírody, autorskými písněmi reflektujícími krajinu i rituálními formami vycházejícími ze symboliky zvířat. Součástí programu bude také Den za Ukrajinu s účastí souborů Spivanočky, Kupava či Sonjašnyk, vystoupení Duncan Centre a Baletu Praha Junior i závěrečné koncerty kapel The Tap Tap a Lufťáci. Každou festivalovou neděli program doplní jóga pod širým nebem.

Kompletní program na festivalovezahrady.cz