Světlo světa spatřil v Nelahozevsi ve středu 8. září 1841 a jménem Antonín byl hned na druhý den pokřtěn v tamním kostelíku svatého Ondřeje.

U jeho kolébky strávila docela určitě nejvíce času Múza Euterpé, dívka s flétnou, bohyně hudby a lyrického básnictví. Přestože pyšný otec František i jeho bratři hráli náruživě na housle, nemůžeme říct, že by se malý Anton, jak jej celá rodina jmenovala, narodil do rodu vysloveně muzikantského. On dostal do vínku talent doslova božský…

Bohužel se nám dodnes nepodařilo získat žádné fotografie z koncertů a pobytu Rafaela Kubelíka a České filharmonie z tohoto hostování v našem městě a vyjadřujeme naději, že snad i tato vzpomínka může přispět k jejich objevení a případnému poskytnutí.

V létě 1948 odcestoval Rafael Kubelík se svým orchestrem na Edinburnský festival, ale do země, v níž převzali všechnu moc komunisté, se ze zájezdu nevrátil.

Jeho vlast jej přivítala ve své náruči až po dlouhých dvaačtyřiceti letech – v dubnu 1990. A byl to návrat triumfální! Mnozí z nás – tehdy přítomných – považujeme Kubelíkovu Mou vlast s Českou filharmonií na zahájení Pražského jara za vůbec nejlepší koncert našich životů. Jistě k tomu významně přispěly i neobyčejné okolnosti, Kubelíkovo mistrovství, příslib nové éry a opojný pocit svobody umocněný geniální Smetanovou kompozicí. Jako kdyby se více než symbolicky propojil dějinný oblouk – vždyť tentýž opus dirigoval Rafael Kubelík i 20. června 1945 na Staroměstském náměstí na „Koncertu díkůvzdání“.

Samozřejmě se ovšem nabízí znepokojivá otázka, kterou skvěle formuloval při příležitosti 30. výročí Kubelíkova návratu do země Petr Kadlec (ČF): „Uvědomujeme si se vší naléhavostí, jak jiné by to bylo, kdyby osobnost Kubelíkova formátu mohla v letech 1948–1990 dýchat a žít pro tuto společnost a její kulturu jinak než na dálku?“ 

Připomínejme si stále mimořádnou osobnost, světového umělce, muže pevných zásad – i skromného a pokorného člověka, který jednou řekl: „Nemohu dávat rady orchestru a být nezkázněný sám v sobě, být primadonou a nechat se vyvést z míry nedobrými okolnostmi. Jsem ten stopatnáctý před sto čtrnácti hráči orchestru.“

Lukáši, pokolikáté se letos na festival vracíte?
Na Smetanovu Litomyšl přijíždím popáté, stejně jako RSJ v roli hlavního partnera festivalu. S manželkou Petrou se vždy účastníme slavnostního zahájení a poté se do Litomyšle vracíme, abychom si užili několikadenní program.

V čem je pro vás Smetanova Litomyšl jiná než ostatní festivaly?
Pro mě Smetanova Litomyšl není jen o hudebních zážitcích, ale především o lidech, kteří je s námi sdílejí. Trávíme zde několik dnů s přáteli, se kterými nás pojí nejen byznys, ale i podobné životní hodnoty. Díky tomu zde vznikají nová partnerství a vztahy. A přesně tohle mě na tom baví.

Jak velká je skupina, která se takto v Litomyšli schází?
Na začátku nás jezdilo kolem patnácti, letos nás už bude přes třicet. Zájem každým rokem roste a my se už pomalu začínáme bát, že naše hosty nebudeme mít kam ubytovat.

Prozradíte nám váš program?
Vedle koncertů nás čeká výlet na kolech na zámek, kde máme domluvenou soukromou prohlídku s majiteli. Snažíme se, aby ten společný čas nebyl jen o kulturním programu, ale také o aktivním odpočinku. Litomyšl k tomu nabízí ideální prostředí.

Takže jste si již k Litomyšli vybudoval vztah?
Rozhodně. Na Litomyšli mě fascinuje, jak je urbanisticky řešená. Je to ideální místo k životu. Místní ekosystém nám dodává obrovskou inspiraci a dokonce jsme zde začali uvažovat o vlastním rezidenčním projektu.

Jaké koncerty letos s hosty společně navštívíte?
Čeká nás výběr slavných oper nebo barokní oratorium v podání Collegia 1704. Navštívíme ale také výstavu stipendijní akademie MenART, které jsme od samého počátku hrdým patronem, i hlavní výstavu Smetanovy výtvarné Litomyšle v režii Jaroslava Róny. K jeho tvorbě máme velmi blízko, stojí například za sochou červené žirafy, která zdobí náměstí před naší kancelářskou budovou Enterprise na pražské Pankráci. Stejně silně na nás působí také sochy Olbrama Zoubka v klášterních zahradách. I ty jsou nám inspirací.

Tématem letošního ročníku je příroda. Je to téma, které rezonuje i ve vašich projektech?
Dlouhodobě dbáme na udržitelnost a respekt k životnímu prostředí. Ať už jde o rezidenční development nebo výstavbu logistických hal, vždy chceme přinést co nejvíce přírodních a ekologických prvků, včetně výsadby zeleně. Ostatně řada našich projektů získala nejvyšší ekologické certifikace.

Spojení ČEZ a Smetanovy Litomyšle je navíc symbolické právě díky nejslavnějšímu českému skladateli Bedřichu Smetanovi, jehož jméno festival hrdě nese a který se právě v Litomyšli před více než 200 lety narodil. Mezi jeho nejznámější díla patří Vltava, která je pro nás po desítky let důležitým zdrojem bezemisní energie. Prostřednictvím vltavské kaskády a několika vodních elektráren může ČEZ sílu řeky využít a přeměnit ji v energii, kterou potřebujeme každý den.

Tradiční festival v Litomyšli je jedinečnou náplní červnových a červencových dní. Na zbytek léta i roku pro vás máme tip na příjemné výlety pro celou rodinu: navštívili jste už infocentra Skupiny ČEZ? Třeba na Vltavské kaskádě jich máme hned několik. To hlavní naleznete na Orlíku, během prohlídky se na vlastní oči seznámíte s celým provozem elektrárny včetně jejího zázemí, Kaplanových turbín i přivaděčů vody. Navštívit můžete také infocentrum ve Štěchovicích a při speciálních příležitostech nakouknout na tajemství elektrárny na Lipně.

A pokud vás energetika osloví, můžete ji objevovat i na dalších místech po republice. Vynechat byste neměli infocentra ČEZ na obou jaderných elektrárnách, v Temelíně a Dukovanech. Nebo se zastavte na Dlouhých stráních, naší největší přečerpávací elektrárně, kterou najdete v srdci panenské přírody Jeseníků. Stojí to za to, návštěva je neopakovatelná! Stejně jako hudební zážitek z Litomyšle.