Kdo by je neznal? Chtíc, aby spal…, Andělské přátelství…
Prostá a čistá krása českého baroka v písních jindřichohradeckého rodáka Adama Václava Michny, rytíře z Otradovic, jedné ze zásadních postav naší hudební scény 17. století. V pondělí 2. listopadu, v den Památky zesnulých, si připomínáme 350. výročí jeho úmrtí.
Zcela pravdivě a pro úplnost ovšem musíme dodat, že je to jeden ze tří uváděných a možných datumů jeho smrti. Tak, jako není znám přesný den, kdy se v roce 1600 narodil (snad 30. června?), také o času Michnova skonu panují pochybnosti. 2. listopad 1676 je vepsán poznámkou v matrice latinského bratrstva (mariánské kongregace) Zvěstování Panny Marie, které v Jindřichově Hradci působilo při tamním gymnáziu a jehož byl Michna od roku 1640 členem. Jiné zdroje uvádějí, že Michna zemřel 16. října a nemůžeme pominout ani fakt, že již 22. září onoho roku se jeho druhá manželka Terezie podepsala jako vdova.
Adam Michna (prostřední jméno Václav začal používat až v 60. letech) zůstal po celý život věrný starobylé rezidenci Pánů modré růže (Vítkovci, Jindřich z Hradce). V Jindřichově Hradci náležel k elitě zámožného měšťanstva z řad nižší šlechty, zároveň zastával úlohu varhaníka proboštského kostela, též obchodoval s vínem a nejméně v jednom ze svých dvou domů provozoval vinný šenk.
U Michnova jména je obtížné se vyhnout předpony „nej“, protože opravdu patřil k nejvýznamnějším českým skladatelům a básníkům 17. století a stál u zrodu rozmachu české barokní hudební kultury. Jeho tvorba inspirovala mnoho dalších generací a významně ovlivnila rozvoj i tradice české národní hudby.
Jeho skladatelskou tvorbu lze rozdělit do dvou oblastí – na latinské duchovní texty psal hudbu duchovní, z níž zmiňme především sbírku Sacra et litaniae z roku 1654, která obsahuje 5 mší, 2 litanie, Te Deum a Requiem (viz níže) a samozřejmě pozdější Svatováclavskou mši (Missa Sancti Wenceslai, ca 1669), kterou jsme uvedli na Smetanově Litomyšli v Piaristickém chrámu 3. července 2005.
Ovšem všeobecně známější jsou Michnovy sbírky písní s vlastními českými texty – ať už máme na mysli Českou mariánskou muziku (1647 – mj. Chtíc, aby spal) či cyklus Loutna česká (1653, na Smetanově Litomyšli 23. června 2024 rovněž v kostele Nalezení sv. Kříže).
Roku 1653 vydává Adam Michna v Praze svoji druhou písňovou sbírku – soubor třinácti písní s instrumentálním doprovodem pod názvem „Loutna česká v svátek, v pátek, v kostele, při stole jak se líbí v každou chvíli, radostně, žalostně, spasitelně znící, složená a vydaná od Adama Michny z Otradovic Jindřicho Hradeckého L. P. 1653“.
V roce 1661 pak Michna vydává v tiskárně klementinských jezuitů „sváteční kancionál“ Svatoroční muzika, který obsahuje ve třech oddílech rozsáhlý soubor jeho 118 písní (písně adventní a vánoční / písně k českým patronům a světcům / písně postní, velikonoční a o posledních věcech člověka).
„A jako na lukách kvítí, hvězdy na nebi, tak svátkové jsou na zemi. Pro povzbuzení tehdy Českého Národu k svatým nové a nové pobožnosti SVATOROČNÍ PÍSNĚ a MUZIKU toto dílo nazývám, poněvadž k svatým patří…“ vepsal Adam Michna do věnování Svatoroční muziky.
Při poslechu Michnovy Mše za zemřelé (Missa pro defunctis) můžeme s láskou a vděkem vzpomínat na něj a všechny další skladatele, interprety a naše blízké, kteří již odešli 🍂
Adam Václav Michna z Otradovic: Missa pro defunctis
