16/6 denní program – Nové Hrady

Na počátku 19. století Evropa s napětím sledovala pokroky vědy
a medicíny. Noviny i společenské salony plnily zprávy o neobvyklých operacích, nových léčebných postupech a odvážných lékařích, kteří slibovali napravit to, co ještě nedávno patřilo k nevyhnutelným lidským osudům. Jedním z nejvíce fascinujících témat byla možnost navrátit slepému zrak. Oční operace – především zákroky proti šedému zákalu – začínaly přinášet skutečné výsledky a veřejnost je vnímala téměř jako zázrak moderní doby. Není proto divu, že se právě takový motiv brzy objevil i na divadelním jevišti. Vídeň, císařské sídelní město
a jedno z hlavních evropských hudebních center, byla pro podobné spojení vědy, umění i humoru ideálním místem.
A právě zde působil skladatel Vojtěch Matyáš Jírovec, rodák z Českých Budějovic, který se po pobytech v Itálii, Francii a Anglii usadil v rakouské metropoli a stal se výraznou součástí jejího hudebního života.
V prostředí, kde ještě dozníval Mozartův odkaz a kde Beethoven psal svá první velká díla, si Jírovec vybudoval pevnou reputaci zejména jako autor oper a singspielů. Od roku 1804 působil jako kapelník císařských dvorních divadelních scén a jeho hudba, vycházející z tradice vídeňského klasicismu, si získávala publikum přehlednou formou, zpěvnou melodikou i smyslem pro divadelní situaci.

Právě v této atmosféře vznikl roku 1811 singspiel Der Augenarzt (Lékař oční).
Libreto napsal lékař a kazatel Johann Emanuel Veith, který dobře věděl, jak silně téma lékařských zázraků rezonuje s dobovou představivostí. Děj nás zavádí na venkovské šlechtické sídlo, kde se setkává pestrá společnost postav – šlechtici, duchovní, zamilovaní mladí lidé i vojenský lékař Horský. Ten kdysi ve válce zachránil život hraběti Kamenskému a nyní přichází s odvážným plánem: operací, která by mohla vrátit zrak dvěma mladým slepcům. Do příběhu se postupně zaplétají rodinná tajemství, dávné dluhy i nová citová pouta – a jak už to v dobrém singspielu bývá, cesta k rozuzlenívede přes řadu nedorozumění, komických situací i dojemných okamžiků. 
Jírovcova hudba dává tomuto světu lehkost i život. Půvabné melodie, živé ansámblové scény a kontrast mezi lyrikou a komikou vytvářejí typickou atmosféru vídeňského singspielu, který měl publikum nejen pobavit, ale také dojmout. Lékař oční patřil ve své době k úspěšným titulům a brzy se rozšířil i mimo Vídeň; roku 1833 vyšel v Praze v českém překladu Josefa Kajetána Chmelenského. Dnes nám připomíná dobu, kdy se víra v pokrok vědy setkávala s divadelní fantazií – a kdy se zdálo, že lékař i skladatel mohou společně dokázat malý zázrak: vrátit lidem světlo do očí i radost do srdce.