Varhaník, cembalista, improvizátor, hráč na klavichord a další historické klávesové nástroje Jaroslav Tůma se na Smetanově Litomyšli představí v týdenním projektu Bach XXII. Od neděle 12. 6. do neděle 19. 6. bude znít nejen Bachova hudba, ale na sérii besed se seznámíme také s jeho osobností. Jaroslav Tůma, velký propagátor J. S. Bacha, ale má ve svém repertoáru také stěžejní skladby českých i světových skladatelů v širokém spektru stylů od renesance až po 21. století. Jeho diskografie čítá přes padesát sólových titulů.
Na nových varhanách na Svaté Hoře jste nahrál kompletní Bachovo varhanní dílo. Byl to váš sen, interpretační výzva nebo snad objednávka?
Trochu v nadsázce řečeno, za konečnou podobu mého svatohorského Bacha může „covidové“ jaro roku 2020. Pravda – plánovali jsme to už od podzimu 2019, kdy jsem začal žít představou, že se ke kompletnímu provedení Bachových varhanních děl po zhruba třiceti letech znovu vrátím. Tehdy – v letech 1991 až 1993 – jsem totiž „celého Bacha“ provedl v jedenadvaceti koncertních programech v Praze. Jenže ouha, v únoru 2020 došlo k jedinému veřejnému koncertu a vzápětí se vše zhroutilo. Základní myšlenkou ale bylo nahrát provedení způsobem dost ambiciózním – audio v prostorovém zvuku a video v kvalitě 4K.
Tak jsme se s celým naším malým „štábem“ rozhodli, že ani všechny lockdowny a omezení shromažďování nás přece nesmí zastavit. Nešlo o nic nelegálního, jelikož pracovat a podnikat zakázáno nebylo. I v době uzávěry cestování z okresu do okresu jsme do Příbrami na Svatou Horu mohli dojíždět pravidelně. Že byly v „publiku“ jen jednotky posluchačů v podobě členů našeho týmu, to mi až tak nevadilo. Nahrávání je vždy „o nervy“, početnější publikum ostatně ne vždy vydrží sedět zcela bez hnutí, nekýchat, nešustit apod. Navíc bylo příjemné, že když spoluiniciátor celého projektu, režisér a kameraman Alexandr Vojta měl s přípravou techniky mírné zpoždění, nebylo problémem pro nás ostatní uchýlit se ke kávě a elektrickým kamínkům. To by asi nějaké větší publikum těžko neslo: čekat a mrznout. Další výhodou bylo, že pokud jsem něco zkazil, či varhany na okamžik zastávkovaly – třeba v podobě rozladěného tónu, mohlo se leccos zopakovat. Přiznávám, že ne všechno jsem nahrál napoprvé. Dovolil jsem si být tak sebekritický, že jsem v několika případech stejnou skladbu zopakoval v jiném nahrávacím termínu. Těch bylo v měsících březen, duben, říjen a listopad 2020 celkem jedenadvacet. Právě tak dost, aby se dalo nahrát zhruba dvacet hodin kompletní Bachovy varhanní hudby.
Jaké jsou nové svatohorské varhany? Četla jsem, že pro Bachovo dílo snad ideální...
Každý z nás interpretů má jistě právo zvolit si nástroj svého srdce. Mně varhany Vladimíra Šlajcha odjakživa imponují, troufám si tvrdit, že mají hodně předností, zejména právě pro Bachovu hudbu. Na Svaté Hoře mezi léty 2008 až 2018 Šlajch postavil svůj první a jediný třímanuál – čistě mechanický nástroj s plejádou rejstříků včetně čtyř jazykových. Když pan Vojta poprvé vyšplhal po úzkých schodech na svatohorský kůr a rozhlédl se, tak prohlásil: „Vždyť se sem nevejdu, tady to nepůjde!“ A já jsem smutně opáčil: „Tak to je mi líto, ale jinde u nás takový projekt smysl nedává. Neznám jiné naše varhany, na kterých bych od Bacha mohl zahrát cokoli, a navíc v tak široké škále barev jako tady.” Tak nakonec souhlasil a postupně překonal všechny technické obtíže dané miniaturním prostorem kůru. I sama bazilika je poměrně malá, s relativně suchou akustikou bez většího dozvuku. Což je ve finále výhoda! Díváte se na ruce a nohy tak zblízka, že vzdálený zvuk by vám připadal až trochu nepravděpodobný. To vám potvrdí i oba zvukoví mistři: Aleš Dvořák a Tomáš Zikmund.
A jak se vlastně rodil a zrodil projekt BACH XXII?
Připomíná-li vám to název kultovní knihy a filmu, tak právem. Napadl uměleckého ředitele festivalu Vojtěcha Stříteského, zatímco název Bach Nonstop napadl mě. Ve skutečnosti se ale v obou případech jedná o projekci pouze hudební části projektu J. S. Bach: Kompletní varhanní dílo J. S. Bacha v interpretaci Jaroslava Tůmy, jehož nedílnou součástí bude po dokončení postprodukce také záznam mého obsáhlého slovního komentáře. Dramaturgicky se jednalo o velký oříšek k rozlousknutí, který jsem si vzal na bedra. Už jenom sestavení programů a příprava textů mi zabrala mnoho týdnů, o natáčení ani nemluvě. Jedná se o sérii jedenačtyřicetidílnou, přičemž každý díl trvá zhruba 45 minut. Mysleli jsme, že půjde primárně o formát televizní. Ve skutečnosti by se ale vše dalo nejlépe prožít opět v kině. Bach je mimochodem pro mě jediný skladatel, který je i v jednom žánru neustále jiný a jiný.
Každá ze sedmnácti projekcí v litomyšlském kině bude zahájena lektorským úvodem. Na ně jste pozval významné a zajímavé hosty. Můžete nám tyto osobnosti přiblížit a prozradit, zda se na některou z nich zvlášť těšíte?
Těším se na všechny hosty. Budou jimi psychiatr prof. Cyril Höschl, cimbalistka a moderátorka TV NOE Magdalena Múčková, varhaník prof. Stefan Baier z Regensburgu a tři hosté duchovního stavu: P. Stanislav Přibyl, P. Marek Orko Vácha a P. Grzegorz Poźniak z polského Opole. Každý z nich má co říci k různým aspektům Bachova odkazu.
Dalo by se říci, že jste na Smetanově Litomyšli stálým hostem. Jaký k ní máte vztah?
Absolutně výjimečný. Za mé časté hostování může především pan Vojtěch Stříteský. Mé dramaturgické nápady jsou často toho druhu, že nikoli každý jim dá důvěru a prostor. Byla zde premiéra Vyvoleného, improvizace s názvem Moje vlast atd. Kdykoli jedu přes Litomyšl, nevynechám cukrárnu na náměstí.
Někdo by možná řekl, že nahrávka Bachova varhanního díla je interpretačním vrcholem. Vy však určitě máte celou řadu dalších nápadů a uměleckých vizí. Prozradíte nám některé?
Profesní zájmy – cíle interpreta a filmaře jsou zcela odlišné. Každý chce mít absolutní kontrolu nad svou části díla a skloubit je prakticky nelze, jedině, když jeden ustoupí a sleví ze svých požadavků a míry kontroly – ovlivňování a řízení průběhu natáčení. Jsme rozhodnutí natáčet výhradně živě, bez playbacku a dotáčených záběrů. Já hraji bez kompromisů, s obrazovou částí si musí tvůrci nějak poradit, jinak to nejde. Díky shodě na tomto postupu dojde asi i na cembalového a klavichordového Bacha.
Na všechny projekce v kostele svaté Anny (Bach Nonstop, neděle 12. června od 10.00 do 22.00 hodin) i v Kině Sokol (pondělí 13. – sobota 18. června vždy v 10.30, 14.30 a 18.30 hodin, ve středu 15. června v 10.30 a 14.30) jsou vstupy volné a my na ně srdečně zveme všechny milovníky Bachovy varhanní hudby!
