Magdalena Švecová vystudovala nejprve hru na housle na konzervatořích v Českých Budějovicích a v Praze, dále na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. V roce 2004 absolvovala na JAMU v Brně operní režii ve třídě doc. Aleny Vaňákové. Na svém kontě má celou řadu operních inscenací, namátkou jmenujme Mozartovu Figarovu svatbu, Dvořákova Jakobína, Smetanovu Prodanou nevěstu nebo Donizettiho Nápoj lásky. V rámci Smetanovy Litomyšle byla v letech 2012 a 2013 uvedena její inscenace barokní opery H. Purcella The Fairy Queen a v roce 2015 nastudovala act de ballet J. P. Rameaua Pygmalion. Letos festivaloví hosté zažijí 3. července její zpracování Pucciniho Bohémy a pro tři večery 1.–3. července v Nových Hradech připravila projekt Třikrát Ariadna.
V rozhovorech jste zmiňovala, že cesta k operní režii nebyla ani krátká ani přímá. Proč tomu tak bylo a kdy nastal ten okamžik, kdy jste si řekla, že právě operní režie je pro vás to pravé?
Vyrostla jsem v hudební rodině. Divadlo pro mě bylo magické od dětství. Projevovala jsem značnou touhu stále něco „režírovat“, nejprve jsem zapojila nejbližší příbuzné a pak i kamarády. Vznikala spousta minipředstavení a postupně s věkem přibývalo na délce i náročnosti. Nicméně jsem to považovala spíš jen za zálibu. Do opery jsem se zamilovala až během studia ve Vídni. Tam nastal zlom – spojil se svět hudby a divadla.
Na co je třeba si dát pozor, aby se z každé opery nakonec nestala rutina?
To není zrovna snadná otázka! Stručně řečeno – být na jevišti stále živě přítomen. Prázdná gesta, a tak zvané „aranžmá“ nestačí. Je potřeba sdělovat skutečné emoce, dokázat se vždy propojit s motivací k jevištnímu jednání. Vědět, proč se co děje. Žít vztahy. Tady a teď.
Jak moc vás práce na opeře pohlcuje? Nezasahuje i do volného času?
Pohlcuje mě zcela. Během chystání premiéry volný čas prakticky neexistuje. A to bývá mnohdy několik měsíců. Jsem pak vděčná za každý nádech…
Třikrát Ariadna a La Bohème – dvě premiéry na Smetanově Litomyšli a dvě různá prostředí. Jednou jedna z nejpopulárnějších oper historie, podruhé váš autorský projekt. Dalo by se říct, že u Pucciniho jste byla „více svázána a omezována“ a u autorského projektu jste měla více „volnosti“?
Plní se mi letos dva sny. Pucciniho Bohému miluji, necítím se svázaná. Je krásné se nechat vést autorem, když je příběh silný a krásný a hudba mě zcela okouzluje. Inspirace přichází s dobrým dílem, i když zrovna snadné to také není. Ariadna je projekt především specifický. Koncept vychází naopak z prostředí, ve kterém se uskuteční. A co se volnosti týče, bez pocitu křídel se tvořit nedá. A na druhou stranu, zodpovědnost je vždy silná a svazující. Takže v tomto směru jsou na tom obě premiéry stejně.
V Nových Hradech nebudete poprvé. Ovlivňuje vás krásné prostředí českého Versailles?
Ano. Mám k zámku v Nových Hradech velký vztah a zatím se vždy podařilo objevit a akcentovat zase něco trošku jiného.
Na kterou z oper, a že jich za sebou máte opravdu hodně, nejraději vzpomínáte a proč?
Figarova svatba – Mozart se nikdy neoposlouchá. A pochopitelně Prodaná nevěsta. S tou mám navíc spojené hodně silné emoce – poprvé Smetanova Litomyšl, poprvé Národní divadlo. Nápoj lásky s ND Brno. Nádherná práce. A stejně tak první uvedení Královny víl. To bylo magické po všech stránkách. Ale když nad tím tak přemýšlím, je to krásné vždy.
Narážíte i v současné době na „nesouhlas“ s tím, že operní režii dělá žena? Stalo se vám, že by měl někdo takové předsudky a dával najevo nesouhlas s tím, že by vás měl poslouchat a podřídit se vašim pokynům?
Už dlouho se mi nic takového nestalo. A jsem za to velmi vděčná.
Podíváme-li se do statistik festivalu, pak čteme 2007 Janáček – Martinů – Janáček: Rákoš Rákoczy, 2008 a 2010 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, 2012, 2013 Barokní večer v Nových Hradech… a tak bych mohla pokračovat ve výčtu pořadů, pod kterými jste podepsána. Jste na Smetanově Litomyšli jako doma?
Jsem vděčná, že se můžu vracet. Je to vždy svátek. A ano, cítím se tak trochu jako doma, prožila jsem zde nezapomenutelné chvíle. A letos se těším obzvlášť, po té dlouhé pauze bez živé kultury.
Je opera, po které toužíte, ale zatím jste k její realizaci nedostala příležitost?
Janáčkova opera Věc Makropulos. A Dvořákova Rusalka.
Na čem v současné době pracujete?
Ze všeho nejvíc se teď těším na chvíli volna! Ale chystám hned na začátku příští sezony Lazebníka Sevillského do Národního divadla, a to bude věřím moc milá práce. A také věřím, že se podaří dokončit projekty se studenty, které jsme letos nestihli.
