Český filharmonický sbor Brno má za sebou třicáté jubileum. Uplynulé měsíce ho ekonomicky poškodily. Teď se už snad zase otvírá budoucnost. Těleso směřuje v létě do Německa a Rakouska, má před sebou Janáčkovu Glagolskou mši ve Štrasburku a Verdiho Requiem ve Vídni, podzimní koncerty na Svatováclavském festivalu v Ostravě, brněnské abonentní koncerty… A také premiéru kantáty Stabat mater s Jakubem Hrůšou a Bamberskými symfoniky. Jejím autorem, stejně jako oratoria Křest svaté Ludmily figurujícího v programu Smetanovy Litomyšle, je Petr Fiala. Zakladatel, ředitel a sbormistr tělesa.
Spočítáte, kolikátým vaším koncertem od uvolnění protiepidemických restrikcí je litomyšlský program?
Pokud se týká koncertů s publikem, tak naším prvním byl ten v Rudolfinu na letošním Pražském jaru. Potom jsme měli koncert na festivalu Mahler Jihlava a pak poslední koncert naší abonentní sezony v Brně. A chystali jsme se během června na další koncerty, mezi které patří i ten litomyšlský, naplánovaný na 8. července.
Na kolik měsíců vás situace přes zimu postihla? Mohli a směli jste vůbec zpívat?
My jsme přes zimu pravidelně zkoušeli. Přestože jsme denně spolu, tak jsme od listopadu do dnešního dne neměli jediný případ covidu. Situace nás postihla, ale zpívali jsme. Poškozeni jsme především v ekonomické oblasti. Jako obecně prospěšná společnost musíme minimálně na padesát procent nezbytných nákladů vydělat při koncertech a zahraničních aktivitách – a právě tam byl největší handicap. Z vlastní činnosti jsme příjmy neměli. Žili jsme pouze z dotací… Na druhou stranu, při zkoušení jsem se mohl detailně věnovat různým uměleckým záležitostem, které sboru myslím spíš prospěly, než ublížily.
Vy letos zpíváte v chrámu, ale přesto – vnímáte Smetanovu Litomyšl jako jedinečný letní festival?
Určitě ano! Nemám úplně přesnou statistiku, kolikrát jsme už v Litomyšli zpívali, ale řekl bych, že už to byly desítky koncertů. Jak v chrámech, tak na zámeckém nádvoří – a tam jich byla většina a s orchestry. Smetanova Litomyšl je pro nás velmi atraktivní a zajímavá příležitost. Jde o festival s vysokým renomé v České republice. Vzhledem k pravidelné spolupráci s uměleckým ředitelem Vojtěchem Stříteským se v Litomyšli dostáváme i k titulům, které se běžně neprovozují.
Letošní koncert je však á capellový, asi po víceleté přestávce?
Ano. Navíc se měl už uskutečnit na loňském ročníku, kdy byl koncipován jako koncert k třicátému výročí trvání našeho sboru. Nakonec se koncert nekonal a zpívali jsme jenom při mši, kterou jako každý rok sloužil profesor Tomáš Halík. K recitálu dochází až v letošním roce a jsme rádi.
V programu figurují i Brucknerova moteta. Jde o repertoárovou položku, která je i vám osobně blízká?
Ano, je to hudba, která je mně i mému sboru velmi blízká. Díky nahrávce, pro kterou jsme nastudovali veškerá Brucknerova moteta pro smíšený sbor, a díky německé Ceně Echo Klassik, kterou jsme za to dostali, zpíváme moteta na mnoha koncertech i v zahraničí. Většinou výběr a k němu samozřejmě další skladby. Tak tomu je i v Litomyšli.
Pak je v programu Góreckého skladba Totus tuus. Jde o běžnou položku, nebo jste ji objevili?
Je to skladba, která vlastně hodně souvisí s Brucknerovými motety… Totus tuus, Celý tvůj, bylo papežské heslo Jana Pavla II. Je to zajímavá skladba. Přestože jde o poměrně typický autorův minimalismus, tak je to dílo působivé a atraktivní, dobře se poslouchá.
Do Litomyšle přijíždíte i s vlastní skladbou, Křtem svaté Ludmily. Jde o novinku?
Vznikla už v roce 1992, v době, kdy kardinál Tomášek vyhlásil Desetiletí duchovní obnovy českého národa. Každý rok byl tehdy věnován některému českému světci. A já jsem napsal několik kantát věnovaných českým světcům, mimo jiné právě i tuto. Na nádherný text Zuzany Novákové-Renčové, básnickou vizi křtu kněžny Ludmily. A vzhledem k tomu, že letos je tisící sté výročí jejího umučení, tak tuto skladbu uvedeme ještě na několika koncertech. Provedli jsme tohle dílo za ta léta už nejméně desetkrát…
Jak mimochodem pohlížíte na Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila?
Dvořáka zpíváme rádi, máme v repertoáru celé jeho vokální dílo. Svatá Ludmila je obrovský monument, který se ani neprovádí v celé šíři, ale krátí se. Čistého času hudby má tolik, že by to málokdo uposlouchal, zvláště pokud jde o provedení v kostele, kde není přestávka… Některé plochy jsou specifické, ale to je dáno hlavně Vrchlického textem, který je hodně archaický.
Vaše zpracování postavy Ludmily nemá tak archaický text?
Ne, má moderní básnický text. Jeho autorka je dcerou Václava Renče, vězně komunismu. A je podle mého geniální básnířka. Na její text jsem napsal i Anežku a Jana Sarkandera… Jde o špičkové básnické texty.
Bude publikum chodit? Bude dostatek posluchačů? Jak vidíte budoucnost?
Sám jsem zvědav… Ale máme jeden krásný zážitek. Pořádali jsme na začátku června náš závěrečný abonentní koncert se Stabat mater od Antonína Dvořáka. Měli jsme trochu obavy, jestli lidé přijdou. Ale katedrála byla úplně plná…! Tak snad posluchači budou chodit a všechno se vrátí do původních kolejí. Strach nemáme. Těšíme se… Streamované koncerty jsou zajímavé, ale to pravé ořechové – bez publika – to není.
Petr Veber
Plnou verzi rozhovoru můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz.
