Všichni, kdo byli u toho, svorně říkají, že takové odhodlání a entuziasmus dlouho (nebo možná nikdy) nezažili: na druhém nádvoří litomyšlského zámku vyrostl v rekordním čase unikátní SmetaNOVÝ sál. Moderní divadelní a koncertní prostor z dílny architekta Josefa Pleskota a scénografa Davida Baziky. Festival Smetanova Litomyšl díky němu vstupuje do úplně nové éry. Přečtěte si příběh, který v Česku takřka nemá obdoby.
Adéla Dražanová
Vztah si začali budovat hned zkraje devadesátých let: Josef Pleskot, dnes pravděpodobně nejuznávanější český architekt, a Litomyšl, desetitisícové město na východě Čech, skoro až na historické hranici s Moravou.
Mohl za to tenkrát Miroslav Brýdl, prozíravý litomyšlský starosta, který v roce 1992 vypsal architektonickou soutěž na přestavbu dvou domů na hlavním (Smetanově) náměstí. A místo aby jen čekal, kdo se ozve, sám obvolal několik špičkových architektů, zda by se soutěže nechtěli zúčastnit. „Což byla na tu dobu vlastně velmi pokroková věc,“ vzpomíná Josef Pleskot.
A tak se sebral a přijel a okamžitě si oblíbil jak Litomyšl samotnou, tak i jejího starostu: „Bylo jasné, že je velmi chytrý, má rád architekturu a úplně nejvíc že má rád své město,“ říká.
Pleskotův návrh tenkrát v soutěži zvítězil – a i když nakonec zůstal jen na papíře, ti dva, architekt a město, už si zůstali, Pleskot později v Litomyšli realizoval řadu jiných projektů.
Až nadešel červen roku 2024 – a v místním zámeckém pivovaru (mimochodem, hádejte, kdo jej renovoval) zazněl jeden velmi ambiciózní slib.
Však my to stihneme
Nejdřív trocha kontextu. Loňský rok byl už druhým v pořadí, kdy se festival Smetanova Litomyšl nekonal na svém tradičním místě, tedy na druhém zámeckém nádvoří. Přestěhoval se do (k těm účelům speciálně upravené) sportovní haly. Na zámku, krásném renesančním sídle z druhé poloviny 16. století, totiž probíhala rozsáhlá rekonstrukce.
Nicméně že by se hudba na zámek neměla vrátit, si nikdo nepřipouštěl. Vždyť festival a druhé nádvoří jsou až neoddělitelně spjaté, renesanční architektura se večer co večer stává součástí koncertů – to potvrdí všichni, kdo mají s festivalem cokoliv společného, od vedení přes interprety až po fanoušky.
Jako první možný termín návratu na zámek byl stanoven rok 2025. Ovšem s jednou velikou podmínkou, která vzešla z Národního památkového ústavu: na nádvoří se už nebude stavět původní zastřešení z devadesátých let, které, ačkoliv dobře plnilo svůj účel a chránilo interprety i publikum před nepřízní počasí, bylo z pohledu památkové péče nevyhovující.
„To zastřešení odpovídalo technickým možnostem doby, v níž vzniklo, tedy 90. letům. Památkáři ho tenkrát povolili, ale trpěli ho jen se skřípěním zubů. Což plně chápu, ono opravdu nevyhovovalo, bylo moc nízké, ucpávalo prostor nádvoří a zakrývalo okolní renesanční architekturu, která je skutečně velmi krásná. Další výhrada památkářů spočívala i v tom, že se konstrukce vždycky stavěla moc dlouho, zhruba měsíc,“ vypočítává Josef Pleskot a připomíná, že zámek v Litomyšli je jednou z českých památek zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO.
Čímž se dostáváme k onomu ambicióznímu slibu učiněnému v červnu roku 2024 v zámeckém pivovaru: Pleskot a spolu s ním nový ředitel Smetanovy Litomyšle Michal Medek před asi padesáti pozvanými hosty prohlásili, že nad nádvořím vznikne zastřešení nové. Lehké, moderní, rychleji sestavitelné a plně vyhovující podmínkám památkové péče. Včetně té, že se jeho konstrukce nesmí dotýkat stěn zámku (pravda, nedotýkalo se jich ani staré zastřešení). Nová konstrukce bude mnohem vyšší než ta předešlá, sahat bude až nad hlavní římsu, respektive střechu zámku, ukazoval Josef Pleskot hostům na připravených nákresech.
A pozor, to celé právě už pro ročník 2025.
Ne jenom střecha. Celý sál!
Možná si tehdy někdo z přítomných pomyslel, že ti dva, Medek i Pleskot, dočista zešíleli. Vždyť na všechno – od zadání soutěže přes nutný archeologický průzkum na nádvoří až po samotnou konstrukci zastřešení – bylo zoufale málo času, ani ne rok. Jenže odhodlání je někdy, zdá se, opravdu mnohem silnější než překážky.
Navíc nutno zdůraznit, že Medek s Pleskotem nezačínali úplně na zelené louce. Ba naopak, novým zastřešením se architekt zabýval už někdy v roce 2008. „A už tehdy jsme také s inženýry a statiky dospěli k závěru, že by se to dalo postavit za mnohem méně než měsíc,“ vysvětluje.
Jenže i tento jeho projekt nakonec putoval do šuplíku.
Zlom nastal na podzim 2023, kdy do funkce ředitele festivalu nastoupil už zmíněný Michal Medek, jinak také obchodní ředitel České filharmonie a mimo jiné i dlouholetý člen pěveckého souboru Schola Gregoriana Pragensis.
Medka na starý Pleskotův návrh upozornil jeho předchůdce Jan Pikna. Nový ředitel vytočil architektovo číslo… A věci se daly do pohybu. „Michal Medek se zkrátka rozhodl, že chce být tím ředitelem, který vynese střechu do výšky,“ říká Josef Pleskot. Sám měl z vývoje událostí radost – samozřejmě, vždyť je to přeci úžasný pocit, když někdo z ničeho nic vdechne život projektu, o němž jste si mysleli, že je dávno pasé. Nicméně s radostí přišla i starost: „Právě kvůli tomu času. Vždyť my jsme v červnu 2024 slíbili, že v červnu 2025 už to bude stát!“
A to ještě není všechno. Do projektu následně vstoupil další tvůrčí duch – David Bazika, architekt a zkušený scénograf, od loňského podzimu člen vedení festivalu. Ten přišel s dosti převratnou myšlenkou, že by celá věc mohla být ještě odvážnější. Divadelnější. Vznikne nejen nové zastřešení, navrhl, ale také nové pódium se zapuštěným orchestřištěm a moderní jevištní technikou. Josef Pleskot také vymyslel nové hlediště, méně nakloněné, ale se sedačkami natočenými k ose jeviště, a hlavně s prostřední uličkou, která doposud chyběla. No zkrátka, ambice už nebyla jen postavit novou zastřešující konstrukci, ale vlastně celý nový sál.
SmetaNOVÝ.
Přesvítit to šero
Což dávalo stoprocentní smysl, minimálně pokud se má ze Smetanovy Litomyšle v nadcházejících letech opravdu stát špičkový evropský festival – což je vize, za níž svorně jde celé vedení.
Ale popořadě. David Bazika připomíná, že část programu festivalu je vždy koncertní a část operní (například vloni v Litomyšli zazněly všechny Smetanovy dokončené opery, těch osm kousků, jejichž seznam se vyučuje už na základních školách).
Jenže opeře, respektive divadlu jako takovému, nebyla předchozí scéna na druhém zámeckém nádvoří příliš nakloněna. „Chyběla jevištní technika a soubory, které do Litomyšle přijížděly, musely své inscenace kvůli všemožným limitům hodně upravovat. A přivážet svou vlastní techniku, což bylo samozřejmě obrovsky náročné a zdlouhavé,“ říká Bazika s tím, že na letním festivalu se v podstatě hraje o každou minutu. „V létě jsou dlouhé dny, pozdě se stmívá. Některé koncerty nebo představení tak začínají třeba v devět večer, končí o půlnoci. Ale vy potom ještě musíte všechno zabalit a následně nachystat scénu na druhý den. Na což máte strašně krátkou dobu, protože kolem páté ranní už je zase světlo,“ vypočítává. „Takže když si potřebujete vyzkoušet svícení, musíte to stihnout právě do rozbřesku.“
Bazika vysvětluje, že jevištní technika se za poslední dekády strašně posunula. Což ví víc než dobře, sám je v branži mnoho let – z toho posledních šestnáct v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Tedy ve velkém divadelním domě se třemi scénami a čtyřmi soubory.
Vysvětluje, že zatímco když jako scénograf začínal, veškeré svícení se dělalo ručně, dnes už se vše ovládá od pultu a osvětlovač musí být trochu i „ajťák“. Což má však nespornou výhodu – a ta se týká i Litomyšle, kde bude od nynějška soustava moderních lamp: „Ansámbly, které k nám budou přijíždět, budou přesně vědět, co tu máme a kde to visí. Čili si budou moci světelné programy připravit dopředu, přivézt si je na ‚flešce‘ a na místě už jen ladit detaily,“ říká.
Vymyslet nový systém byla výzva, přiznává. „Zaprvé, kvůli rozměrům prostoru, nádvoří má 30 na 30 metrů, něco se tudíž svítí i z dvaceti, pětadvaceti metrů. Zadruhé, jsou tu specifika open air scény. V průběhu představení přecházíte z konce dne do tmy, což je nejtěžší okamžik. Musíte přesvítit šero, kdy oko už nevidí, ale lampa ještě úplně nestíhá.“
A zatřetí, architektura. David Bazika i Josef Pleskot se shodují, že jejich společným zájmem bylo, aby maximálně vynikla. „Což ale znamená, že si světlo nemůžete úplně pověsit, kam chcete,“ uzavírá Bazika. A tak jako Josef Pleskot spolupracoval na své části projektu s inženýry a statiky (jmenuje hlavně pány Vladimíra Janatu, Miloslava Lukeše a Petra Nehasila), Bazika zase angažoval Petra Kolmačku a Mikuláše Parmu, optiky a specialisty právě na osvětlení. „Moc si přeju, aby jejich jména nezapadla,“ říká. „Protože oni udělali všechny ty strašně složité výpočty.“
Nadšení
Je dost možné, že tento text čtete právě v prostorách nového, SmetaNOVÉHO, sálu. Čili už víte, že se to stihlo. Josef Pleskot i David Bazika říkají (nezávisle na sobě), že nadšení a odhodlání, jaké provázelo vznik sálu, nemá obdoby. „Nic takového jsem snad ještě nezažil,“ pochvaluje si architekt Pleskot.
Stavět se letos začalo už v dubnu, všechno se muselo vyzkoušet, otestovat. Napříště se ale celá konstrukce sálu má stihnout plus minus za deset dní. Josef Pleskot také sehnal lehké, výkonné motory, díky nimž bude možné vysunout střechu nad nádvořím během několika minut – a to dokonce i během představení či koncertu, tak tiché to celé má být. „Tady zase musím jmenovat pány inženýry Nose a Matouška, právě ti ty skvělé motory navrhli a naplánovali pohybové komponenty,“ říká. „A hrozně mi pomohli Jiří Vlach a Michaela Zucconi, architekti z AP Ateliéru,“ uzavírá.
Podtrženo a sečteno, v Litomyšli vzniklo něco unikátního, a to nejen v českém, ale evropském měřítku. Čímž se pro festival otevírá úplně nová éra. O tom jsou lidé kolem Smetanovy Litomyšle dokonale přesvědčeni.
