Český filharmonický sbor Brno zpívá dlouhá léta na každém ročníku a jeho sbormistr Petr Fiala Litomyšl dobře zná. Letos oslavil osmdesátiny, a to je určitě příležitost bilancovat – návštěvníky navíc čeká v sobotu 24. června provedení jeho vlastní kompozice, a sice zhudebnění latinského textu Stabat mater. Komponování se týkala hned moje první otázka.
Proč a kdy jste se rozhodl komponovat na klasické liturgické texty? Jak byste popsal své duchovní a své hudební inspirace?
S duchovními a liturgickými texty se potkávám celý svůj profesní život, nejen proto, že jsou zdrojem trvalých hodnot, ale i proto, že jako věřící křesťan se s těmito texty setkávám často a pravidelně ve svém soukromém životě, a jsou zdrojem nejen nadčasových témat hudebních, ale i oporou v mém životním směřování. V mé tvorbě tak kráčí vedle sebe, tak říkajíc „ruku v ruce“, inspirace hudební i duchovní. Moje kompozice od jednoduchých zhudebnění duchovních nebo liturgických textů až po velké formy oratorní se vždy snaží o co nejvěrnější vyjádření a ozvláštnění zhudebňovaného textu, ať jde o texty modliteb anebo o libreta, která se váží k určitému duchovnímu námětu. V této souvislosti bych rád zmínil nádherné texty mých oratorií k poctě různých světců, které pro mě vytvořila vynikající básnířka Zuzana Nováková-Renčová.
V jaké situaci jste zakládal Český filharmonický sbor Brno? Co byly hlavní impulsy?
Myšlenka založit na Moravě profesionální koncertní sbor, tedy Český filharmonický sbor Brno, vznikla v roce 1990 v jakési „porevoluční eufórii“. V té době jsem měl již dlouholeté zkušenosti s vedením kvalitních amatérských sborů, a tak jsem si řekl, když může mít profesionální sbor Praha a Bratislava (tehdy ještě byla federace), proč by nemohla mít podobný sbor zpěvná Morava, kde za komunistického režimu působila řada kvalitních amatérských sborů. A tak jsem do toho šel, netuše jaké problémy – především existenční – budu muset řešit. Tehdy jsem byl přesvědčen, že když sbor dostanu na kvalitní uměleckou úroveň, bude o nás postaráno i existenčně. I když je již řadu let považován Český filharmonický sbor Brno nejen u nás, ale i v zahraničí, za jeden z nejlepších evropských sborů, existenční problémy jako obecně prospěšná společnost řešíme stále.
Co je při zpětném pohledu na té roli sbormistra ČFSB nejobtížnější?
Kvalitní sbormistr musí být nejenom člověk vybavený mnoha hudebními dovednostmi, ale stejně důležité jsou jeho schopnosti pedagogické a psychologické, protože pracuje denně – a mnoho let – se zpěváky různých povah a různých dispozic, a přesto musí dokázat trpělivou a dlouhodobou prací vytvořit jednotný kolektiv, který respektuje společné cíle a i přes rozdílnost jednotlivých zpěváků vytváří kompaktní celek.
Přečkat covidovou pandemii muselo být pro sbor mimořádně náročné, díky čemu se vám to podařilo? Vrátil se váš koncertní kalendář do stejné podoby jako před covidem?
Covidová pandemie byla pro ČFSB „zlý sen“, kdy, vzhledem k tomu, že pracujeme jako obecně prospěšná společnost bez zřizovatele, jsme zvažovali ukončení činnosti pro naprostý nedostatek prostředků k přežití. Nakonec nás zachránila mimořádná dotace Ministerstva kultury, za kterou vděčíme panu ministru Lubomíru Zaorálkovi. Po odeznění covidové epidemie se náš koncertní kalendář postupně vracel do původní podoby, ale myslím si, že situace u nás i v zahraničí v oblasti kultury není zdaleka ideální, vynořily se další problémy, které musíme řešit.
S kterými dirigenty se vám spolupracovalo nejlépe; která setkání ze slavnými dirigenty se vám natrvalo zapsala?
Za 33 let existence ČFSB jsme spolupracovali se stovkami dirigentů po celé Evropě. Každá spolupráce má svá specifika. Jsou dirigenti, kteří se sborem a sbormistrem komunikují, ale jsou i tací, kteří berou sbor jako součást projektu a nelze v pravém slova smyslu hovořit o spolupráci. Kdybych měl jmenovat slavné dirigenty, se kterými jsme spolupracovali, zabralo by to celý náš dnešní rozhovor. Samozřejmě zpěváci mají své oblíbené dirigenty, na jejichž spolupráci se mimořádně těší, a takové koncerty jsou pro ně povzbuzením do další umělecké práce.
Jak se připravuje sbor na tak velký projekt, jakým jsou Gurrelieder?
Příprava na provedení Schönbergových Gurrelieder probíhá v naprosto standardním režimu zkoušek, protože přitom připravujeme řadu dalších titulů a ještě dvě Verdiho opery – Don Carlos a Jana z Arku – pro Mezinárodní operní festival v německém Heidenheimu v červenci tohoto roku. U Gurrelieder si musíme „půjčit“ 20 mužů ze Slovenského filharmonického sboru, poněvadž Schönbergova partitura předpisuje 3 mužské sbory po 20 zpěvácích.
Na které projekty Smetanovy Litomyšle nejraději vzpomínáte, co pro vás tento festival znamená?
Na Smetanově Litomyšli zpívá Český filharmonický sbor Brno každoročně již mnoho let. Zpívali jsme tam mnoho krásných vokálně-instrumentálních koncertů s klasickým programem jako např. Dvořákova díla Stabat Mater, Requiem, Te Deum, Beethovenovu 9. symfonii a Missu solemnis, Orffovu kantátu Carmina burana, Rachmaninovy Zvony, Mahlerovu 2. a 8. symfonii atd. Další repertoár, který jsme zde provedli, byly i tituly filmové hudby a sborové koncerty. Letos se těšíme na provedení Schönbergových Gurrelieder a duchovního programu v piaristickém chrámu, kde zazní i moje oratorium Stabat mater pro violu, smíšený sbor a orchestr.
Co je pro budoucnost sborového zpívání klíčové?
Budoucnost profesionálního sborového umění je především v kvalitním pěveckém složení sboru, vytrvalá, trpělivá a náročná příprava každého koncertu, ale zároveň i existenční a ekonomické zajištění sborového tělesa, což je v současné době velký problém. Jako problém také vnímám nedostatek kvalitních sbormistrů, kteří jsou připraveni vést renomované profesionální těleso.
Jindřich Bálek
