Naděje přichází z Prahy

Search
Close this search box.

12.9.2016    Respekt    str. 13   Komentáře Jan H. Vitv ar  

Malá města čerpají z centra inspiraci pro vlastní budoucnost

 

 

Co nám vy Pražáci budete povídat… Tento povzdech se krajinou mimo hlavní město nese odjakživa. Žijete si v peřince, zabýváte se naprosto malichernými problémy, nemáte ani představu, s čím se musíme potýkat my, tak nás neotravujte a hlavně k nám netahejte vaše móresy. Dnes je to znát o to víc, že právě dělení občanů na lidi z Prahy a mimo ni si vetkla do štítu hlava státu. Název hlavního města Miloš Zeman dokonce rovnou zahrnul do pojmenování všech, které nesnáší (ať už jsou z Prahy nebo ne).

            Tato podezřívavost vůči „namyšlenému“ centru dlouho platila i v kultuře, byť je pravda, že když někam přijedou „umělci z Prahy“, bývá na ně obvykle vyprodáno. Nicméně kolik jen festivalů se muselo – minimálně zpočátku – potýkat s nepřátelskými reakcemi místních na import z Prahy? Jak ale ukazuje příklad Marienbad Film Festivalu (více o něm na str. 51-53), situace se začíná měnit. Ku Praze už se nepohlíží s nedůvěrou, ale s nadějí. A neplatí to zdaleka jen pro Mariánské Lázně.

 

Zachování energie

 

Největší nevýhodou malých měst je, že z nich odcházejí ti nejtalentovanější. Pokud totiž ve svém rodišti nemáte vysokou školu, je nasnadě, že za ní odejdete jinam. A s velkou pravděpodobností si tam zároveň posléze najdete práci, čili už se domů nikdy natrvalo nevrátíte. Přesně tohle je problém Mariánských Lázní. Nynější první ročník filmového festivalu se zrodil právě z této frustrace: s mladými lidmi z města zároveň mizí kultura a vůbec společenský život, protože se tu nemá pro koho odvíjet; teď je možná poslední šance mladé přesvědčit, že má smysl se sem vracet.

            I když pořadatelé ve městě žijí nebo se v něm alespoň narodili, většina programu souvisela s Prahou. V ní se točí studentské filmy, v ní sídlí komunity, pro které je snadné svůj program na čas přenést jinam. Podobné je to i na jiných festivalech, nedaleké Karlovy Vary by mohly vyprávět. Klíčové přitom pro pořádající města je, jak dlouho v nich načerpaná energie zůstane i po skončení festivalu a nakolik se předvedeným děním inspirují pro vlastní život.

            Varům se to fatálně nedaří, s odjezdem filmařů a fanoušků se okamžitě vracejí do své mrtvolnosti. Slavonice nebo Litomyšl naopak ukazují, že město může žít víceméně celý rok nehledě na to, jestli se do něj zrovna na víkend sjedou davy z celé republiky. Není divu, že dříve vybydlená místa se dnes plní novousedlíky, kteří sem putují z mnohem větších sídel. Celkem obvyklý scénář je, že poprvé sem přijedou právě na nějakou kulturní akci, zalíbí se jim tu a časem se sami stanou aktivními tvůrci zdejšího dění, které tím neustále nabobtnává a udržuje se v chodu.

            Mariánské Lázně jsou na samém začátku cesty. Kam po ní dojdou, se ukáže až za dlouho. Výhodou je, že nedůvěřivost vůči nějakému importu z Prahy tam opravdu nehrozí: je to město pro cizince přímo postavené. Dosud se sem jezdili pouze léčit a čerpat inspiraci, teď ale město potřebuje naopak načerpat něco od nich. Svou vlastní budoucnost a s ní i naději pro další města. X http://www.respekt .cz /audio

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2023
Designed by: wwworks.cz