WEB, Datum: 18.06.2023, Zdroj: klasikaplus.cz, Autor: Petr Veber, Datum importu: 18.06.2023 18:35, RU/den: 10 000, AVE: 5 000,00 Kč, Země: Česko, GRP: 0,11

Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch, Ostatní

„Sedmadevadesátá sezóna, to je kulturní tradice České republiky a odkaz, který musí být zachován do budoucnosti – a to bez finančního zázemí a bez finanční vize není možné.“

„Písně z Gurre jsou oslavou orchestrů rozhlasových institucí.“

„Rozhodli jsme se do celého roku 2024, Roku české hudby, vstoupit s jubilantem Bedřichem Smetanou.“

Petr Popelka nastudoval pro dnešní koncert na Smetanově Litomyšli Písně z Gurre Arnolda Schönberga. K uvedení této grandiózní vokálně-instrumentální skladby s obrovským interpretačním aparátem je potřeba výdrž, ale také velký organizační um a finanční zázemí. I proto Symfonický orchestr Českého rozhlasu nabídl se souhlasem festivalu dílo k druhému provedení ještě pražskému Národnímu divadlu. V úterý zazní ve Státní opeře v rámci projektu Musica non grata, připomínajícího osudy umělců pronásledovaných totalitními režimy. Schönbergův otec pocházel z Bratislavy, matka z Prahy. Jako umělec židovského původu byl nacisty zařazen do takzvaného zvrhlého umění. V roce 1933 proto emigroval do Spojených států… Petr Popelka v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje nejen jeho partituru, ale pak i příští sezónu rozhlasových symfoniků, kterou v červnu 2024 završí sváteční provedení Smetanovy Mé vlasti.

Tipoval bych, že monument podobný Písním z Gurre je úkolem, s jakým se dirigent setkává nejspíš jen jednou za život.

Asi ano, je to skladba, která se hraje jednou za mnoho desítek let. Písněmi z Gurre vyvrcholil vývoj romantické hudby, Schönberg jimi zasadil celému vývoji romantické hudby naprostou korunu. Je to geniální kompozice, která ovšem vyžaduje naprosto extrémní velikost orchestru. Jeden na to nestačí – a stejné je to sbory a sólisty. Jeho GurreLieder předčí i Mahlerovu Symfonii tisíců. Pokud je známo, jsou největší skladbou, jaká kdy byla napsána. Alespoň co do obsazení orchestru.

Jak jste obsazení vyřešili?

Připravili jsme jedinečný projekt. Speciální v tom, že spojuje dva orchestry, ve kterých mám momentálně to štěstí být šéfdirigentem:

Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Norský rozhlasový orchestr z Oslo. Abychom dostáli Schönbergovým požadavkům, vtěleným do partitury, tak se ke spojeným orchestrům přidal Český filharmonický sbor z Brna pod vedením sbormistra Petra Fialy obohacený o mužskou část Slovenského filharmonického sboru z Bratislavy. Poprvé skladbu uvádíme v život v Litomyšli a jsem moc rád, že festival tomuto projektu byl otevřen. A potom podruhé v rámci projektu Musica non grata ve Státní opeře v Praze, tedy v někdejším Novém německém divadle. Když byl šéfdirigentem Alexander Zemlinsky, tak tam tuhle skladbu v roce 1921 za přítomnosti autora dirigoval. Existuje z té doby fotografie, na které jsou na scéně stovky účinkujících… Jedná se tedy v našem případě vlastně o unikátní historickou rekonstrukci.

Letošní rok je rokem stého výročí zahájení rozhlasového vysílání na území tehdejšího Československa. Mysleli jste při přípravě koncertu pro Smetanovu Litomyšl i na to?

Přesně tak – jak lépe oslavit takové výročí, než spojením dvou rozhlasových orchestrů?! Jejich tradice je v Evropě něco tak unikátního, co je třeba udržovat. Písně z Gurre jsou tedy zároveň oslavou a ukázáním důležitosti orchestrů rozhlasových institucí.

Máte za sebou první sezónu u Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Už jste si zvykl na odpovědnost, být v Praze šéfdirigentem?

Ano a rád, protože práce se SOČRem je především opravdu radost. Máme za sebou první sezónu plnou spousty zajímavých projektů a těším se na tu příští. Připravili jsme spoustu neotřelých programů.

Jakým směrem se budete dál a dál posouvat a vyvíjet? Ke skvělému koncertnímu i studiovému orchestru, který reprezentuje Český rozhlas jako veřejnoprávní institucí?

Nežijeme v úplně v lehkých časech. Cítíme se být součástí rozhlasu a trápí nás finanční situace. Aby orchestr dokázal zajistit své fungování do budoucnosti. Musíme se snažit pro příští generace. Sedmadevadesátá sezóna, to je přece kulturní tradice a odkaz České republiky, který musí být zachován do budoucnosti – a to bez finančního zázemí a bez finanční vize není možné. Alfa a omega pro naše směřování pro příští sezónu…

Co v ní všechno nabídnete?

Máme v Rudolfinu i na dalších místech řadu nových hostů, ať už dirigentů, nebo sólistů. Chystáme čtyři světové premiéry, a to jak na poli symfonické hudby, tak v symfonickém jazzu nebo populárním crossoveru. Podporujeme české autory. Máme také v nabídce Komorní cyklus ve Studiu 1 ve vinohradském sídle rozhlasu, máme novou koncertní řadu v Betlémské kapli, kterou chceme dynamickými programy atraktivními pro mladou generaci víc otevřít studentům vysokých škol a vůbec mladým lidem.

V Betlémské kapli, v prostoru, který spravuje České vysoké učení technické, bude vystupovat SOČR v roli komorního orchestru?

Měli jsme koncertní řadu v Anežském klášteře, kde tomu tak bylo, ale rozhodli jsme se přesunout ji do Betlémské kaple, aby se vešlo víc lidí. Abychom mohli rozšířit dramaturgii. Do Betlémské kaple už se vejde i menší symfonický orchestr! Přivítáme tam Fedora Rudina, který se ujme jak dirigentské taktovky, tak sólového partu v Mendelssohnově Houslovém koncertu. Máme radost, že tam v programu máme i naši mladou českou talentovanou dirigentku Alenu Jelínkovou Hron, která se ujme premiéry skladatelky Jany Vöröšové a uvede také

Schubertovu Nedokončenou symfonii. Jednoho koncertu se tam ujme i náš hlavní hostující dirigent Robert Jindra; moc si ho vážím pro jeho kreativitu a zápal pro hudbu, který je opravdu nakažlivý. Bude dirigovat Benjamina Brittena a Dmitrije Šostakoviče, což je nádherná kombinace. Jde o dva giganty dvacátého století – a ačkoli Britten nemluvil rusky a Šostakovič nemluvil anglicky, byli ve velmi přátelském vztahu. A také v Praze přivítáme dva interprety, které jsem měl možnost poznat ve Skandinávii, v Norsku. Christiana Kluxena, velmi talentovaného dirigenta mladé generace, který je v současnosti šéfdirigentem v Norsku u Arktické filharmonie v Tromso a současně ve Victorii na západě Kanady. Sleduju ho už delší dobu a dělá neuvěřitelně kreativní a inspirativní práci, tak jsem se rozhodl pozvat ho do Prahy, abychom z jeho talentu také mohli mít něco i my. A vedle něj dánského viloncellistu Andrease Brantelida.

Věřím, že se inspirujete i tím, co jste zažil v Drážďanech v orchestru, a že snažíte, abychom i z toho měli v Praze užitek…

Ano. Vztah dirigenta a orchestru je něco velmi specifického. Když se potkají poprvé, není jasné, jestli si to takzvaně sedne. Tím, že jsem strávil jako hráč orchestr v Drážďanech deset let, a vlastně celkově v orchestrech ještě víc, skoro patnáct let, tak jsem na vlastní kůži poznal, co to znamená pracovat jak s dobrými a vynikajícími dirigenty, tak s dirigenty, kde si to prostě moc nesedlo. Takové případy jsou pro obě strany nepříjemné… Právě během hraní v Drážďanech jsem poznal pár dirigentů, se kterými se mně osobně hrálo opravdu vynikajícím způsobem a které jsem považoval za opravdové obohacení. Patří k nim izraelský dirigent Omer Meir Wellber, který tam dirigoval spoustu oper a v současnosti je šéfdirigentem ve Volksoper ve Vídni a nastávajícím hudebním ředitelem Opery v Hamburku. To je jeden z nejkreativnějších lidí, které jsem kdy poznal, jeho práce s orchestrem je doslova nakažlivá. Hodně jsem přál, aby ho kolegové v SOČRu poznali, protože jsem si jistý, že si to vzájemně opravdu hezky hned sedne. Přijede a ujme se prosincového koncertu. Je člověkem mezinárodní úrovně. Hostem večera navíc bude houslová legenda Gidon Kremer a znít bude hudba Philipa Glasse.

Máte v rukávu ještě nějaká další esa?

Dalším je finská dirigentka mladé generace Eva Ollikainen, se kterou jsem jako kontrabasista také odehrál více koncertů. Jejím talentem jsem byl okouzlen. Vyzařuje autoritu, což je pro dirigenta alfou a omegou. V prosinci v Praze nastuduje Berliozovu Fantastickou symfonii a přivítáme s ní Christiana Tetzlaffa s jeho sestrou Tanjou, kteří se ujmou Brahmsova slavného Dvojkoncertu. A dalším krásným hostem je pianistka Marianna Shirinyan, která se ujme Griegova Klavírního koncertu. Pochází z Kazachstánu, ale žije delší dobu v Kodani. Natáčeli jsme spolu v Norském rozhlase Prokofjevovy a Šostakovičovy klavírní koncerty. Je to zlatý člověk, inspirativní muzikant. Spolupráce s ní mě natolik bavila a byla natolik příjemná, že jsem řekl, že by se také hodilo jí přivítat v Praze.

Čím otevřete na začátku října sezónu?

Vždycky chceme mít na začátek něco výjimečného, nějakého neokoukaného zvláštního hosta. Takže máme přichystané opravdu velké překvapení. Jsme prvním orchestrem v Čechách, který přivítá opravdovou novou hvězdu současné nejmladší generace – houslistku Maríu Duenas, španělskou devatenáctiletou sólistku, která má za sebou debut s Vídeňskými symfoniky a Manfredem Honeckem s Brahmsovým Houslovým koncertem natočeným pro Deutsche Grammophon, se společností, se kterou podepsala exkluzivní smlouvu. Talent, jaký se opravdu moc nevidí a neslyší. Hráli jsme spolu v Salcburku a hned jsem tehdy poprosil, jestli by mohla přijet do Prahy. Přivítáme ji s krásnou efektní skladbou – s Houslovým koncertem Ericha Wolfganga Korngolda. A zůstaneme ten večer v tónině D-dur, v té asi nejčastěji používané v historii hudby: v druhé polovině večera zazní První symfonie Gustava Mahlera zvaná Titan. Jak u publika, tak u orchestrů jedna z nejoblíbenějších skladeb.

Podle zveřejněného programu zakončíte příští sezónu v červnu 2024 Smetanovou Mou vlastí. Není obvyklým číslem abonentních programů. Hrává se na Nový rok a samozřejmě na Pražském jaru, jinak moc ne… Oslavíte Rok české hudby a dvousté výročí Smetanova narození?

Ano, na Rok české hudby jsme připravili spoustu věcí. Celý rok 2024 otevřeme už druhého ledna předehrou a třemi tanci z Prodané nevěsty. Rozhodli jsme se opravdu do celého roku vstoupit s jubilantem. A pokud se týká Mé vlast i, tak naši abonenti ji opravdu nemají možnost slyšet – na běžném koncertě se objeví celá málokdy. I na úvod Pražského jara se málokdo dostane, takže jsme se rozhodli dát našim posluchačům v podobě Mé vlasti dárek. Ale i nám samotným. Užít si celý cyklus symfonických básní je svátek.