WEB, Datum: 27.06.2022, Zdroj: klasikaplus.cz, Datum importu: 27.06.2022 12:05, RU/den: 10 000, AVE: 5 000,00 Kč, Země: Česko, GRP: 0,11
Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch, Ostatní
„Spolu se Skácelovými verši a neokázalými, ale přesto hlubokými a dojemnými texty Vojtěcha Stříteského zněla slova 13. kapitoly 1. epištoly Korintským.“
„Nemám rád potlesky mezi větami, ale tohle bylo jiné – naprosto přirozené a posilující pocit, že publikum i umělci jsou na jedné vlně, vzájemně si působí radost.“
„Souznění až neuvěřitelné…“
Do druhé poloviny vstoupil minulý týden národní festival Smetanova Litomyšl, letos konečně zase v podobě, v jaké jsme na něj byli zvyklí, píše pravidelný návštěvník koncertů Jaromír Kašpar. Dva předchozí ročníky poznamenané pandemií byly zvláštní. A nemyslím to nikterak zle, sám jsem je nejednou označil za nezapomenutelné. Vždyť přinesly neopakovatelnou atmosféru, hudební kouzlo zajímavých prostor i prostranství a samozřejmě i skvělé umělecké zážitky. Přesto je asi většina lidí bude vnímat jako jakési intermezzo – krásnou sice, ale pořád přece jen mezihru – vyplňující ten časoprostor mezi „tenkrát“ a „teď“. A tak už jen procházka po Smetanově náměstí přináší letos pocit radostného rozechvění, očekávání a nadšení, které lze zase číst z nezakrytých tváří…
Stejně se pondělním i úterním večerem toho týdne nesla druhým zámeckým nádvořím zpráva o (L)lásce přesahující veškeré pomyšlení, v opakování pořadu, jehož název se stal mottem letošního ročníku festivalu. A znovu láska…
Spolu se Skácelovými verši a neokázalými, ale přesto hlubokými a dojemnými texty Vojtěcha Stříteského zněla slova 13. kapitoly 1. epištoly Korintským. „A tak zůstává víra, naděje a láska, to trojí. Ale největší z té trojice je láska…“ Láska v centru všeho… Když se podíváme do festivalového programu, najdeme Händelova Mesiáše i jiné pořady s výrazně duchovním přesahem – a můžeme slovy apoštola Pavla glosovat, že Litomyšl se za evangelium nestydí…
Kdo čekal ze zaplněného pódia při pořadu „A znovu láska…“ výtrysk monumentality, musel být zklamán. Ne, že by vždy byla na škodu, ale v tomto případě to bylo něco zcela jiného, čím koncert vnímavého posluchače oslnil a v padajícím chladu zahřál na duši. Byla to symbióza orchestru, Akademického sboru Žerotín, Hradišťanu i herce Kryštofa Bartoše, těch všech pod taktovkou šéfdirigenta pardubických filharmoniků Stanislava Vavřínka. Souznění až neuvěřitelné…
Sotva lze vyzdvihovat výkony jednotlivců, protože tady byli skvělí úplně všichni. Něžné i naléhavé smyčce, majestátné žestě, dramatické perkuse, skvostně znějící sbor, s citem i vášní promlouvající recitátor, který se ve chvílích, kdy zrovna nestál u mikrofonu, jako u vytržení rozhlížel se zvláštním výrazem úcty kolem sebe a z očí mu zářila radost, o které sám hovořil… Bylo to velmi autentické, velmi přesvědčivé.
Publikum – zčásti ouverturou k pořadu poučené – občas ocenilo dění na pódiu potleskem, ovšem vždy přesně tam, kde k tomu dal velmi klidně působící dirigent prostor. Nemám rád potlesky mezi větami, ale tohle bylo jiné – naprosto přirozené a posilující pocit, že publikum i umělci jsou na jedné vlně, vzájemně si působí radost v duchu slov libreta, že „nejlepší je na radost nečekat, ale udělat ji někomu“, a společně snad i dýchají.
A takto společně všichni došli až k závěrečnému potlesku ve stoje a dvěma přídavkům – oběma pro tento čas velmi přiléhavým – Modlitbě za vodu a Krátkému popisu léta, které snad v Litomyšli toho 21. června roku 2022 lépe začít nemohlo.
Díky za to!
Jaromír Kašpar
