Jedním ze zásadních projektů letošní Smetanovy Litomyšle je provedení oratoria Písně z Gurre v neděli 18. června ve Festivalové hale. Na podrobnosti a zajímavosti jsme se zeptali uměleckého ředitele a dramaturga Smetanovy Litomyšle Vojtěcha Stříteského.
Proč jste tuto monumentální skladbu zařadil do programu letošního festivalu?
Důvodů je hned několik. Dlouholetým mediálním partnerem Smetanovy Litomyšle je Český rozhlas, který – jak víme – letos slaví 100. výročí od zahájení vysílání. A protože Symfonický orchestr Českého rozhlasu je tradičním festivalovým hostem, bylo nasnadě, že s jeho managementem budeme jednat o koncertu zcela výjimečném, který by stoleté jubileum připomněl a oslavil mimořádným způsobem. Přišel jsem na jednání s Písněmi z Gurre a děkuji vedení orchestru, že tuto obrovskou výzvu přijalo. Skladba navíc skvěle konvenuje letošnímu festivalovému tématu Belle Époque, nu a zejména a především: je to nádherná hudba!
Je to ale také mimořádně náročný projekt – prozraďte nám něco bližšího k jeho produkci.
Víte, jedním z dalších důvodů, proč jsem s Písněmi z Gurre oslovil právě SOČR, byla skutečnost, že jsme s tímto orchestrem již na festivalu úspěšně uvedli Berliozovo Requiem a Mahlerovu Osmou symfonii „Tisíců“. Tedy díla obdobně náročná na obsazení jako letošní Gurrelieder. Mluvíme totiž o orchestru, který je obsazen 135 hráči, více než stočlenném sboru, recitátorovi a pěti mimořádně disponovaných sólistech. Umělci, kteří se u nás scházejí k realizaci tohoto díla, jsou navíc ze šesti zemí. Je to opravdu logistický oříšek – od příletů, ubytování, společných zkoušek, přejezdů. Produkčně náročný, nikoli laciný, ale my jsme přesvědčeni, že smysluplný. Jsme jedním z vůdčích festivalů této země, musíme, jsme povinováni uvádět díla zásadní, přelomová, třebaže méně hraná.
V době, kdy vzniká tento rozhovor, koncert ještě není vyprodán. Jak si to vysvětlujete?
Schönbergovy Písně z Gurre více znají nejspíše jen skuteční milovníci a znalci hudby, protože jejich provádění je tak nesmírně komplikované, že se prostě skoro nehrají. Já sám jsem je v životě slyšel živě jen jednou, v Bonnu, kde se na provedení podílelo rovněž takřka 300 účinkujících. V Praze byly provedeny v roce 2006 po dlouhých 40 letech! Nyní se do ní, díky nám, dva dny po festivalu vrátí a budou uvedeny v přehlídce Musica non grata. I tato synergie nám umožňuje realizaci díla, neboť se nemalé výdaje rozdělí mezi dva pořadatele. Menší zájem může snad působit i jméno Arnolda Schönberga, jehož, zdůrazňuji pozdější, tvorba vyžaduje určitou posluchačskou erudici. Ale Písně z Gurre – to je monument, který se vzpírá škatulkování! Co v nich slyšíme? Pozdní romantismus? Expresionismus? Impresionismus? Jedna recenzentka napsala velmi výstižně: je to dvouhodinová „zvuková lázeň“. Naprosto s ní souhlasím!
O čem vyprávějí Písně z Gurre?
Jde o zpracování středověké dánské ságy o králi Waldemarovi a jeho lásce Tove, kterou zavraždí žárlivá královna Helwiga. Král v žalu prokleje Boha a je odsouzen k věčnému putování se svými přisluhovači po noční obloze. Studentovi historie Jensi Peteru Jacobsenovi bylo pouhých jednadvacet, když tuto dramatickou báseň v roce 1868 napsal. A Schönbergovi jen o pět více, když se později pustil do jejího zhudebnění. Psal oratorium skoro 4 roky, pak kompozici přerušil a vrátil se k ní až v roce 1910. Premiéra se uskutečnila ve Vídni v únoru roku 1913. Návštěvníci našeho koncertu budou mít k dispozici titulky a překlad libreta, nu a v orchestru kromě bohatě obsazené smyčcové sekce uslyší mimo jiné 25 dřevěných dechových nástrojů a 25 žesťů, čtyři harfy a šestnáct různých bicích nástrojů, včetně železných řetězů. Hudebně ztvárnit cválající koně, západ slunce i jeho východ a nespočet citových pochodů od touhy, lásky, vášně, strachu až po truchlení, k tomu je třeba opravdu kolosální aparát! A kdo si nechá ujít Písně z Gurre tentokrát, možná je dalších 40 let živě neuslyší…
