Nejen našemu národnímu skladateli, ale také tvorbě Johanna Sebastiana Bacha se systematicky věnuje festival Smetanova Litomyšl. Letos se o pořádnou porci jeho hudby postará klavírista Marek Kozák, který provede kompletní první díl Dobře temperovaného klavíru, který Bach zkomponoval před třemi sty lety v Köthenu. Druhý díl pak představí divákům festivalu v jeho příštím ročníku, v roce 2024.
Bachův Dobře temperovaný klavír, to je čtyřiadvacet preludií a fug promítnutých do všech existujících tónin, a to celkem dvakrát. Dva díly, v každém dva tucty kompozic, pokaždé dvanáct v dur a dvanáct v moll, ve všech osmačtyřiceti případech vždy jako pár, preludium a navazující fuga.
Pro letošní ročník Smetanovy Litomyšle jste nastudoval první díl tohoto veledíla a na příští rok chystáte druhý. Vnímáte mezi nimi rozdíl? Přece jen je dělí zhruba dvě desetiletí…
Rozdílů mezi oběma díly můžeme najít mnoho… Je pravda, že je dělí zhruba dvě desetiletí, avšak v druhé knize najdeme také díla, která Bach napsal i během svého mládí. Druhý díl není proto tak jednolitý a není ani tak známý. Zajímavé je, že všechna preludia a fugy (i v mollových tóninách) v prvním díle končí v dur, ale ve druhém díle už tomu tak není.
Jsou hodně virtuózní? Jak byste je popsal? Hrají se dobře?
O Bachově hudbě bych neřekl, že je virtuózní, i když některé rychlé části tak mohou působit. Dobře temperovaný klavír bývá občas nazýván starým zákonem v hudbě. Pro mne představuje tento soubor skladeb absolutní základ klasické hudby. Čím déle se Bachovou tvorbou zabývám, tím více mi přijde nadčasová. Je to nekonečné objevování jeho geniality, které mně pomáhá také v jiných stylových obdobích.
Pod pojmem „klavír“ si v Bachově době nelze představit dnešní nástroje, spíš označoval obecně klávesové nástroje. Je to překážka nebo výhoda?
Výhodou je, že víme, jaké nástroje Bach znal. Můžeme pracovat s představou jejich zvuku a do určité míry z té představy vycházet při práci se zvukem na moderním nástroji. Když to hodně zjednoduším, dají se rozdělit preludia a fugy na cembalová a varhanní.
Co vlastně znamená „dobře temperovaný“?
Je to první dílo, ve kterém najdeme skladby ve všech tóninách. Do té doby se nepoužívaly tóniny s větším počtem předznamenání. Ladilo se tehdy čistě, což znamená, že některé tóny a tóniny nebylo možné používat, protože zněly falešně. Zavedení dobře temperovaného ladění je tedy přelomový moment v historii. Vlastně bychom neměli mluvit o ladění, ale o rovnoměrném rozladění, díky kterému dnes můžeme hrát i v tóninách s velkým počtem předznamenání.
Pro jaké posluchače je takový program určený? Úplně většinový jistě není…
Většinový ne, ale myslím, že je určený pro všechny, kteří se chtějí zastavit v dnešní uspěchané době, na dvě hodiny zapomenout na všechny starosti všedního života a obdivovat Bachovu nekonečnou genialitu. Smetanova Litomyšl je právě pro návštěvníky, kteří Bacha dokáží ocenit.
Rád se zabýváte zapomenutými nebo méně známými díly, vzpomínám na Vítězslavu Kaprálovou, Karla Kovařovice... Představíte divákům další takové skladby?
Objevování zapomenutých skladeb je vždy osvěžení nejen pro mě, ale také pro posluchače. Až nastane vhodná příležitost, určitě se nebudu bránit dalšímu úlovku do sbírky zapomenutých klavírních koncertů.
Nemůžu se nezeptat na váš vztah k hudbě Bedřicha Smetany…
Hudba Bedřicha Smetany mne provází prakticky od narození. Pamatuji si, že jsem měl jako dítě malý magnetofon, na kterém jsem si rád pouštěl Smetanovu Mou vlast. K tomu jsem si prohlížel velkou obrázkovou knihu Vltavy, a když mě omrzelo poslouchání, snažil jsem se reprodukovat na klavír oblíbené části podle sluchu… Byl to právě jeden z rozhodujících momentů, kdy si doma všimli, že budu možná také muzikant. Smetanova hudba byla tedy jedna z prvních věcí, kterou jsem si zkoušel zahrát na klavír, a o pár let později jsem se zabýval také jeho klavírním dílem, které často a velmi rád hraji na svých koncertech.
Letos jste hrál mimo jiné s violoncellistou Václavem Petrem, jakou roli ve vaší práci hraje komorní hra? A oslovuje vás spíš takto v duu nebo vás láká i nějaký soubor s klavírem?
Komorní hra je úžasná věc, když má člověk štěstí na vynikající muzikanty, jako mám já s Václavem Petrem či sopranistkou Simonou Šaturovou, se kterou teď připravujeme společný písňový projekt. Je to velká radost.
Na vašich stránkách je kalendář do konce této sezóny a končí právě koncertem v Litomyšli 17. června. Co vás čeká přes léto a jak se rýsuje nadcházející sezóna?
Máte pravdu, aktualizace webovek je moje slabá stránka. Musím se polepšit (směje se). Koncem měsíce mě čeká recitál ve Španělsku, v létě vyučuji na dvou interpretačních kurzech v Českém Krumlově a ve Švýcarsku, kde mě čeká také recitál. Dále ještě už zmíněný písňový večer se Simonou Šaturovou v Bratislavě. V září vystoupím na Novofestu v Praze s komorním programem z díla Sergeje Rachmaninova, kdy v úvodu zazní výběr písní, které zazpívá mladá umělkyně Bella Adamová, následovat bude výběr klavírních skladeb a v druhé polovině zahrajeme s Václavem Petrem Rachmaninovu cellovou sonátu g moll. V další sezóně se také těším na provedení druhého Lisztova klavírního koncertu v Brně.
Možná ne každý ví, že jste i varhaník a skladatel, píšete něco nového? Čekají vás i varhany?
Možná v příštím životě… (směje se).
Veronika Veber Paroulková
Plnou verzi rozhovoru najdete na portálu KlasikaPlus.cz.
