Jan Pikna, ředitel Smetanovy Litomyšle, o.p.s., působí na festivalu již od roku 1993. Letošní ročník je pro něj ale posledním v pozici ředitele. Zeptali jsme se, jaké byly jeho roky na Smetanově Litomyšli, a jak bude vypadat předávání „žezla”.
Jaké byly vaše začátky na festivalu? Jak je to dlouho, co jste se stal jeho součástí?
Letošní ročník je můj jednatřicátý, z ředitelské pozice řídím festival po dvacáté šesté. Malý pořadatelský úkol jsem dostal v roce 1993 a v roce 1995 jsem už byl vedoucí produkce. Festival se tehdy dynamicky rozvíjel a po ročníku 1997 bylo jasné, že je potřeba vedení profesionalizovat. V čele festivalu byl Jaromír Metyš, který byl zároveň ředitelem Smetanova domu a rozhodl se tam setrvat. Tehdejší starosta Litomyšle a předseda správní rady Miroslav Brýdl nabídl pozici ředitele mně, a já ji přijal. Myslel jsem ale, že je to dočasné, než se najde někdo lepší.
V životě, i v tom profesním, jsou určité milníky… Jaké byly ty festivalové?
Určitě rok 1998, kdy se povedlo dokončit konstrukci vysouvacího zastřešení zámeckého nádvoří. Závislost na rozmarech počasí byla do té doby obrovská, pro další rozvoj festivalu to byl naprosto klíčový počin. I přesto, že nám v roce 2008, když nad festivalovým zámkem prošlo tornádo, příroda ukázala, že je stále mocnější. V roce 2005 byl založen druhý festivalový pilíř – Smetanova výtvarná Litomyšl, od roku 2014 přenášíme zahajovací koncert divákům do Klášterních zahrad, od roku 2017 se celý tento prostor proměňuje ve Festivalové zahrady, bez nichž už by si návštěvníci Litomyšle festival asi nedovedli představit. Od roku 2012 pořádáme festivalovou stagionu v Nových Hradech. To je myslím velká specialita Smetanovy Litomyšle! V roce 2001 jsme se náhle ocitli bez generálního partnera a museli jsme uspořádat připravený festival s minimálními náklady tak, aby to nikdo nepoznal. Povedlo se a dostali jsme za to Cenu města Litomyšle. Další finanční výpadek přišel v roce 2012, tehdy jsem rozeslal prosebné dopisy všem známým a vznikl mecenášský klub. Ten se nám začal rychle rozrůstat a myslím, že jsme v získávání mecenášů mezi českými festivaly nejúspěšnější. Mezníkem byly určitě covidové ročníky. Do roku 2019 festival trvale rostl, každý následující ročník byl v parametrech větší než předchozí. Ročník 2020 měl být rekordní ve všech ohledech, měli jsme zajištěné financování, a dokonce bylo prakticky vyprodáno, když jsme museli všechno zastavit, vstupné vrátit a začít úplně znovu. Přesto jsme uspořádali podle ohlasů jeden z nejúspěšnějších ročníků, z převážně komorních pořadů pro malý počet diváků v unikátních prostorách. Schopnost improvizace se nám vyplatila letos, kdy jsme museli na poslední chvíli změnit místo konání velkých pořadů a vytvořit Festivalovou halu.
Kdy předáváte vedení Smetanovy Litomyšle a co bude následovat? Zůstáváte ještě na festivalu?
Chceme, aby přechod byl velmi pozvolný, bez velkých zvratů a změn, bez kroků zpátky, vlastně by návštěvníci neměli nic poznat. S Michalem Medkem jsme se na nástupnictví dohodli už před pěti lety a od té doby se na pořádání festivalu podílí. Poslední rok mi velmi intenzivně pomáhá a letos v září si jenom prohodíme role, já budu pomáhat jemu. Určitě do příštího ročníku a pak se uvidí.
Vést jakoukoli společnost jistě není lehké. Jaké to je vést obecně prospěšnou společnost, která se zabývá kulturou?
V životě už jsem lecčím prošel, a pravda, stává se mi, že v činnosti, kterou zrovna vykonávám, se po čase stanu vedoucím. Přesto ale neumím být klasickým ředitelem. Raději sám věci řeším, než abych svolával porady, rozděloval úkoly a kontroloval jejich plnění. Jsem poměrně univerzální, trochu se vyznám v mnoha oborech, takže si jsem schopný vždy poradit. Myslím, že jsem dost kreativní a obvykle mě napadne hned několik variant řešení problému. Kulturní organizace se řídí stejně jako každá jiná, chod společnosti vlastně moc o kultuře není. Rozdíl je ale mezi malou a velkou firmou. Malou může – a možná spíš musí – řídit univerzální člověk, velká už potřebuje skutečného ředitele s „makro“ nadhledem. Smetanova Litomyšl se rozrostla do obřích rozměrů a má-li růst pokračovat, změna způsobu vedení je podle mého názoru nevyhnutelná. Takže to vlastně krásně vyšlo, Michal Medek nastoupí do funkce, která už u nás chybí, a já si mohu dál dělat svoji práci jako dřív.
