7. března si připomínáme 100 let, kdy ve svém domě v jihočeské Roudné zemřel významný pedagog, klavírista a skladatel Jindřich Kàan z Albestů. Měl mimořádný vztah k tvorbě Bedřicha Smetany, mj. vydal v odborné revizi jeho klavírní pozůstalost. Především však upravil pro sólový klavír celý cyklus symfonických básní Má vlast. Ten se rozhodl nastudovat a na velké koncertním turné uvádět vynikající mladý virtuos – s jehož uměním jsme se již na Smetanově Litomyšli setkali – Matyáš Novák. V jeho podání zazní cyklus v úterý 16. června ve Smetanově domě.
Povězme si o pozapomenuté, avšak rozhodně pozoruhodné osobnosti české hudební kultury zejména konce 19. a počátku 20. století více. Jindřich Kàan se narodil 29. května 1852 v Tarnopolu v rakousko-uherské Haliči (dnes Ternopil na Ukrajině). Jeho otcem byl maďarský šlechtic – odtud „z Albestů“ – odkaz na šlechtické rodové jméno. Již v dětství se ale rodina přestěhovala do Prahy, kde Jindřich kromě gymnázia studoval také hudbu a později konzervatoř. Měl výjimečný talent – ale spíše než k dráze koncertního pianisty či úspěšného skladatele vše směřovalo k jeho později velmi oceňované činnosti pedagogické. O svém původu později uváděl, že je „Maďar předky, Polák rodištěm, Němec vychováním a Čech smýšlením a hudbou“.
Kàan působil na pražské konzervatoři, Antonína Dvořáka doprovázel na jeho 1. cestě do Anglie a na klavír učil jeho dcery Otilii a Annu. Byl ve styku s Bedřichem Smetanou, Zdeňkem Fibichem, Vilémem Blodkem a pro klavír upravil – a zpopularizoval – řadu jejich skladeb. V roce 1907 byl jmenován ředitelem pražské konzervatoře a v jedné z ročenek školy se dočítáme úctyhodný přehled jeho funkcí a ocenění: „C.K. vládní rada, rytíř řádu Františka Josefa I., majitel stříbrné medaile královského hl. města Prahy, člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, předseda c.k. zkušební komise pro zpěv a hudbu na školách středních a ústavech učitelských, předseda kolegia znalců v Praze ve věcech práva autorského; řízení a cvičení orkestru a komorní hudby.“
Vlastní Kàanovy skladby (písně, melodramata i dva balety) se nedočkaly valných úspěchů a upadly v zapomnění, nicméně jeho klavírní transkripce – např. Dvořákovy Rusalky či Svatebních košil – hrány byly. Nevíme, zda byl někdy koncertně prováděn celý cyklus Má vlast, jistě nikoli v posledních desetiletích. Ví se jen o ojedinělém uvedení např. Vltavy, o jejíž aranži se příznivě vyjádřil sám Smetana. O to více je záslužné a atraktivní „znovuobjevení“ cyklu Matyášem Novákem. Jen jeho nastudování zabralo mladému klavíristovi víc než rok. Nyní cyklus uvádí v sérii koncertů, která vyvrcholí v dubnu ve slavné Carnegie Hall v New Yorku a v červnu na našem festivalu.
Po původní Smetanově transkripci Mé vlasti pro klavír na 4 ruce (Ivo Kahánek a Miroslav Sekera, SL 2021) tak budou mít návštěvníci příležitost slyšet náročné symfonické veledílo ve virtuózním provedení jediného nástroje.
