Během covidu založil produkční a nahrávací společnost, cvičil do šuplíku, nahrával a streamoval. Houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička se snažil, stejně jako většina ostatních muzikantů, věnovat hudbě i posluchačům, jak jen to šlo. Teď už si ale opět užívá publika. Na letošním festivalu Smetanova Litomyšl se představí hned třikrát, a to ve třech úlohách, s orchestrem jako sólista i jako koncertní mistr, a nakonec jako komorní hráč v rámci pásma věnovaného 180. výročí narození Antonína Dvořáka. A v rozhovoru se přiznal, že v Litomyšli bude mít poprvé možnost zůstat víc dní a město tak snad konečně pozná trochu víc než jen z pódia.
Je skoro zázrak zahrát si zas před plným hledištěm… Máte k Litomyšli a festivalu nějaký zvláštní vztah? Hrál jste zde už jako sólista, nebo zatím jen s Českou filharmonií?
Je to určitě krásný návrat do Litomyšle. Poprvé jsem tu hrál před mnoha lety, už si ani přesně nepamatuji kdy přesně. Bylo to s Tomášem Netopilem, a pokud se nemýlím, tak s Dvořákovými kusy, Romancí a Mazurkem na společném koncertu s Janem Simonem. Ale to už je opravdu spousta let. Na festivalu jsem hrál také loni komorní koncert se sólovým programem Johana Sebastiana Bacha. A co se týče mého vztahu k Litomyšli, v kulturním světě je to samozřejmě jeden z našich nejvýznamnějších a největších festivalů, takže jsem nesmírně šťastný, že zde, obzvlášť v této divné době, mohu hrát a velmi si toho vážím.
Letos vás čeká jednak Dvořákův koncert a moll v rámci zahajovacího koncertu a pak komorní pásmo Klíče od domova. Nasvícené zámecké nádvoří, dohasínající západ slunce, petrolejově tmavá obloha nad plným hledištěm, letní vůně… Vnímáte takové prostředí nějak emotivněji, působí na vás, nebo místní atmosféra na pocit při hře nemá vliv?
Je to typ koncertu, který se úplně vymyká standardnímu vystoupení, a to právě i díky kouzlu a atmosféře místa. Genius loci Litomyšle je jedinečný a nezapomenutelný. Moc se na to těším.
Jaký je Dvořákův koncert a moll v rámci houslové literatury? Hraje se vám dobře, máte ho rád?
Dvořákův houslový koncert patří k mým oblíbeným. Je to koncert, který k nám, českým interpretům, patří. Je to součást našeho hudebního bytí. I když jsem ho hrál mnohokrát, neustále si v něm nacházím něco nového. Je to úžasně silná hudba a cítím v ní naše kořeny.
K festivalu neodmyslitelně patří Bedřich Smetana. Mají pro vás hudebně Smetana a Dvořák blízko, nebo je vnímáte naopak jako hodně odlišné?
Ta lidovost a český charakter je u nich samozřejmě u obou silná. Bedřicha Smetanu jsem poprvé poznal v komorní hře, v jeho slavném klavírním triu g moll, to mě absolutně uchvátilo. Časem jsem se potom seznámil i s jeho orchestrální tvorbou. Je velká škoda, že nemá tolik houslové literatury, ať už sólové nebo s klavírem. Antonín Dvořák je mi díky svému širokému repertoáru pro housle ještě bližší. To, co za svého života vytvořil a napsal, patří ke skvostům světové houslové literatury.
Budete hrát s Českou filharmonií i druhý den Mou vlast, nebo máte volno?
Budu hrát jako koncertní mistr. Je to pro mě úžasný ročník, budu hrát první tři dny jako sólista, jako koncertní mistr našeho předního orchestru, a i jako komorní hráč v recitálu s Davidem Marečkem.
Ano, v rámci autorského hudebně-literárního pořadu Klíče od domova, který sestavil umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle Vojtěch Stříteský. Kromě vás za klavír usedne David Mareček a vybrané texty přednese Jan Šťastný. Takové premiérové záležitosti asi umělci rádi vítají, že?
Je to jedinečný program. Velmi vítám přednes textů panem Šťastným, je to pro nás i pro posluchače něco trochu jiného. Věřím tomu, že to bude především pro publikum příjemné osvěžení koncertu. Navíc jim texty přiblíží dobu, ve které Antonín Dvořák žil. Já osobně mám tyto projekty rád, myslím, že díky informacím a příběhům o okolnostech vzniku skladeb či o životech skladatelů si mohou posluchači hudbu víc vychutnat.
Je skoro škoda, že na festivalu Klíče od domova zazní jen jednou, neuvedete je ještě jinde, když si letos připomínáme Dvořákovo 180. výročí narození?
Určitě. Máme v plánu i další koncerty a uspořádání turné s tímto recitálovým programem. V rámci Dvořákova výročí bychom rádi tento hudebně–literární pořad přivezli k posluchačům i na jiná místa v republice.
Kromě komorního hraní a působení u České filharmonie jste významný sólista, dá se to stíhat a skloubit?
Na prvním místě je pro mě pochopitelně sólové vystupování a komorní hraní. Tím jsem začínal a až časem jsem nastoupil do České filharmonie. Občas je to samozřejmě velice náročné, ale to k tomu prostě patří. Někdy to vyjde dobře, někdy je náročnější si čas rozvrhnout a někdy bych se potřeboval rozdvojit (smích).
Neplánujete se jednou vydat na ryze sólovou dráhu?
Kdo ví. V tuhle chvíli je velký otazník nad tím, jak se vůbec bude kultura vyvíjet. Do budoucna člověk nevidí.
Máte v Litomyšli nějaká oblíbená místa, na co si zde ještě uděláte čas?
Upřímně, já se těším, že konečně Litomyšl poznám (smích)! Zatím jsem vždycky jen přijel a odjel, letos poprvé zůstanu přes noc a nebudu muset jet zpět do Prahy. Takže doufám, že z ní uvidím více než jen pódium a nádvoří zámku. Jedu s rodinou, tak doufám, že zavítáme také na další program festivalu a Litomyšl si užijeme i jinak.
Veronika Paroulková
Plnou verzi rozhovoru můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz.
