Oba zpívají Mozarta a Rossinniho rádi a skvěle a oba se s nimi potkají na společném recitálu na Smetanově Litomyšli. Simona Šaturová se navíc těší na roli Ludmily v oratoriu Petra Fialy a Petr Nekoranec zase na svůj debut na tomto festivalu. Vy se na ně můžete těšit 7. července a na Simonu ještě o den později.
Jak se vám zpívá Mozart a Rossini? V souvislosti s prvním jmenovaným vás, Simono, kritika označila jako malý mozartovský zázrak…
Když jsem připravovala program našeho koncertu s Petrem Nekorancem, téměř okamžitě mě napadla kombinace Mozart a Rossini. Pro oba skladatele mám velkou slabost. Zpívám je moc ráda a provázejí mě celou mojí kariérou. U obou se dá vybírat z nepřeberného množství árií a doufám, že naším výběrem potěšíme i posluchače.
Pěvkyně často Mozarta opouštějí a posouvají se s tím, jak jim hlas zraje. Jsi ráda, že ti Mozart „vydržel“, přestože také zpíváš Dvořáky, Martinů a náročné operní role, jako je třeba Violetta? Je pro to třeba nějaká zvláštní hlasová hygiena?
Mozart je geniální autor pro sopranistky. Můžete se v jeho operní tvorbě v průběhu let přirozeně posouvat od Zuzanky k Hraběnce, od Zerliny k Donne Anně, od Ilie k Elettře atd. Toto žádný jiný autor nenabízí. U Mozarta takto můžete „vydržet“ léta. Pro mě je navíc klíčovým autorem a jsem moc ráda, že i když hlas dozrál, nemusela jsem jeho interpretaci opustit. Vždy je to pro mne čirá radost. Tím, že se k němu pravidelně vracím, probíhá hlasová hygiena vlastně automaticky.
A Mozart a Rossini pro vás, Petře? Je to stále repertoár jako šitý na míru, nebo už pokukujete dál? Nedávno na Pražském jaru jste sáhl do díla Benjamina Brittena, vydal jste CD s francouzskými áriemi…
Musím říct, že i když mi byl Mozart a Rossini vždy dáván jako můj repertoár, já jsem samozřejmě vždy pokukoval a pokukuji po jiném. Ale jak tomu tak bývá, odříkaného chleba největší krajíc. Britten byl láska na první poslech a tak tomu i zůstalo. Neustále se snažím rozšiřovat obzory svého repertoáru a nikdy se nedržet jen toho, co lidi napadne při prvním poslechu mého hlasu, což je hlavně Rossini a Mozart.
Mozart i Rossini působí na posluchače většinou hravě, lehce, jde o hodně virtuózní zpívání?
SŠ: Máš pravdu a je to i můj cíl, aby zpívání působilo lehce a vzdušně. Jsou za tím ale hodiny přípravy u klavíru, korepetice, konzultace… Například po studiích jsem právě kvůli Rossiniho árii „Una voce poco fa“ cvičila koloratury do úmoru. Dnes už je to naštěstí zautomatizováno.
PN: Ano, tento repertoár rozhodně vyžaduje preciznost a velmi stabilní interpretovu techniku. Rozhodně je to virtuózní zpívání a patří, když se správně provede, k jednomu z nejnáročnějších.
Které árie konkrétně patří u obou mezi nejnáročnější?
SŠ: U Mozarta je to pro mne například árie Konstanze „Martern aller Arten“ z Únosu ze serailu. Kromě náročných koloratur si musím rozložit síly, aby mě nepřeválcovaly emoce a abych s rezervou zazpívala desetiminutovou árii. Nehledě na to, že jí v opeře přímo předchází ještě další devítiminutová árie „Welcher Wechsel/Traurigkeit“. Další nesmírně náročnou je i árie Giunie z opery Lucio Silla „Vanne. T’affretta/Ah se il crudel periglio“. U všech árií Gioacchina Rossiniho, které jsem zpívala, bylo vždy nejnáročnější zvládnout při přípravě krkolomné koloratury.
PN: Za mě se říct nedá, která je nejnáročnější. Všechny árie mají svá jiná úskalí, ať je to text či tesitura nebo rytmická část. A navíc každému interpretovi sedí každá árie jinak. Například u mě „La Donna è Mobile“ z Verdiho opery Rigoletto je jedna z nejlehčích a můžu ji zpívat i o půlnoci. Ale tak tomu není u každého. Naopak „Un’aura amoroza“ z Mozartovy opery Così fan tutte je naprosté peklo (smích)!
Měli jste už možnost spolupracovat s dirigentem Łukaszem Borowiczem?
SŠ: Ano, s Łukaszem jsem spolupracovala už mnohokrát. Naposledy loni v prosinci, kdy jsme natočili koncert Mozart Gala v Poznani. Moc ráda vzpomínám také na naše společné koncerty s Mariuszem Kwiecieńem. Je to nesmírně pozorný a inspirativní partner s velkým citem pro zpěv.
PN: I já jsem s Łukaszem už měl tu čest při záskoku na jednom koncertě a hned po prvním seznámení bylo jasné, že jakákoliv další spolupráce bude úžasná, a nejen pro nás, ale i velmi příjemná pro diváky.
Simono, druhý den zpíváš soudobé oratorium Petra Fialy, jaká je role Ludmily? Spíš dramatická nebo lyrická? Vybočuje hodně ze stylu, který obvykle zpíváš?
Svatou Ludmilu Petra Fialy jsem zpívala už víckrát a moc ráda se k ní vracím. Ludmila je lyrická, krásně se zpívá a vůbec nevybočuje ze stylu, kterému se věnuji. Kombinace recitátor, soprán a smíšený sbor je půvabná a je jenom škoda, že dílo není většího rozsahu.
Býváte častým hostem na Smetanově Litomyšli?
SŠ: Nevím už, kolikrát jsem na festivalu vystoupila, vždy tam ale byla skvělá atmosféra. Určitě nezapomenu na Requiem Andrew Lloyd Webbera, Missu solemnis Ludwiga van Beethovena, nebo můj sólový koncert Gloria se souborem Collegium Marianum. Bylo jich za ta léta samozřejmě podstatně víc. Vždy se tam moc ráda vracím.
PN: Tento koncert bude můj debut na Smetanově Litomyšli a jsem neuvěřitelně rád, že budu spolupracovat s Łukaszem a Simonou, protože oba mám opravdu velmi rád nejen jako kolegy, ale i po lidské stránce. A věřím, že to poznají i lidé v hledišti.
Veronika Paroulková
Plnou verzi rozhovoru můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz.
