Jubilejní 10. stagiona na zámku v Nových Hradech se odehraje od 22. do 25. června. Hosty zámeckých pánů, manželů Magdy a Petra Kučerových, opět čeká dobová zábava a provedení opery Antonia Vivaldiho Il Farnace. Před deseti lety nikdo netušil, že tento projekt potrvá tak dlouho. Své diváky si našel a letos patřily Večery v Nových Hradech mezi první vyprodané. Jak se na to s odstupem let dívají manželé Kučerovi, zjistíte na následujících řádcích.
Když se před deseti lety uskutečnila první stagiona na vašem zámku, čekali jste, že se zrodí tradice?
Určitě nečekali. Nicméně již první představení ukázalo, že zelené divadlo, replika barokních divadel, která se na některých západoevropských panstvích zachovala dodnes, má překvapivě velký potenciál. A tak se vrací nejen režiséři a účinkující, ale především návštěvníci. A to nás samozřejmě těší.
Prosím, přibližte čtenářům, kteří na stagioně nikdy nebyli, jak vypadá takový Večer na zámku v Nových Hradech?
Neskromně říkáme, že tradiční kvalitní operní představení má doplněk v přátelské atmosféře celého večera, kdy zveme návštěvníky do celého zámku, včetně některých privátních prostor, kde nesmí chybět rautové pohoštění, na kterém se podílí naše rodina.
Jak vznikl nápad uspořádat u vás na zámku večer s dobovou zábavou a operou?
Nápad se zrodil v hlavě naší kamarádky, operní režisérky Magdaleny Švecové, která také se svým manželem, dirigentem Davidem Švecem, nastudovala v pořadí první operní představení – Královnu víl.
Když jste dávali zelenému divadlu současnou podobu, měli jste už tehdy v plánu využívat ho ke koncertům a divadelním představením?
Divadlo jsme zakládali jako součást ukázkových zahrad, které odkazují k historickým vzorům od baroka přes romantismus až k současnosti. Budujeme postupně vytváření tradice operních představení, což si vynutilo postavení druhého, tentokrát tradičního divadla v zámecké sýpce. Chceme-li totiž obstát jako hostitelé,
musíme umožnit divákům představení i při nepřízni počasí.
Vy hosty „Večerů“ osobně vítáte coby zámečtí páni a umožňujete jim vstup do prostor zámku, včetně těch soukromých. Ale být vlastníkem zámku pro vás asi ze začátku nebyla procházka růžovou zahradou. Jak jste postupně zámek zvelebovali?
S nadsázkou říkáme, že nejhorší je začít. Najdete-li v sobě odvahu a energii, tak si i se zchátralým zámkem poradíte. Bereme to s nadhledem jako příležitost zachránit jednu cennou památku a dát jí nový život. To je vlastně ještě náročnější než jakékoliv opravy, protože s měnící se společností a dobou musíme hledat dlouhodobou ekonomickou udržitelnost.
Máte další plány, jak zušlechťovat okolí zámku?
Inspirujeme se tam, kde historická kontinuita zámeckých areálů nebyla přerušena, tedy zejména ve Francii a Anglii. U venkovských zámků není nejdůležitější sám objekt, ale jeho okolí. Jsou to totiž právě upravené zahrady, které navštěvují lidé opakovaně, a přispívají tak k dobré ekonomické situaci památky. My máme dnes jedenáct druhů zahrad a každý rok vytváříme jednu další.
Jaké pořady Smetanovy Litomyšle rádi navštěvujete?
Máme trochu odlišné favority. Manželka upřednostňuje lehčí operetní melodie, já mám raději symfonickou hudbu.
Pro rokokový nový zámek vystavěný v letech 1774–1777 bylo vybráno místo na svahu pod starým zámkem (postupně přestavovaným od 15. století). Sklon svahu poskytoval možnost vybudovat efektní terasovitý čestný dvůr, jakož i ornamentálně řešený rokokový park. Rozlehlé nádvoří bylo roku 1778 obestavěno přízemními hospodářskými úřednickými budovami, roku 1779 byl přistaven špýchar a v západním křídle zámku byla vystavěna zámecká kaple, jejíž hlavní oltář vyřezal v roce 1777 řezbář J. J. Procházka. Realizovaný projekt tohoto rokokového zámku se složitě komponovaným průčelím a dvakrát odstupňovanými rizality po stranách a přebohatou reliéfní štukovou a kamennou sochařskou výzdobou je přisuzován majiteli panství Janu Antonínovi Harbuval Chamaré. Jistá je spoluúčast tyrolského architekta Josefa Jägra, činného po roce 1770 v Praze.
Středem vnitřní dispozice je v přízemí trojlodní vstupní průjezdní síň. V prvním patře odpovídá poloze průjezdu representační sál s bohatou štukovou ornamentalikou, a protože zabírá celou hloubku stavby, má každé křídlo zámku vlastní dvouramenné schodiště.
V 30. letech prošel zámek velkou opravou, kdy byly postupně za dozoru majitelů opraveny střecha, fasády i sochařská výzdoba. Jedinou podstatnější změnou byla modernizace sociálního zařízení, včetně vybudování koupelen v obytném prvním patře. Po skončení 2. světové války byl zámek víceméně svévolně zabrán pro místní obecní a měšťanskou školu, přičemž byly uvnitř provedeny různé úpravy bez svolení majitele. Po roce 1948 byl zámek vyvlastněn a přesto, že byl 23. 9. 1949 převzat národní kulturní komisí a prohlášen za státní kulturní majetek, byl nevhodně využíván a došlo k jeho postupné devastaci. Ta vyvrcholila v 50. letech, kdy byla do suterénu zámku umístěna výkrmna vepřů. Teprve od roku 1955, kdy byla v západním křídle zámku zřízena slohová expozice, byla čas od času prováděna dílčí oprava budov, nicméně jejich často havarijní stav to nezměnilo.
K rekonstrukci přistoupil Státní ústav památkové péče až ve druhé polovině 80. let v době, kdy hrozilo zřícení východního křídla zámku, odkud musela být vystěhována škola. Zamýšlený rozsah oprav postupně narůstal, nejprve však byly opraveny obě hospodářské budovy na nádvoří nacházející se v dezolátním stavu. Do roku 1992, kdy byl objekt vrácen v restituci původním majitelům, bratrům Čerychovým, byla částečně rekonstruována jen východní část zámku. Po restituci nebylo v opravách pokračováno a objekt dále chátral.
Obrat nastal až v roce 1997, kdy zámek od restituentů zakoupili manželé Kučerovi a přistoupili k jeho generální záchranné obnově. S neuvěřitelným nasazením celé rodiny se jim podařilo během relativně krátké doby zámku navrátit bývalou krásu „českých Versailles“, opravit nejen exteriér a interiéry, ale také celý areál s vedlejšími budovami a zahradami. Dokázali zámek naplnit činností a atraktivními expozicemi, přivést do něj návštěvníky v takovém množství, že provoz není třeba dotovat žádnými subvencemi. K ekonomice přispívá též obora s rozsáhlým chovem daňků.
