Pavel Haas Quartet s českou hudbou a v novém obsazení

Search
Close this search box.

V Litomyšli se v sobotu 10. července v Zámecké jízdárně s díly českých klasiků objeví Pavel Haas Quartet, světoznámé smyčcové kvarteto. U pultu violy v něm nově usedá Luosha Fang, mezinárodně uznávaná americká hráčka čínského původu. Violoncellista a většinou i mluvčí souboru Peter Jarůšek přibližuje nejen pocity, se kterými prožívali dobu restrikcí během pandemie, ale také hledání chybějící osoby do čtveřice… A to, jak její nalezení ovlivní – ale zásadně nezmění – dosavadní profil kvarteta a jeho repertoár.

Jak jste strávili měsíce pandemie, během kterých se nemohlo koncertovat?

Vždycky jsou možné dva pohledy. Pro společnost to je a byla velmi těžká doba, velmi zásadní zkouška, ze které snad vyjdeme všichni, celá naše společnost, zocelenější. Z pohledu muzikantského světa je to tak, že kultura dostává na frak většinou vždy jako první. Je jasné, že z existenčního hlediska není tím nejdůležitějším artiklem. Takže se zavírá jako první a otvírá jako poslední, což je ovšem pro pořadatele a pro muzikanty náročné k přežití.

A z osobního hlediska?

Když to vezmu trošku v nadsázce, tak to bylo pro nás dva, tedy pro mě a pro Veroniku, která je primáriem kvarteta, jedno z nejkrásnějších období, která jsme kdy měli. Po patnácti letech velmi intenzivní práce a života plného cestování bylo tohle období skutečným darem, oddychem, který si ještě stále užíváme. Hlavně s naší dcerou.

Bylo to i pro kvarteto mezidobí využité pro určité nadechnutí?

My jsme skutečně nepracovali. I vzhledem k tomu, že jsme měnili člena. Od konce října do dubna jsme nehráli.

Jak to vlastně bylo s výměnou u violového pultu?

Už na konci roku 2019 jsme věděli, že budeme měnit člena, dohodli jsme se s ní, ale zasáhla pandemie, a to tak, že se to celé posunulo o celý rok. Některé koncerty, které tehdy měly proběhnout, když se Luosha Fang nemohla dostat do Česka, s námi zahrál Pavel Nikl, náš bývalý zakládající člen. To byl ostatně i případ našeho loňského vystoupení na Smetanově Litomyšli. Zavzpomínali jsme si s ním na staré časy, ale dlouhodobě to bohužel, vzhledem k rodinným situacím, nemá perspektivu.

Od dubna už tedy naplno studujete nový repertoár a snažíte se sžít s novou členkou?

Ano, bylo to intenzivní a velmi krásné období, velmi tvůrčí. Studovali jsme nové věci, například od Martinů nebo od Bartóka, ale dávali jsme dohromady i standardní repertoár.

A jak jste violistku hledali?

Luosha Fang byla jedním z tipů už v roce 2018. Přijela tehdy do Prahy, několik dní jsme spolu hráli… A bylo to skvělé! Jenomže potom jsme zjistili, že existují termínové problémy. Vyhrála světovou violovou soutěž, měla ještě své další aktivity… Mohla nastoupit až o rok později. Časově jsme se proto nesešli a museli jsme od tohoto záměru tehdy upustit. Ale když se situace o dva roky později opakovala, myslím tím potřebu řešit post violy, tak jsme ji oslovili ještě jednou, jestli by ještě stále měla zájem a jestli by případně měla čas… Odpověděla, že ano. Tak jsme do toho skočili!

Zvnějšku lze tento krok vnímat jako směřování ke globalizaci vašeho profilu a projevu… Vnímáte to takhle, nebo to není parametr, který byste řešili?

Pro nás je jedinou prioritou, a to od začátku, kdy jsme tento soubor založili, nést se na vlně muzikantství, tvoření hudby, kreativnosti, sounáležitosti… A kdo má jakou barvu kůže nebo jakého je pohlaví, je pro nás nepodstatné. Ano, každý takový zásah do souboru, ať už nový člen vystudoval školu v Česku, nebo přichází zvenčí, vždycky nějakým způsobem přináší určitý výkyv, hodí nás do trochu jiného směru. Ale za mě osobně mohu říci, že jsem se lépe už dlouho, nebo možná vůbec nikdy, necítil!

V Litomyšli hrajete tři české klasiky, Smetanu, Dvořáka a Janáčka… Nebudete je teď s novou violistkou hrát jinak? A zůstane tato hudba základní položkou ve vašem repertoáru?

Samozřejmě, že se českého repertoáru nevzdáme. Vzhledem k tomu, že je to naše srdcovka, i proto, že reprezentujeme Českou republiku a českou kulturu. Český repertoár skutečně milujeme, a tak ho nadále budeme hrát!

A co se týká způsobu hraní?

Je pravděpodobné, že to bude „jiné“ – a to je normální. Ale jsem přesvědčený, že to bude přínos. Bude to upřímné hraní ze srdce a bude určitě zajímavé.

Je pro vás konkrétní program, jak je sestavený pro Litomyšl, něčím výjimečným a milým?

Ano, samozřejmě. Všechny tři skladby nás provázejí od prvopočátku souboru. Smetanův druhý kvartet, který je zařazen do programu opravdu na žádost festivalu, je geniální a výjimečná skladba. Nadčasová hudba, která překonává svou dobu. A Janáčkův kvartet Listy důvěrné a Dvořákův Americký kvartet, to jsou pilíře, na kterých stojí i charakter našeho souboru, díla která jsou v repertoáru všech světových kvartetních souborů.

Vrací už se váš kalendář do původních kolejí?

Máme kalendář plný na dva roky dopředu. Stále a nadále. Jenom se některé věci posouvají, hledaly a hledají se nové termíny, reagovalo se na momentální situaci… Ale že bychom se teď báli, že koncerty nebudou? Takhle to není. Člověk je nezničitelný. A kultura je nejdůležitější součástí naší společnosti, i když si to paradoxně část společnosti neuvědomuje. Je potravou pro mysl. Je něčím, co nikdy neskončí. Pokud se nestaneme roboty.

Petr Veber

Plnou verzi rozhovoru můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2023
Designed by: wwworks.cz