Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Radek Jaroš: „Dosáhnout dokonalosti stojí strašně moc práce”

Radek Jaroš je nejúspěšnější profesionální horolezec. Specialista na expedice v malém počtu členů. Výstupy absolvuje výhradně bez použití kyslíkového přístroje a pomoci výškových nosičů. V roce 2014 úspěšně vystoupil na poslední, čtrnáctou osmitisícovku – K2 a zapsal se do síně slávy světového horolezectví. Stal se prvním Čechem a teprve patnáctým člověkem na světě, který tímto způsobem získal Korunu Himálaje. Co má ale společného se Smetanovou Litomyšlí? V neděli 19. června bude křtít CD Kateřiny Kněžíkové a Kateřiny Englichové s názvem K2.

Přál jste si už od malička lézt po horách?

Záleží na časoprostoru. Co je to od malička. Bydleli jsme na kraji města, a tak jsem byl neustále venku v přírodě, na skalách a lezl po stromech. A když jsem jednou lezl na skálu ve starém lomu, což bylo na nedělní vycházce s rodiči, po návratu jsem prohlásil, že budu horolezec. Tehdy mi bylo šest let…

Kdy jste si začal pohrávat s myšlenkou, že se pokusíte získat Korunu Himálaje?

Nebyl jsem to vůbec já, kdo tuto myšlenku první vyslovil. Míra Popelka, můj kamarád a sponzor, po návratu z Nanga Parbatu, což byla moje šestá vylezená osmitisícovka, řekl: „Tak už je vylezl všechny, ne!“ Koukal jsem na něj jako na blázna. Měl jsem jich sice neuvěřitelný počet, ale věděl jsem, že jich je čtrnáct. Já sám jsem si poprvé tuhle myšlenku připustil v roce 2008, když jsem se vracel po dvou letech na druhý pokus o vrchol Dhaulagiri. A podařilo se mi vystoupit na ni a 20 dní na to i na vrchol Makalu. Ten rok jsem byl jediný na světě, kdo v krátké jarní sezoně zdolal dva osmitisícové vrcholy.

Když máte Korunu Himálaje, co dalšího ještě může být pro horolezce výzvou? Už jste se stal prvním Čechem a teprve 15. člověkem na světě, který Korunu získal. Máte nějaký další cíl?

Od té doby se mi podařilo přidat i takzvanou Korunu světa. Stál jsem na nejvyšších vrcholech všech kontinentů. S legendárním Reinholdem Messnerem jsem jediný, kdo to dokázal bez používání kyslíkových přístrojů. Měl jsem, tedy mám ještě další cíl. Výstup na patnáct takzvaně nejizolovanějších hor světa. Do toho ale hodil vidle covid a veškerá ta panika s ním spojená. Takže cestování v podstatě nebylo možné. Uvidíme, co se bude dít…

K2 jste zdolal na pátý pokus. Na jaká úskalí jste narazil?

V roce 2001 při naší první expedici jsem měl velkou šanci na vrchol společně s ostatními expedicemi. Byl jsem se předtím jako jediný aklimatizovat v Jižní Americe na huascaránu, takže jsem měl před ostatními spolulezci veliký náskok a obrovskou formu. Držel jsem ale basu s naší expedicí a k vrcholu se nevydal. Pokusili jsme se až společně všichni Češi, ale nečekaně se zkazilo počasí, když jsme opouštěli poslední tábor v osmi tisících metrech a mířili na vrchol. Místo toho to byl boj o život. I další dvě expedice zmařilo počasí. Během čtvrté expedice jsem se zranil hned po příchodu do základního tábora při stavbě plošiny pro stany. A při páté expedici konečně přišlo dobré počasí, tak zvané vrcholové dny. Na K2 jsem strávil téměř půl roku svého života…

Jaký pocit je stanout na vrcholu?

Osvobozující! Už nemusíte výš! A pokud máte síly, podaří se vám nahoře udělat krásné fotografie okolí. Napijete se trochu čaje z termosky, dostanete do sebe energetický drink, možná trochu čokolády a musíte veškerou mysl a síly koncentrovat na bezpečný sestup. Vrchol je teprve polovina cesty. To je strašně důležité si uvědomit. Protože, jak se říká, hrdinů jsou plné hřbitovy…

Když jsme u názvu K2, pak stejný má i pořad, v rámci něhož budete křtít CD. Jak se přihodí, že profesionální horolezec křtí album klasické hudby? Je to právě shodou názvů?

Je pravda, že inspirací byl tento shodný název. A s radostí jsem na takový nápad kývl. Už jsem nějaké CD křtil, ale to byl popík. A já jsem lezl horolezeckou klasiku, tak proč nekřtít tu klasiku hudební. Je to pro mě velká pocta. A vím, že dosáhnout dokonalosti v jakémkoli oboru lidského snažení stojí strašně moc práce. Takže si té nabídky vážím.

Jaký máte vztah ke klasické hudbě?

Mám doma ještě gramofon a lisované desky. Několik z nich s vážnou hudbou. Netvrdím, že jsem nějaký znalec z oboru. Miluji především klavír, ale když má člověk šanci zaposlouchat se do klasiky, kolikrát objeví úžasný svět.

Máte oblíbeného skladatele nebo dílo, které si rád poslechnete?

V souvislosti s mým cestováním nemůžu říct na prvním místě nic jiného než Má vlast od Bedřicha Smetany. Pokaždé, když jsem přistával na letišti Václava Havla v Praze a letěl s českými aeroliniemi, tak při dosednutí letadla se rozezněly tyto tóny. Balzám na duši po dvou měsících strádání na horách. Ale třeba Z Nového světa od Antonína Dvořáka zazní každému Čechovi určitě také radostně a hrdě. A vzhledem k tomu, čemu jsem se věnoval, tak Bachova Osudová mi zněla v hlavě také často. Klavírních desek od Jiřího Maláska mám doma několik.

Dá se propojit horolezectví a hudba? Např. že si při výstupu nebo tréninku pouštíte hudbu?

Vždycky, v základním táboře, jsem měl nějakou aparaturu. Začínali jsme s kazetami a walkmany. To už je dneska velká historie, pravěk. Nejsem žádný fajnšmekr, ale samozřejmě že v cizině jsem preferoval především českou muziku. A ani pokud jde o žánr, tak nejsem nějak vyhraněný. Asi to mám společné jako se sportem. Taky miluji jakýkoliv pohyb. A dělám spoustu sportů, které mi přinášejí radost. V posilovně mám hudbu také rád, ale během výstupu v horách mě to u mých spolulezců štvalo. Pro mě bylo důležité vnímat přírodu a nástrahy hor okolo. Tam jsem potřeboval mít jasnou mysl.

V Litomyšli nebudete poprvé. Jak se vám u nás líbí?

V Litomyšli mám spoustu kamarádů a známých. Měl jsem tady už spoustu přednášek o horách. Od roku 1998 v místní tiskárně H.R.G. vyrábím nástěnné kalendáře z expedic. V posledních 10 letech k tomu přibyl i kalendář stolní. A všechny své knihy jsem vydal také tady. Jirka Mělnický je můj dvorní grafik a Míra Hájek duše výroby v tiskárně. Díky Zdeňkovi Portlíkovi jste mohli dva měsíce v Klášterních zahradách vidět moji velkoformátovou fotografickou výstavu Koruna Himaláje. Litomyšl je krásné město, které mám opravdu rád.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz