Tomáš Netopil, šéfdirigent Essenských filharmoniků a tamní Opery, žije od narození v Kroměříži, v rodišti dirigenta Václava Talicha, který se nesmazatelně zapsal do historie zejména působením v České filharmonii a Národním divadle. Talich, legenda a mimochodem dirigent první kompletní nahrávky Mé vlasti pořízené Českou filharmonií v roce 1929, zásadně formoval vývoj obou hudebních institucí, ale silně podle Netopila navíc ovlivnil i další generace dirigentů a hudebníků. Právě díky němu se začala rozvíjet systematická česká interpretace a tradice. I tyto souvislosti patří k dvojímu vystoupení České filharmonie a jednoho z jejích dvou hlavních hostujících dirigentů na Smetanově Litomyšli. Tím spíš v roce, kdy si připomínáme 75. výročí zdejšího koncertu orchestru a Rafaela Kubelíka s Mou vlastí ve Smetanově domě v rámci Hudebních slavností Smetanova Litomyšl I.
Pokolikáté účinkujete na Smetanově Litomyšli?
Tak to se určitě neptáte toho pravého… Mám doma velkou dřevěnou truhlu, kde končí mé veškeré tištěné programy a plakáty, tak jen čekám na ten správný čas, kdy do ní nahlédnu… Ale abych vám nabídnul alespoň rámcovou odpověď, myslím, že to bylo už tak sedmkrát až osmkrát.
Vnímáte tradice, ctíte je? Tedy i těch pětasedmdesát let festivalu?
Tolik let trvání festivalu je samozřejmě hluboká tradice a také důkaz obrovské kvality. Mne velmi těší jak neustálý zájem publika, tak i chuť našich orchestrů a vynikajících umělců podílet se na dalším směřování tohoto hudebního pokladu. A moc mě těší, že i já mohu být součástí této nádherné tradice a nezapomenutelné festivalové atmosféry.
Co si vybavíte, když slyšíte jméno Litomyšl?
Příjemnou letní atmosféru v nádherném historickém centru, setkávání hudebních přátel a hudbymilovných posluchačů. A také neustálý boj s počasím, které nám mnohdy připravilo dramatické chvilky doprovázené letním dešťovým osvěžením. To bylo dokonce jednou takové, že jsme museli po prvním jednání přerušit a bohužel i nedohrát scénické představení Dvořákova Jakobína. To vše je pro mne Litomyšl…
A co, když slyšíte jméno Smetana?
Pilíř české hudby. Skladatel, jehož hudební vývoj byl obrovský, o čemž se můžeme během letošních dvou koncertů přesvědčit. Jak se ze skladatele energických a mladistvých pochodů a polek stává světový symfonik, jehož vývoj je korunován právě Mou vlastí.
Řekl byste, že Česká filharmonie a Má vlast patří k sobě?
Ano, je to nejlogičtější a nejkrásnější spojení. Není jiného orchestru, který by byl tak úzce spjat s tímto dílem a který by mu tak rozuměl. Je pro mne vždy svátečním momentem vydat se na tuto hudební cestu s Mou vlastí a Českou filharmonií.
Neznamená to nicméně, že nemohou být krásná i jiná spojení, včetně zahraničních, viďte.
To určitě ne. Každý orchestr dokáže přinést něco nového, něco překvapujícího. Mnohdy je na nás dirigentech, abychom zahraničním orchestrům vysvětlili základní charaktery všech částí, seznámili je s příběhem. Pak dochází ke krásné konfrontaci a formování, což je úkol nejkrásnější. Někdy nás ovšem orchestry také mile překvapí trochu jiným interpretačním pohledem a přístupem, který se dá při novém nastudování využít, a tak obohatíme i sami sebe o nový pohled.
Jak prožíváte Smetanovu Mou vlast? Jako obrazy a příběhy, tedy jako programní hudbu, nebo víc jako hudbu samu o sobě?
Nedá se to asi obecně definovat. Jsou pochopitelně části, které přímo vyzývají k následování programní linky, jako například Šárka nebo Vltava, ale tím se při vlastním výkonu moc nezabývám. V tu chvíli mi jde hlavně o hudbu samou.
Po jak dlouhé době máte kontakt s Mou vlastí?
Po roce a půl. Naposled jsem Mou vlast dirigoval v Paříži s Orchestre National de France.
Počítáte si koncerty? Píšete si do partitur data provedení?
Koncerty si nepočítám. Jak jsem již zmínil, vše je v dřevěné truhle. Od jisté doby si do partitur píšu provedení a kdy a kde, ale problém je ten, že i partitury měním. S velkým počtem poznámek musí přijít nová partitura.
Takže alespoň přibližně – pokolikáté řídíte celou Mou vlast?
Přesně vám to neřeknu, ale odhadem asi podvacáté…
Začínají prázdniny… Jaké budou? A co po nich?
Jaké by mohly být, když začínají tak krásně, slavnostně! Mé prázdniny se ponesou hlavně v pracovním a lehce odpočinkovém duchu. Hned po Smetanově Litomyšli se s rodinou vydáme na Broumovsko. Tento kout mě vždycky velmi lákal a zatím ho znám jen z kabiny letadla při mých výletech nad Moravou a Čechami. Po tomto putování budu trávit týden se svými dcerami na letních hudebních kurzech v Zábřehu, které si obzvláště má starší dcera velmi oblíbila a které jsou jednou z možností, jak si prodloužit ten zkrácený školní rok. Pak mě čeká ještě jedno zahraniční vystoupení a srpen bude už ve znamení posledních příprav a samotné realizace Mezinárodní letní hudební akademie v Kroměříži, na kterou se velmi těším. Co se týká projektů příští sezóny, zmínil bych rád úvod, kdy se budu věnovat přípravě a nastudování nové operní produkce Mozartovy opery La finta giardiniera s režisérem Ondřejem Havelkou v Essenu.
Petr Veber
Plnou verzi rozhovoru můžete číst na hudebním portálu KlasikaPlus.cz.
