TISK , Datum: 18.06.2019 , Zdroj: Lidové noviny , Strana: 7 , Autor: JINDŘICH BÁLEK , Vytištěno: 43 003 , Prodáno: 33 961 , Rubrika: Kultura , Země: Česko
Národní festival Smetanova Litomyšl letos začal dvěma koncerty České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši. Vrcholem čtvrtečního zahajovacího koncertu bylo provedení Tarase Bulby Leoše Janáčka, ve kterém se dirigent soustředil na množství zvukových detailů ve vzájemných kontrastech. Skladba takové pojetí dobře unese a působila mimořádně expresivně. A koncertní mistr Josef Špaček, stojící už pomalu na prahu samostatné sólové dráhy, zahrál s přehledem Čajkovského Houslový koncert, který by si těch skutečně lyrických momentů zasloužil i víc.
Dostalo se také na dramaturgickou raritu, atraktivní nastudování Pražského karnevalu, vůbec poslední Smetanovy skladby, považované ne zcela neprávem za dílo počínajícího šílenství. Svou schopnost s naprostou spolehlivostí a přehledem vést orchestr i pěvce osvědčil Jakub Hrůša znovu na koncertě pátečním, kde zaznělo oratorium Svatá Ludmila. Zatímco na Dvořákově Praze uvedl s Českou filharmonií dílo v nekrácené tříhodinové délce se dvěma přestávkami, tady využil mnoha Dvořákem navrhovaných krácení a nabídl dílo v mnohem sevřenějším tvaru. Řada všemožných „znalců“, kteří od prvního uvedení radí Dvořákovi, jak měl toto dílo zkomponovat lépe, je opravdu dlouhá a často nesmyslně kritická. Faktem ale je, že stručnější verze vyzněla velmi dobře a se soustředěním na každý detail.
Kateřina Kněžíková působí v titulní roli nehledanou dívčí přirozeností a lyrickou barvou hlasu. Slovenský basista Josef Benci jako poustevník Ivan je vůbec objevem posledního roku, má na roli tmavý a přirozeně znělý bas i charismatický nonkonformní zjev. Jemnost a preciznost v projevu Českého filharmonického sboru Brno rovněž zapadala do celkového pojetí. Byl to neokázalý a zároveň slavnostní večer.
Bouřka součástí koncertu
Počasí je v Litomyšli součástí dramaturgie, pořadatelům dělá vrásky, ale dovede se postarat i o vrcholné momenty. Potvrdilo se to na sobotním galakoncertu sopranistky Olgy Pereťatko, který bylo kvůli bouřce nutné na tři čtvrtě hodiny přerušit. Zafungovalo nejen dobře konstruované zastřešení a profesionalita pořadatelů, ale hlavně to, že vznikla velká přátelská solidarita mezi publikem a účinkujícími. Boj s živlem byl zkrátka pro všechny sbližující, atmosféře prospěl a i pěvkyni pověstnou hvězdnými manýry velmi sympaticky polidštil.
Olga Pereťatko si navíc připravila velmi dlouhý program s Belliniho Normou na začátku přes Donizettiho Lucii z Lamermooru, Annu Bolenu, Lindu di Chamounix až po Mozartovu Donu Annu, Verdiho Luisu Millerovou a Gounodovu Julii. Její hlas má lehkost a eleganci, i když v některých polohách zní ostřeji a barvu mírně ztrácí. Technickou precizností asi nebude takovým fenoménem jako Edita Gruberová, ke které začala být okamžitě přirovnávána – ale srovnávat devětatřicetiletou dnes velmi úspěšnou pěvkyni s jednou z operních legend, tím se má šetřit. Jejímu hlasu sluší lehkost, snad se nebude předčasně pouštět do dramatičtějších rolí, a na pódiu vždy zaujme jak šarmem, tak spolehlivou profesionalitou. PKF Prague Philharmonia s Leošem Svárovským velmi dobře doprovázeli a ani brilantním orchestrálním číslům nechyběl lesk. Jako trojice úvodních koncertů to letos byl začátek ve velkém stylu. A že to s počasím není nikdy úplně jisté, dává Smetanově Litomyšli také na 61. ročníku velmi sympatický lidský rozměr.
