Festival Smetanova Litomyšl každoročně zdobí hvězdy operního nebe. Letos se na zámeckém nádvoří představí jedna z nejzářivějších – basbarytonista Erwin Schrott, žádaný sólista světových operních domů. V Litomyšli zazpíval 30. června árie z Verdiho, Gounodových a Mozartových oper a představí se ve svých proslulých interpretacích tanga.
„Hudba formovala můj život v každém ohledu a každý den mého života má svůj vlastní soundtrack. Kdykoli sáhnu po nějaké gramofonové desce, kterou si chci poslechnout, pokaždé znovu zažívám pocity a emoce, které jsem cítil v den, kdy jsem poprvé slyšel album svého oblíbeného umělce,“ svěřil se pěvec.
Erwin Schrott si od svého úspěchu v roce 1998 na mezinárodní soutěži Operalia, založené Plácidem Domingem, získal velkou pozornost operního světa. Sytý, podmanivý, tvárný hlas ve spojení s hereckým nadáním a pohledným zjevem z něj učinily umělce, o kterého usilovaly přední operní domy i festivaly. Okamžitě o něj projevila zájem Královská opera v Londýně, kde debutoval v roli Leporella. Cesta na vrchol však byla dlouhá.
Klíčové slovo – svoboda
Erwin Esteban Schrott Baladon se narodil v roce 1972 v uruguayském Montevideu do rodiny s německo-španělskými kořeny. Otec měl továrnu na boty, pak si otevřel restauraci. Když bylo chlapci devět a půl, ekonomika se zhroutila a on pomáhal svému otci mýt auta… Jak vzpomíná, byla to velká škola života. V dětství kolem sebe slýchal hodně zpěvu a muziky, i ve škole zpíval ve sboru, hrál na klavír a další hudební nástroje. Na jevišti se poprvé octl v osmi letech. „Jako dítě mě rodiče přivedli na konkurz. Byl jsem přijat a dostal jsem příležitost zpívat v Bohémě jako jeden z členů dětského sboru. Tehdy jsem pochopil, co znamená být výkonným umělcem a být na pár hodin na pódiu někým jiným,“ řekl Erwin Schrott v rozhovoru pro Harmonii.
Na otázku, zda si vybavuje své první setkání s hudbou, odpověděl: „Moje první hudební vzpomínka je spojená s Piazzolou a Mozartem. V roce, kdy jsem jako dítě vystupoval v Mozartově Figarově svatbě, zněla u nás doma hudba Astora Piazzolly, kterou jsem poslouchal se stejným zanícením jako Mozarta. Velmi blízká mi byla píseň Libertango, protože je spojením dvou krásných slov – libertad (svoboda) a tango. Tímhle způsobem rád přemýšlím o hudbě. Je to jakýsi pas, který nás osvobozuje a dává nám možnost usídlit se kdekoli v našem vlastním vesmíru nebo přejít do vesmíru někoho jiného.“
Svoboda je pro basbarytonistu klíčové slovo: „Se stejnou svobodou rád přemýšlím o opeře a se stejnou svobodou jsem nedávno vytvořil své nové představení s názvem Tango diablo, ve kterém zvu publikum, aby se se mnou ponořilo do tohoto hlubokého oceánu hudby při poslechu nejkrásnějších melodií věnovaných Mefistofelovi,“ uvedl.
Herectví? Brel a Stanislavskij
Erwin Schrott je ceněn nejen pro své pěvecké výkony, ale i jedinečné herecké a psychologické ztvárnění svých postav. Podle jeho slov se tento jeho přístup odvinul od zážitku, kdy poprvé slyšel zpívat Jacquese Brela. „Tehdy to všechno začalo,“ říká a pokračuje: „Po letech, kdy jsem začal číst a studovat Stanislavského, jsem si kladl otázky, jak zlepšit své herecké schopnosti, ale byl to Brel, kdo mi pomohl vyvinout se všestranně. Jeho umění mě stále ovlivňuje a vždy mi připomene tu svobodu, na kterou se odkazuji, když zpívám například roli Escamilla.“
Brel a Stanislavskij ovlivnili pěvcův přístup k herectví. Jaká hudba ho však v mládí vedle klasiky zaujala? „Během mých středoškolských studií mi dělalo společnost staré rádio, které zaujímalo v mém pokoji výsadní místo. Jednoho večera, když jsem ‚brouzdal‘ po vlnách a hledal hudbu, kterou bych si mohl poslechnout při studiu, jsem čirou náhodou narazil na hudbu, která mě vzrušovala a přiváděla v úžas. Hráli ji na jedné z mála stanic, kde bylo v Uruguayi možné se s takovou hudbou setkat. Po několika hodinách, kdy jsem se věnoval studiu historie a současně poslouchal rádio, zazněla dvě jména: John Coltrane a Miles Davis. Od té doby mě jejich hudba přenáší do jiných sfér,“ vzpomíná Erwin Schrott.
Svěřuje se i s jinou ranou hudební vzpomínkou: „Na mysl mi přichází i chvíle, kdy jsem poprvé slyšel nahrávku Čtvrté Brahmsovy symfonie v podání Vídeňských filharmoniků a Carlose Kleibera. Každé úterý a čtvrtek jsme se s přáteli scházeli u mě doma na partii šachů, a přitom jsme poslouchali různé nahrávky a předháněli se, kdo dřív pozná skladatele, orchestr, dirigenta… V rádiu začala znít Brahmsova Čtvrtá a můj „Bobby Fischer moment“ trval po téměř celou symfonii. Nemohl jsem se soustředit na hru, protože hudba ovládla všechny mé smysly. Myslel jsem přitom na mnoho hudebních náhod, protože se mi vybavovala jedna píseň od rockové skupiny Yes. Je to jeden z mnoha příkladů, které dokazují, že klasická hudba a opera jsou múzami pro tolik jiných žánrů hudby. Mimochodem, ten večer jsem se naučil sicilskou obranu a pokaždé, když hraji šachy, se mi hudba vkrade do mysli stejně rychle jako mat druhým tahem,“ překvapuje pěvec-šachista.
Don Giovanni, Escamillo a další
Lindorf, Coppelius, Miracle i Dapertutto v Hoffmannových povídkách, Scarpia v Tosce, Don Giovanni, Leporello v Donu Giovannim, Figaro ve Figarově svatbě, Banco v Macbethovi, Dulcamara v Elixíru lásky, Escamillo v Carmen, Mefistofeles ve stejnojmenné Boitově opeře i Gounodovu Faustovi. Role a výkony, díky nimž pěvce obdivují posluchači i kritici.
Role Dona Giovanniho ho provází od začátku kariéry. Jak hluboko ji má pod kůží? „Zpíval jsem ji více než pětsetkrát a jsem přesvědčen, že je stále co zlepšovat. Zpívat Mozarta je vždy výzva, a navíc je to dobré pro hlas,“ upozorňuje pěvec. Zajímavé je jeho vnímání této postavy: „Peklo Dona Giovanniho je v jeho hlavě, v jeho myšlenkách. A nazývá se samota,“ řekl v roce 2019 před představením stejnojmenné opery v londýnské Covent Garden.
Tango jako opera
„Tango je miniaturní opera,“ řekl Erwin Schrott v roce 2016. Podle něj mají oba hudební žánry hodně společného. V obojím je směsice vášně, vzrušení, bolesti, ale i štěstí, trápení a svobody, všechny nejsilnější city, které člověk může prožívat. Rozdíl je všakv pěvecké technice. Pěvec upozorňuje, že je třeba se od ní oprostit a nechat se prostoupit hudbou, kterou zpívá. Podstatná je vášeň v srdci, která je stejná, ať jde o Mozarta, Verdiho či Piazzollu.
V roce 2011 nahrál Erwin Schrott pro label Sony CD s názvem Rojotango (Rudé tango). V něm se vydal ke kořenům svého dětství – tangu. Na mimořádně úspěšné CD navázal projekt Rojotango, který Schrott s úspěchem zpívá již řadu let. Ostatně, v druhé půli gala koncertu v Litomyšli zazní právě tyto skladby. Začátkem večera si však návštěvníci vychutnají jeho umění v operním repertoáru. Zazní árie Filipa II. Ella giammai m’amo z Verdiho opery Don Carlos, Et toi, Palerme ze Sicilských nešpor téhož autora, árie Jupitera Que les songes heureux z Gounodovy opery Philémon a Baucis i proslulá mefistofelská Vous qui faites l’endormir z Fausta. Nebude chybět ani árie Leporella Madamina, il catalogo è questo.
Alena Sojková
časopis Harmonie
