„Benda nechápal hudbu jako ‚výplň‘ pro ilustraci herecké pohybové akce, nýbrž jako přímou a kompaktní součást dění, která je důmyslně prokomponována s obsahovou stránkou. Vytvořil tak novou podobu dramatu – melodram.“
Gabriela Špalková
František Xaver Richter:
Symfonie g moll s fugou op. 29
Jiří Antonín Benda:
Medea
Bendův zásadní melodram z roku 1775 na text Friedricha Wilhelma Gottera vypráví příběh známé řecké báje o žárlivé Iásónově manželce Médeie
Provedení v českém překladu Zdeňka Cupáka
fotogalerie
