Než budete pokračovat: stručně o cookies, které používají naše webové stránky

Cookies jsou malé soubory ukládané do Vašeho prohlížeče, které běžně používá většina webových stránek. Jsou užitečné pro Vás i pro nás.

Na našich stránkách využíváme cookies nezbytné k zajištění funkčnosti webu, analytické cookies ke sběru a vyhodnocení dat ve službě Google Analytics a FB pixel cookies služby YouTube, protože si na našem webu můžete přehrát videa nahrána primárně na YouTube.

Abychom mohli zajistit efektivní a příjemné fungování našeho webu, prosíme Vás o jejich povolení. Jak spravujeme Vaše osobní údaje a jaké cookies používáme, si můžete přečíst zde.


Zámecké amfiteátry v ohrožení?

6.8.2009 Haló noviny str. 8 Z kultury Tomáš HEJZLAR 
UBOHÁ RUSALKO BLEDÁ…

Letní kulturní stagiony existovaly odedávna. Ve starém Řecku i Římě, v době gotické, během renesance, baroka i mnohem později.
V písemných dokumentech jsou uváděny jako nedílná součást všech známých historických epoch.
Například okázalé barokní slavnosti hudby, slova, ale i vizuálních efektů přinášely okázalé zážitky údajně prý i s opulentními hostinami.
Neuvěřitelné rauty a jiné společenské sedánky pro vyvolené bohužel po roce 1989 provázely i mnohé nynější jinak hodnotné akce – vzpomínám například, jak se před lety elitně vyvolená společenská smetánka scházela po koncertech Hudebního festivalu Petra Dvorského na přilehlém zámku v moravských Jaroměřicích nad Rokytnou.
Vůbec se tam však tehdy nechovali adekvátně vůči historickému prostředí jaroměřického státního zámku. O devastaci přilehlého zámeckého parku, jak jsem se na vlastní oči tehdy opakovaně přesvědčil, už ani nemluvě… Jenže tehdejší generální ředitelé Národního památkového ústavu (již odvolaní!) mi na věcně kritické připomínky a dotazy, jak je to vlastně v památkově chráněných objektech možné, neodpověděli dodnes… O to nepochopitelněji pak působí »památkářské« snahy, jež jsme v minulých letech zaregistrovali v případě litomyšlských zámeckých prostor a letos zase (opakovaně!) v případě českokrumlovské zahrady se světově ojedinělou novodobou technickou kulturní památkou v podobě otáčivého hlediště. Zdá se, že pracovníci Národního památkového ústavu v tomto případě asi volí dvojí metr – a společně s ním také možná netušení lobbisté v zákulisí těchto afér. Vždyť neviditelná ruka trhu funguje podobně jako mafiánské praktiky. Domnívám se, že v případě jaroměřického hudebního festivalu to tak asi bude – alespoň mé tehdejší osobní zkušenosti leccos napovídají…
Zcela jinak je tomu ve východočeské Litomyšli a v jihočeském Českém Krumlově. Tam totiž vůbec nejde o jakoukoliv devastaci prostředí, naopak dokonce o zřetelné oživení a obecné pozitivní zkulturnění prostředí -tedy přesně v duchu někdejších zámeckých letních stagionových aktivit, i když ty tehdy nebyly určeny lidu obecnému, nýbrž jen hrstce vyvolených (asi jako v případě některých festivalových koncertů v Jaroměřicích nad Rokytnou).

Rusalka je nejkrásnější pod širým nebem

Úchvatné přírodní scenérie letos doprovázely dvě rozdílná provedení Dvořákovy nejproslulejší opery Rusalka
ve zmíněných dvou historických lokalitách. Přestože se v režijních koncepcích a celkovém pojetí inscenace zřetelně odlišují, obě podoby mají své osobité kouzlo. Neopakovatelná atmosféra pod širým nebem na obou scénách esteticky dokonale formuje široké vrstvy obyvatelstva – včetně generací nejmladších.

Litomyšl

Letošní podoba Dvořákovy Rusalky během festivalu Smetanova Litomyšl byla vlastně jen přenesením, respektive vizuálním rozšířením jinak nepříliš zdařilé letošní nové verze pražského Národního divadla. A to rozšířením zřetelně zdařilým! Zdá se už delší čas, že zatímco pražské operní inscenace v uzavřeném interiéru »zlaté kapličky« nad Vltavou nepůsobí nejlépe, naopak litomyšlské festivalové exteriérové prostředí pražským – často až příliš staticky vyumělkovaným – inscenacím zřetelně pomáhá. Platilo to zejména loni, kdy po působivé a divácky mimořádně vstřícně přijaté Smetanově Prodané nevěstě s téměř rozmarně a roztomile nápaditým režijním pojetím později naopak na mateřské scéně pražského Národního divadla příliš neuchvátila (ovšem na Smetanově Litomyšli by měla zaznít opět příští rok!).
Také Dvořákova Rusalka, jež oproti divácky mimořádně zdařilé Troškově podobě na scéně Státní opery Praha naopak v pražském Národním divadle (ND) vzbudila oprávněné rozpaky, získala v litomyšlském exteriéru během letošního ročníku Smetanovy Litomyšle
na své působivosti. Přesto se ani v Litomyšli nevytratila určitá režijní statičnost, patrná ve srovnání s nápaditě pohádkově snivou podobou režiséra Zdeňka Trošky či ve srovnání s promyšleně zdařilým pojetím Josefa Průdka ve verzi českobudějovického Jihočeského divadla v českokrumlovském plenéru. Zatímco až neuvěřitelným zklamáním tam byl výkon Dagmar Peckové coby představitelky Cizí kněžny i Ježibaby (nejen pěvecky, ale i pohybově působila až trapně strnule a odtažitě), naopak jako skvělý tandem se při litomyšlském provedení představila dvojice Aleš Briscejn (Princ) – Maria Haanová (Rusalka).
Tato osvědčená úspěšná dvojice špičkových umělců nepochybně evropské úrovně na litomyšlské scéně v přírodě přímo fascinovala především pěvecky. Zřetelná byla jejich pohybová dispozice a pochopení rolí. Bohužel poněkud neprocítěný a hlasově »dutý« byl projev hostujícího Martina Gurbaľa. Ani výkony dalších protagonistů celkovému vyznění příliš neprospěly, byť orchestr pod taktovkou Jakuba Hrůši na poměry pražského ND hrál i v nevlídných klimatických podmínkách dobře. Ovšem určitá míra nostalgie návratu operního představení do litomyšlského zámeckého amfiteátru po tolika letech jaksi »zakryla« zřetelné profesionálně interpretační problémy pražského pojetí.

Český Krumlov

Letošní hostování slavných a mezinárodně uznávaných pěveckých hvězd na českokrumlovské stagioně poněkud -a to zcela neprávem – zakryla účast domácích umělců; ti v této opeře mohli svým mnohem slavnějším zahraničním kolegům dokonale konkurovat. Ba dokonce by mnohdy v této nevypsané soutěži skoro až »na celé čáře« vyhráli! Například titulní roli zpívala naše Dana Burešová o poznání lyričtěji a dokonaleji než její americká alternantka Julie Makerovová (nadto s jejím poněkud neforemně korpulentnějším fyzickým fundusem, který by asi více slušel například některým postavám smetanovským). Ve stejném odlišení lze srovnávat našeho (už světově respektovaného) Aleše Briscejna s dosti až hollywoodsky »thymolinově« působícím Američanem Allanem Glassmanem. Jen málokdy jsem spatřil Prince tak upjatě afektovaného (s málem až dojmem jisté deformační degenerace), pózovitého, jen napomádovaně efektního, jak jej vytvořil Američan Glassman. V porovnání s Briscejnovou hereckou i pěveckou měkkostí, vláčností i mladistvým šarmem Američanův projev nepůsobil dobře. Naopak Briscejn se už v Litomyšli společně s Haanovou objevil jako nový prototyp této dvořákovské operní postavy – hlasově v sobě spojuje prvky mistrovství nezapomenutelných zjevů Beno Blachuta, Viléma Přibyla či například Ivo Žídka v jeho někdejší vrcholné epoše.
V českokrumlovském prostředí se zaskvěla obě provedení role Cizí kněžny – dokonce se zdá, že slavná Američanka Alison Bolšojová velmi zdařile přejala některé (zejména mimické) prvky z pojetí své českokrumlovské skvělé alternantky Evy Urbanové. Oběma patří vysoké uznání za hereckost i špičkové mistrovství pěvecké. Českobudějovická Dagmar Volfová své roli Ježibaby poskytla vše, co od této psychologicky nejednoduché postavy očekáváme. Od barvitého zpěvu po skvělou kreaci výrazovou – hodně se blíží dokonce legendární Martě Krásové! Naopak pro tuto roli ještě zřetelně nedozrálá (ovšem pěvecky výborná!) hostující Andrea Kalivodová – dokonce s rušivými lodičkami na vysokých podpatcích! – si v českokrumlovské úchvatné inscenaci nepochopitelně »vystřihla« podivnou »mondedámu« s prvky operetně muzikálovými, ba až neuvěřitelně komicky šantánovitými. Takto snad vypadá pohádková dvořákovská Ježibaba? Opravdu podivný nonsens v rámci jinak režijně dokonalého provedení!
Velmi seriózní výkon podal coby »tatíčkovsky« cítící Vodník u nás zatím skoro neznámý slovenský zpěvák Jozef Benci, skutečný objev představení, zatímco v Gurbaľově pojetí -podobně jako během Smetanovy
Litomyšle – chybělo více něhy a také hlasového fundusu (zejména v basových hloubkách). Skvěle se prezentovaly tři českobudějovické žínky (abecedně: Šárka Hrbáčková, Věra Likérová, Jana Pirecká) s výrazovou něhou i v téměř mrazivém přírodním prostředí. Ovšem za ojedinělý výkon lze považovat účast herecky skvěle disponovaného Svatopluka Sema. Ten svému Hajnému
nabídl vše, co pamatujeme z někdejších legendárních podob těchto miniatur. Jeho vynikající herecké kreativitě odpovídajícím způsobem sekundovala Iva Hošpesová coby dokonale vykonturovaný Kuchtík.
V Českém Krumlově i v Litomyšli tedy Rusalka dopadla velmi dobře, lépe než mnohdy na pódiích kamenných divadel. A kritikové těchto prostředí by měli na vlastní oči spatřit, jak spontánně a vstřícně reagovalo publikum. Je to neobyčejně hodnotná součást estetického kultivování širokých vrstev. A bylo by nenahraditelnou škodou takové hodnoty likvidovat!

Foto popis| Českobudějovická pěvkyně Dagmar Volfová se zařadila do galerie nejlepších ztvárnění role Ježibaby
Foto popis| Iva Hošpesová a Svatopluk Sem (Český Krumlov 2009)
Foto popis| Rusalka na letošní Smetanově Litomyšli
Foto popis| Aleš Briscejn a Marie Haanová v litomyšlské verzi
Foto popis| Aleš Briscejn a Eva Urbanová (Český Krumlov 2009)
Foto popis| Ze Smetanovy Litomyšle 2009
Foto autor| FOTO – Petr HASAL (3) a František RENZA (3)

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz