WEB , Datum: 07.07.2020 , Zdroj: klasikaplus.cz , Strana: 0 , Autor: Veronika Paroulková , Datum importu: 08.07.2020 07:54 , RU / den: 10 000 , Celková návštěvnost: 10 000 , Země: Česko
„Naše mladá interpretační generace se dokázala prodrat do horních pater té světové.“
„Doprovod barokní harfy je snem každého pěvce.“
„Na eventuální druhou vlnu virózy na podzim nebudu mít čas!“ říká Markéta Cukrová, která si v době koronaviru nejen odpočinula, ale také si vyzkoušela, jaké to je rozvážet víno. Teď už se ale opět naplno věnuje hudbě. V nabitém programu má mimo jiné unikátní koncerty na festivalu Smetanova Litomyšl, kde dnes a zítra představí raně barokní literaturu v doprovodu dobové harfy a theorby.
Během jara jsme Tě měli možnost vidět spíš s vínem, tedy myslím rozvážet víno, jak jsi tu zvláštní dobu prožívala? Byla to činnost „z donucení“, nebo jsi získala čas na to, na co dosud nebyl?
Nápad na rozvoz vína vznikl z nutkání něco dělat, protože ostrý zlom mezi obvyklým blázincem mé profese a nicneděláním byl strašný. Navíc jsem zjistila, že by mě to bavilo… asi si umíš představit, jak tě vítají zákazníci, kterým vezeš krabici oblíbeného vína? To je nádhera ( směje se ). Někdo ve volném čase zahradničí, někdo vozí víno. Ale vážně: když jsem se otřepala ze strachu o holou existenci umělců a OSVČ, došla jsem k tomu, že nucený odpočinek byl vlastně i k něčemu dobrý. Bylo to jako náhlá nemoc, vyžadující půlroční rekonvalescenci. To se v životě stává. Teď to vypadá, že se kolečka kultury rychle rozběhnou, že je po ní hladová poptávka. Snad si tu finanční ztrátu jednotlivci i pořadatelé rychle vynahradí.
Odvykne člověk koncertovat?
Ještě před týdnem bych Ti na to neuměla odpovědět. Prvního července jsem měla první živý koncert po 3 měsících, a rovnou písňový recitál. Na své pocity jsem byla zvědavá. Na trému nebyl čas, protože písně jsou po muzikantské stránce nejnáročnější vokální repertoár. Na programu jsme měli křehký počátek romantismu v dílech klasicistních autorů
Tomáška, Voříška, Haydna, Beethovena. Míšení stylů, kdy se v racionálním klasickém schématu začnou objevovat barvy, citové zvraty, proměnlivé nálady, mě dojímá. Měla jsem ideální spoluhráčku, profesorku Barbaru Willi, hrající na kopii historického kladívkového klavíru. Ale navázaly jsme na předchozí hudební aktivity tak přirozeně, jako bychom navazovali na přerušený rozhovor.
A vracelo se dobře? Měla jsi už hodně příležitostí si někde zazpívat?
Účinkovala jsem pouze v jediném streamu pro Japonsko, kde objednávka zněla na písňové cykly Dvořáka, Martinů a
Ebena. Ale to bylo bez diváků, takže zkušenost spíše studiová než živá. S rouškou jsem zpívat odmítla, protože to nedává žádný smysl. Zabývám se dechovou technikou a vím, že dýchat přes překážku při práci nebo pohybu je extrémně nezdravé.
Teď máš před sebou zajímavé ranně barokní recitály na Smetanově Litomyšli, je to hudba, ke které máš nějaký zvláštní vztah?
Italské rané baroko je jedinečný úkaz v dějinách hudby. Diváci často nevědí, co si pod tím představit, čekají cosi renesančně jednolitého či uměřeného. Opak je pravdou: náš výběr obsahuje zhudebněné básně o lásce, zoufalství, žárlivosti, touze, stesku, hněvu, zpracované zcela živelným, cituplným způsobem. Až bych řekla rozervaným. V harmoniích a postupech je slyšet, jak se rodí barokní epocha, a zároveň lze vnímat nespoutaný výtrysk živého temperamentu, jaký přísný pozdně barokní kontrapunkt už nezopakoval. Po koncertech s tímto programem míváme silnou odezvu a mnoho, mnoho otázek. Byla bych moc ráda, kdybychom přispěli k rozšíření obecného povědomí o tomto strhujícím repertoáru.
Co vlastně na koncertě zazní?
Budeme hrát vokální skladby napsané po roce 1600. Pro zpěváky má tato doba výjimečný význam, protože právě tehdy se zrodil klasický “artový“zpěv, jak ho známe dnes. Z té doby máme první operní formu, dochovaná nejstarší operní díla, která vyžadují moderní pěveckou techniku (pozn. Monteverdi). Z této doby máme první učebníce, metodické rady ke zpěvu, solfeggia. Zařadila jsem i díla ženských autorek, Strozzi, Caccini, které měly v Itálii na počátku 17. století svobodu tvořit, komponovat i veřejně hrát a zpívat, aby pak na několik staletí musely umlknout. Aktuální téma, že? Vybrala jsem skladby, které jsou otevřené a silné v citovém sdělení a patří tudíž k nejkrásnějším.
Partnery Ti budou Kateřina Ghannudi na barokní harfu a Jan Krejča na theorbu. Zastavme se napřed u barokní harfy, jak zní? Pojí se pěkně s lidským hlasem? Nezlobí ladění?
Doprovod barokní harfy je snem každého pěvce. Nejen, že se dokonale pojí s lidským hlasem, ale také vytváří zvukomalebná oblaka drnkaných arpeggií a má velmi pružné časování, s nímž se pohodlně staví pěvecké fráze. To vše v měkkém zvuku, který s hlasem nesoupeří. Já mám vždycky pocit, jako by se nám ta poezie zhmotňovala před očima… Kateřina je muzikální partner, zpracuje každý nápad i si dokáže zjednat vlastní prostor. Dokonce sama zpívá, takže pro ni není problém zachytit nádechy, výslovnost, agogiku. Je důležité, aby mezi námi pružně létala energie, abychom si dokázali hudebně hrát a vtáhnout do hry i publikum. Jsme dobře sehraní a v současnosti si jiné obsazení pro tento program neumím představit.
Jana Krejču většinou známe z koncertů Collegia 1704 nebo Musicy Florey. Dělali jste už nějaký projekt vy dva?
Ano, Honza je oporou snad všech českých barokních ansámblů. Mohu o něm říci totéž, co o Katce. Theorba neboli basová loutna má nádherný, plný nízký zvuk a spolu s harfou tvoří celek, který potěší ucho. Myslím, že za léta praxe je dobře vyškolený v doprovodu zpěváků, což je poměrně specifická disciplína, náročná na nervy a pozornost, a máloco ho tudíž překvapí. Pokud to okolnosti dovolí, ráda si dopřávám tvůrčí svobodu, a k tomu je třeba mít stejně naladěné spoluhráče.
Hrálo se v té době v tomto složení, nebo jsou árie a písně upravené?
Musím zdůraznit, že hrajeme přesně tak, jak bychom totéž hráli před 400 lety. Chceme stvořit dokonalou zvukovou iluzi. Oba nástroje se ve své době těšily velké popularitě. Vyžadovaly značnou virtuozitu. Nejsou to žádná šidítka, ale velké, zvučné, dokonalé hudební nástroje. Nejméně “autentická” z nás tří budu vlastně já, protože kromě staré hudby svůj hudební nástroj běžně využívám i k hudbě romantické a moderní.
Koncerty budou dva a konají se v zámeckém divadélku, nádherném sálku, který ale dějištěm koncertů Smetanovy Litomyšle obvykle nebývá, je to tedy docela vzácná příležitost vystoupit právě tam…
Přesně tak, z volby prostoru mám radost. Navíc jsem nadšenec do historických divadel, mnoho těch evropských jsem navštívila nebo v nich vystoupila. Bude to spojení příjemného s užitečným, tedy koncert s prohlídkou jinak nepřístupného, unikátního prostoru. Uvidíme, jestli sál nebude příliš komorní, protože v našem programu jsou místa tichá, ale i ta, kde je třeba hlas pořádně “rozbalit.” To jsou věci, které zjistíme až na místě.
A není ani tak časté, aby velký festival nabídl tolik komorní hudby. Možná je celá ta situace vzácnou šancí právě pro ni, aby měla víc příležitostí ukázat svoji sílu…
O tom vůbec nepochybuji. Navíc se vedení festivalu podařilo shromáždit špičkové tuzemské umělce. Komorní hudba nedostává tolik prostoru, kolik si zaslouží. Řekla bych, že letošní program přinese mnohá překvapení. Jsem přesvědčená, že naše mladá interpretační generace se dokázala prodrat do horních pater té světové. Jsme silní v tom, v čem jsme byli silní vždycky. Mohla by to být pobídka k založení čistě komorních přehlídek či koncertních řad. Ráda bych na tomto místě zdůraznila pružnost festivalového vedení, které dokázalo zahodit z okna kompletně připravenou velkou akci a v rámci jednoho týdne ji nahradit jinou, stejně výraznou a originální. Jestli tohle není lekce z krizového managementu, tak už nevím… Leckdo by si mohl vzít příklad.
Většina umělců teď asi moc volna na léto nechystá, aby si vynahradila jaro. I Tebe čekají pracovní prázdniny?
Kromě dvou týdnů budu pracovat celé léto. Ale co taky jiného? Vždyť jsem čtvrt roku odpočívala…
A budeš nejen koncertovat, ale také učit, že?
Nakonec budu učit na třech pěveckých kurzech a víc by pro mě nebylo k zvládnutí. Výborné Liteňské kurzy jsou už všeobecně známé, poprvé se objevím na pěvecké dílně ProArt Festivalu v Brně a pak na Vokálním inspiromatu jazzové zpěvačky Ridiny Ahmed, kde se na dýchání a používání hlasu podíváme zase z jiného úhlu.
A už se Ti narýsovala příští sezóna 2020/21?
Organizace této sezóny mi připomíná plavání v tekutém písku. Podařilo se přesunout hned dvě operní premiéry, z čehož se raduji, protože tuším, že půjde o dobré hudební divadlo. Zrušené jarní festivalové termíny se přesunuly na září a říjen, takže na eventuální druhou vlnu virózy na podzim nebudu mít čas! Některé velikonoční tituly ale uvedeme až za dva roky. Život se tedy navrací do starých kolejí. Nucená přestávka mi pomohla si naplno uvědomit, že život bez živé hudby by byl nesmysl.
