18.7.2015 Haló noviny str. 4 Z kultury Tomáš HEJZLAR
Mezinárodní operní festival »Smetanova Litomyšl« (SL) se i letos vyznačoval cílevědomě koncipovanou dramaturgií. Dodržuje zásady programové výlučnosti a vyznačuje se vysokými uměleckými hodnotami, pochopitelně i tematickou nápaditostí. Současně respektuje aktuální zájmy a celospolečenské potřeby.
Přestože jsem z časových důvodů letošní návštěvy SL omezil na minimum, i v redukovaném množství jsem ocenil, že přehlídka se pozitivně stále vyvíjí. Vnímá zásady propojení tradic se současnými posluchačskými, respektive diváckými zájmy, rovněž s potřebami v rámci celospolečenského kulturního dění. Názory širší veřejnosti se pochopitelně mohou různit – zatímco někteří vřele vítají neustále se proměňující programové trendy, jiní někdy naopak poukazují například na vzrůstající počet koncertních nabídek. Kdeže je však asi pravda?
Fenomén dramaturgií koncertů a festivalů obecně by jistě měl být svou společenskosociální orientací středem zájmu odborných kruhů. Leč právě SL může být příkladem veskrze pozitivním.
Vlajková loď české kultury
Neměnnou skutečností zůstává, že SL společně s Pražským jarem stále zůstává »vlajkovou lodí« nejen mezi českými hudebními festivaly, ale zaujímá ojedinělé postavení v kontextu veškeré současné české kultury. Díky porozumění osvícených sponzorů, samozřejmě i státních institucí, tentokrát nemuselo docházet k výrazným ekonomicko-provozním redukcím, jak tomu bylo v nedávné minulosti, kdy sebestředně jednající pravicové vládní garnitury Nečasova a Topolánkova kabinetu nedokázaly docenit dlouhodobý estetický i výchovně vzdělávací dosah akcí podobného poslání a významu. Někdejší nesmyslné ekonomické škrty v duchu až omezenecky nekoncepčně orientované strategie byly totiž nepromyšlené. Ministerstvo kultury pod vedením nechvalně vnímané ministryně Hanákové dokonce v té době působilo jako přímý škůdce svého rezortu, stejně jako kdysi pod vedením Tigridovým.
Proměny
Letošní ročník SL naopak již mohl opět v plné šíři navazovat na své předchozí trendy. Například odkaz litomyšlského rodáka Bedřicha Smetany festival pojímá v nejširších obsahových kontextech. Prospívá to racionálnímu pochopení dějinné kontinuity, a to z hledisek nejen hudebních, ale i obecných. Festival se nesnaží skladatelův odkaz vnímat coby téměř až abstrahovaně rigidní záležitost v historicky determinovaném uzavření, jak tomu bývalo kdysi, zejména v počátečních ročnících SL. Chápe své poslání naopak jako živou, kontinuální a logicky se vyvíjející organickou součást všeobecného vývoje. Smetanovo obsahově všestranně moderní, umělecky až revolučně pojímané tvůrčí poselství takové směřování samozřejmě předpokládá.
O tvůrčích konfrontacích
Před více než půlstoletím by asi bylo takřka nemyslitelné uvádět v rámci litomyšlské smetanovské přehlídky dejme tomu některé u nás kdysi až nadbytečně kriticky pojímané opery – nikoliv ovšem z aspektů posluchačských! Jednalo se například o Bohému, Tosku či Traviatu, ale i jiná díla, zejména z odkazu Leoše Janáčka či Bohuslava Martinů.
Oficiální česká muzikologie je totiž podle tehdejších pohledů, až puristicky estétsky pojímaných, považovala za téměř údajně kýčovité. Naopak nynější zařazování také těchto a dalších našich i světových operních skvostů lze chápat coby pozitivní posun, čili vřazení smetanovského významu do šíře pojímaného světového hudebního kontextu. Jde samozřejmě i o možnost tvůrčích konfrontací. Taková srovnání přinášejí kromě zážitků publika rovněž zajímavé hodnotové poznatky.
Také uvádění Wagnerovy operní tvorby, tvořící již nedílnou součást programů posledních ročníků SL, má své odůvodnění. Jde o naznačení pochopení nadčasově pojímaného tvůrčího myšlení a rozletu Smetanova génia nejen v dobových, ale i širších nadnárodních kontextech. Parametry dramaturgie SL takový myšlenkový vývoj předpokládají.
V duchu zakladatelů
Velký podíl na poválečném zrodu a rozkvětu SL měly především dvě osobnosti spjaté s litomyšlským životem: byli jimi osvícený místní kulturní činitel Jaromír Metyš i hudební znalec a propagátor Smetanova díla, univerzitní profesor Zdeněk Nejedlý, obecně uznávaný již v meziválečné epoše. Jejich společné snahy, ovšem i vzájemný respekt a oboustranná tolerance (byť se prý v některých názorových oblastech zcela neztotožňovali) překonaly prvotní organizační problémy, aby se SL posléze stala pojmem nadčasově mimořádným a s dosahem i mimo dotyčný region. Tradice se – s kratším odmlčením v šedesátých letech 20. století – úspěšně rozvíjí dosud. Díky současnému dlouholetému úspěšnému vedení SL dokonce způsobem až neuvěřitelným.
Profesionální nadhled
i nadšení
Litomyšlský festival není vnímán pouze coby formální oficiální akce, zaměřená na úzce vymezenou posluchačskou sféru, jak lze sledovat při některých jiných podobných současných událostech. Ústrojně propojuje profesionální nadhled se zdravou »lokálpatriotskou« ctižádostivostí, s nadšením. A také se snahou představit publiku maximálně možný široký rejstřík hudebních trendů, ovšem v tematicky i obecně dramaturgicky promyšleném kritickém sevření. Obdobným jiným přehlídkám takový přístup někdy evidentně chybí. Dramaturgie SL totiž nesleduje pouze ryze hudební záměry, jež pochopitelně dominují, ale respektuje i aspekty poznávací, podobně jako obecně výchovně vzdělávací v širším komplexu estetických předpokladů.
Spádový Pardubický kraj i sousední kraje Jihlavský a Královéhradecký nedisponují vlastními regionálními operními ansámbly, také kapacita v rovině orchestrální je počtem i kvalitami profesionálních těles vymezena. Právě SL tedy plní v dané oblasti funkci přirozeného »suplenta« těchto skutečností, a to v míře vrchovatě pozitivní.
Myšlenka potřebuje realizaci
Program letošního ročníku SL opět nabídl tematicky široce a nápaditě rozvinutý, vzájemně harmonicky doplňující se komplex. Svědčí o širokém znalostním zázemí dramaturga festivalu Vojtěcha Stříteského. Pominout však současně nelze skutečnost, že sebelépe vytvořená koncepce se neobejde bez týmu dalších nadšených realizátorů. Pod vedením dlouholetého zkušeného ředitele SL Jana Pikny tvoří perfektně fungující systém, jaký – žel – mnohdy postrádají i státem finančně mnohem štědřeji dotované kolektivy profesionální. Je až neuvěřitelné, že nepočetný pořadatelský a organizační kolektiv dokáže bez problémů zajistit náročné logistické požadavky, například včasné příjezdy a odjezdy těles či jednotlivců, jejich ubytování, samozřejmě také stavby, přestavby či bourání scén, zkoušky a další skutečnosti bez sebemenších zakolísání.
Ukázka občanské pospolitosti
Také letošní program SL dokázal východočeskou historickou Litomyšl proměnit v neuvěřitelně dokonalý sled kulturních aktivit, kde nechybělo ani umělecky podané mluvené slovo či v rámci výstavního souboru Smetanova výtvarná Litomyšl též nabídka z oblasti vizuální.
A co je příznačné: V Litomyšli evidentně nejde pouze o »povinnost«, jako spíše o osobní prestiž každého ze zaangažovaných jednotlivců. Jsou to snahy o vytváření a zprostředkovávání pozitivních hodnot co nejširším vrstvám návštěvníků. O téměř až neuvěřitelném entuziasmu mnoha z těch bezejmenných, kteří se na zdaru akce úspěšně podíleli, jsem se letos opakovaně v různých časových intervalech přesvědčil, když jsem dění sledoval například »z nadhledu«, tedy ze zámeckých arkád. Jde o příkladnou ukázku moderní občanské pospolitosti.
Vnímání potřeb doby
Více než třítýdenní litomyšlská nabídka operních inscenací, tematicky i jinak specifikovaných komponovaných programů či koncertů symfonických, komorních, instrumentálních nebo vokálních, je svým zaměřením určena různým vrstvám publika – od nejmenších posluchačů přes dospívající mládež až ke zkušenějším posluchačům. Opět se nesla ve znamení vytříbeného výběru, respektujícího zákonitosti podobně pojímané přehlídky. K některým letošním umělecky vrcholným nebo dramaturgicky specifickým programům se vrátíme za týden.
Foto popis| Velkou pozornost litomyšlský festival tradičně věnuje také nejmenším návštěvníkům, jak dokládá i reportážní snímek z bezprostředního setkání dětí s účinkujícími po provedení loutkového představení »Loutkando Grando«, námětově vycházejícího z hudební tematiky.
Foto autor| FOTO – archiv Smetanovy Litomyšle/František RENZA
