23.6.2012 Haló noviny str. 4 Z kultury Tomáš HEJZLAR
říká americký pěvec Thomas Hampson
Ve čtvrtek začal 54. ročník operně koncertního festivalu Smetanova Litomyšl. Díky podpoře především sponzorských subjektů také letos nabídne program nejen bohatý a pestrý, ale i dramaturgicky ucelený.
Oproti festivalu Pražské jaro (PJ), jež však v posledních letech leckdy »ztrácí dech«, tedy i někdejší oficiální lesk, výlučnost a profilační zaměření, naopak Smetanova Litomyšl (SL) si neklade za cíl vnějškovitou okázalost, jako spíše snahy o estetickovýchovné vlivy a prvky umělecky vzdělávací. Ve východních Čechách se totiž jako jediném regionu České republiky nenachází trvalý operní dům, takže litomyšlský festival tento nedostatek částečně odstraňuje. Navíc SL si od svého vzniku kladla za cíl nikoliv oficiální reprezentativnost, jako spíše snahu o přibližování hodnot co nejširším vrstvám publika. Zatímco PJ se od devadesátých let v pomyslně naivní honbě za zdánlivou »světovostí« rozhodlo orientovat především na domácí i zahraniční publikum ekonomicky bohatší, pokud ne přímo snobské (jež se ovšem nyní ze sálů vnějšími vlivy vytrácí), snaha litomyšlských pořadatelů i v regionálních podmínkách představit hodnoty mimořádné především formou »rodinných« představení a koncertů, má své trvalé příznivce.
Litomyšl sází na »své« publikum
Dramaturgicky se to v posledním desetiletí SL dokonale daří – Litomyšlští již sklízejí plody svého snažení v podobě věrných a skutečně vděčných každoročních návštěvníků. Naopak PJ se vlivem někdy méně zřetelné koncepce svého zaměření a také občasným hodnotovým úpadkem některých koncertů bez tematického zacílení leckdy dostává do »slepé uličky« problémového koncepčního sebeklamu. Je zakrýván tradicí, také mediálním konjunkturalismem a ekonomicky neuvěřitelně náročnou reklamou, často ovšem bez odpovídajícího efektu. Litomyšlští naopak leckdy jen málo viditelnou činorodostí získali trvalé vděčné publikum především »rodinného« typu, jež by na ekonomicky povětšinou nadsazené akce PJ (letos až téměř pět tisíc korun za vstupenku!) nemělo dostatek finančních prostředků.
Ale i SL se vlivem obecné ekonomické krize dostává do stále problémovějších provozních situací. Režijní náklady na uvádění představení a koncertů mimo Prahu či jiná centra jsou totiž samozřejmě větší. Z této situace však SL zatím dokonale »vykličkovává« díky prozíravé programové struktuře.
Světová premiéra
Těžištěm letošního 54. ročníku SL jsou opět operní inscenace předních českých i moravských scén, transformované pro litomyšlská plenérová provedení. Doplňují je programově vyprofilované koncerty s promyšleně koncipovanou strukturou. Navíc dojde i ke světové premiéře tvůrčí novinky z pera současné mezinárodně úspěšné skladatelky Sylvie Bodorové. Snahy litomyšlských organizátorů o propagaci soudobé tvorby tudíž mají již svou novodobou tradici, zatímco naopak PJ tyto své někdejší typové přednosti neuvěřitelně opustilo.
Osmidílnou rozsáhlou oratorní fresku Lingua angelorum skladatelka Bodorová zkomponovala na základě dobových textů, aby tím zdůraznila multikulturní charakter Rudolfovy Prahy. Zvolila k tomu devět různých jazyků, jež Prahou kdysi téměř paralelně zněly – včetně tehdejší osmanštiny. Navíc se autorka snažila nejen přiblížit to, čím tehdejší společnost žila, ale záměrem bylo historii propojit i s naší současností.
Bodorová vzpomíná
»Když v lednu 2011 americký pěvec Thomas Hampson zpíval v Praze v cyklu České filharmonie Písně o mrtvých dětech od Gustava Mahlera, několikrát jsme se setkali. Procházeli jsme tehdy zimní Prahou a otevřeli již poněkolikáté diskusi o jeho objednávce nového cyklu orchestrálních písní. Byli jsme shodou okolností na Pražském hradě u Letohrádku královny Anny, kde 20. ledna 1612 zemřel císař Rudolf II., když se definitivně zrodila myšlenka napsat písně s orchestrem inspirované právě dobou Rudolfa II. ke čtyřstému výročí úmrtí tohoto panovníka, « vzpomíná autorka novinky Sylvie Bodorová. »Když mě pěvec Thomas Hampson požádal, abych pro něj něco zkomponovala, téměř jsem nemohla uvěřit, že to myslí vážně. Ale když svou otázku zopakoval, uvěřila jsem. Složit pro něj skladbu, pro mě bylo obrovskou ctí. Čím více jsem se pak snažila proniknout do období rudolfínské Prahy, tím více mne toto téma fascinovalo a pohlcovalo. Pouze dvakrát v historii naší země se totiž Praha stala sídelním městem panovníka evropského formátu – v době Karla IV. a Rudolfa II. Když se Praha v roce 1583 stala centrem a stálým sídelním městem mocnářství, mnohé se změnilo: proměnila se ve skutečné multikulturní město. Stala se působištěm celé řady legendárních osobností, jako byli například Tycho de Brahe, Giordano Bruno, Johannes Kepler či Egidius Sadeler, i když tu samozřejmě žili i lidé pochybné pověsti. Sám Rudolf II. byl nanejvýš zajímavou osobností, zcela se vymykající běžným představám o panovníkovi. To se jistě stalo důvodem, proč se rudolfínská doba i rudolfínské mýty staly inspirací i pro pozdější generace.« O tomto období bylo v průběhu času napsáno neuvěřitelné množství knih, vědeckých bádání a jiných svědectví, vznikla samozřejmě i řada pověstí či legend. »Ovšem jakým způsobem to všechno přetavit do hudby? To byla stěžejní otázka, když jsem se téměř topila v obrovském množství informací, « vzpomíná na vznik kompozice Bodorová. »Objevila jsem řadu dobových textů, které mi ani trochu nepřipadaly staré. Naopak, promlouvají k nám stejně intenzivně, jako před lety promlouvaly ke svým současníkům. Uvědomila jsem si také, jak nadčasové je skutečné umění a jak si dokáže po staletí udržet své poselství. Byl to právě Rudolf II., který proslul svým mecenášstvím i svými fascinujícími sbírkami uměleckých děl. Hledal tam mír pro svou neklidnou duši? Unikal před realitou? To jsou otázky, na které už nikdy s jistotou odpověď nenajdeme. Ale inspirují!«
Shakespeare i Komenský
Z jazykového hlediska je kompozice zajímavá využíváním různých tvůrčích rovin. Texty, jež Bodorová zhudebnila, napsali například renesanční italský skladatel Claudio Monteverdi (15671643), skvělý španělský satirik Francisco de Quevedo (15801645), jehož ironický šleh o všemocné síle bohatství je i pro současnost téma stále aktuální, zaznívá tu také 12. sonet o nezadržitelné pomíjivosti mládí a plynutí času od Rudolfova současníka Wiliama Shakespeara (1564-1616). V poslední části cyklu nazvané Ó, věčnosti skladatelka německý text Johanna Rista (1607 až 1667) Bodorová propojila záměrně s českým protestantským chorálem Soudce všeho světa, Bože od Jana Ámose Komenského z roku 1657. »Je výzvou, otevřenou otázkou a snahou najít útěchu, smysl a řád v našem životním snažení,« komentuje tyto vazby skladatelka. Uvedené pasáže spíše uměleckého typu prolínají i texty volnější, tedy spíše lidového rodu, například poetický vojenský text Pochodu janičářů o nebezpečí Evropy přicházející z tehdejší Osmanské říše, uspávanka v jazyce jidiš či v hebrejštině citovaná židovská modlitba Shema Yisrael, s níž věřící Židé odcházejí z tohoto světa.»Název sedmé části cyklu Alchymystica
je novotvar. Již titulem jsem chtěla naznačit spojitost dvou zásadních rudolfínských premis – významově mnohoznačné alchymie, obsahující široké spektrum od vědeckých, nevědeckých, ale i mystických, okultních a filozofických okruhů a otázek tehdejšího poznání s dobovými dogmaty, pověrami či podvody, ovšem i zárodkem budoucí vědy v mnoha oborech, a také mystiky. Tento text je psán v latině, jak bylo tehdy obvyklé. Směřuje od koláží dobových sloganů až po citát z traktátu Atalanta fugiens od Michaela Maiera,« poznamenala autorka hudební novinky. V Rudolfově době se alchymisté John Dee (1527-1609) a Edward Kelley (1555-1597) snažili pomocí umělého jazyka Lingua angelorum (Andělská řeč) domluvit s vyššími mocnostmi. »Pro mne je právě hudba samotná odedávna spojnicí mezi nebem a zemí, je pro mne jazykem srozumitelným všem, spojnicí mezi všemi jazyky. Dosáhne tam, kam žádné slovo nedosáhne – tedy Lingua angelorum!« upozorňuje na vznik své nové celovečerní skladby Bodorová. Dílo bude mít v rámci letošního 54. ročníku SL svou světovou premiéru za umělecké součinnosti významného amerického pěvce Thomase Hampsona.
Hampson přijede »jako domů«
»Naše přátelství se zrodilo ze společného nadšení pro Gustava Mahlera, především s souvislosti se znovuotevřením Mahlerova rodného domu v Kalištích roku 1998 a s Mahlerovým jubileem v roce 2010,« uvedl před časem světově proslulý americký barytonista Thomas Hampson. »Byli jsme se Sylvií i jejím chotěm Jiřím už nějakou dobu přátelé, než jsem si uvědomil, to musím upřímně přiznat, že je také skutečně nadaná skladatelka. Když mi poslala nahrávku své hudby, uvědomil jsem si, že jde o prvotřídní kvalitu – úžasně zajímavá hudba! Okamžitě mě oslovila. Časem jsem poznal i její další skladby, například oratorium Juda Maccabeus. Pak naše rozhovory nabraly ještě trochu jiný směr – už nešlo jen o hudbu, ale také o literaturu a historii. Zejména postava císaře Rudolfa II. mě vždycky nesmírně fascinovala, jeho mnohostranná osobnost a jeho život. Na jedné straně byl ovlivněn neuvěřitelnou humanistickou svobodou té doby, na druhé straně byl však současně ukotven ve fundamentalismu, katolicismu a tradicích Habsburků, což pro něj bylo velkou zátěží.« Následně Hampson přiznává: »Mou obrazotvornost vždycky probouzely představy, jak to v jeho době v Praze asi vypadalo, co se tam odehrávalo. O tom jsme tedy společně diskutovali. Časem jsme se dostali ještě dál – a myšlenka na novou kompozici se již začala rodit! Ale už předtím Sylvie zmiňovala, že by pro mě velmi ráda něco složila,« upřesnil pěvec světové pověsti, jeden z nejuznávanějších současných interpretů písňové tvorby, jehož vztahy k naší zemi mají dlouhodobé trvání.»Myslím, že poprvé jsem byl v Československu někdy v roce 1985 nebo 1986,« zavzpomínal Hampson. »Natáčel jsem tam tehdy film Romeo a Julie na vsi od Fredericka Deliuse. Bydleli jsme na venkově v tehdejším východním Německu a natáčelo se v Praze. Už tehdy jsem v Praze navštívil všechna moje oblíbená místa, zejména spojená s Mozartem, za vzrušující považuji například návštěvu Tylova divadla.«
Jeden z letošních vrcholů
Hostování významné americké pěvecké osobnosti bude jedním z vrcholů letošní SL i díky skutečnosti, že se představí v díle, jež tu zazní ve světové premiéře. Ostatně není to poprvé, že skladatelka Bodorová svou novinku svěřila právě litomyšlskému festivalu!
***
Litomyšl coby rodné město vynikajícího českého skladatele Bedřicha Smetany má jistě silné spojení i s Gustavem Mahlerem, který obdivoval hudbu Bedřicha Smetany a vkládal ji do programu ve Vídni a v New Yorku. Litomyšl je krásné městečko s jedinečnou atmosférou a tamní mezinárodní operní festival má skvělé jméno. Mé zkušenosti s pořadateli byly vždy velmi dobré. Spojení současného pěvce Thomase Hampsona, Gustava Mahlera a Bedřicha Smetany cítím velmi silně, proto mě Litomyšl coby místo prvního uvedení této novinky napadla okamžitě. Atmosféra festivalu je zvláštní. Vždy jsem měla pocit, že lidé tam přicházejí poslouchat hudbu s otevřeným srdcem, což je přesně to, co pro premiéru potřebujeme…« Sylvie Bodorová
Foto popis| Sylvie Bodorová
Foto autor| FOTO – archiv
