14.6.2008 Svitavský deník str. 7 Svitavsko – čtenáři sobě!
ZDENĚK VANDAS
Průlom do tradice Smetanovy Litomyšle jako hrom! Ano,třicátý ročník přinesl poprvé v historii festivalu inscenaci světové opery.
1988
Národní divadlo přivezlo Figarovu svatbu Wolfganga Amadea Mozarta. Jak představení ukázalo, nerozuměli Mozartovi kdysi jenom jeho Pražané, ale po mnoha letech i Litomyšlané. Nerozuměl mu však Svatý Petr, celý večer hrozil déšť, třikrát sprška přišla, ale pokračovalo se po přerušení dál. Však také představitel Figara Pavel Horáček v přestávce před posledním jednáním pro televizi řekl, že chtějí "Figarku" za každou cenu dohrát. Nakonec to přece jen nevyšlo, pár minut před koncem se spustil pořádný lijavec a závěrečný ansámbl už diváci neslyšeli. Ale to již bylo rozhodnuto, Figaro si svou Zuzanku už vzal. Tu zpívala Jitka Soběhartová, Hraběnku Zuzana Pavlová a hraběte Almavivu Jaroslav Souček, i když byl původně ohlášen Tuček nebo Zítek, tehdejší barytonové jedničky.
Před zahájením Dvořákova Jakobína zůstalo divákům utajeno malé drama, když se porouchal nástroj nutný k úvodní sborové scéně v kostele ("Své hlavy v prachu skláníme"). Na poslední chvíli se náhradní harmonium podařilo sehnat. Hrálo se v amfiteátru se sólistickým obsazením oproti roku 1977 omlazeným, což bylo po jedenácti letech pochopitelné. Bohuše zpíval Pavel Červinka, Jiřího Jan Markvart, Terinku Daniela Šounová, Pukrabího Bohuslav Maršík, Julii Jadwiga Wysoczanská. Zkušený Antonín Švorc si zazpíval Adolfa. Mimochodem, s prezentací této vysloveně negativní postavy (chce se neoprávněně jako synovec hraběte zmocnit jeho panství) byly problémy za německé okupace. Nebylo tehdy samozřejmě možné, aby se tento padouch jmenoval Adolf, takže pokud se vůbec Jakobín někde mohl hrát, musela se postava přejmenovat na Rudolfa z Karasova.
Smetana byl v tomto ročníku zastoupen pouze koncertem z oper ve Smetanově domě. Účinkovali v něm Daniela Šounová, Jan Markvart, Jiří Ceé, Bohuslav Maršík a sólista sboru Jaroslav Prodělal.
1989
Přijelo Brno a další překvapení: Giuseppe Verdi na Smetanově Litomyšli! Nevíme, zda se Nejedlý obrátil v hrobě, ale jistě k tomu neměl daleko. Soubor uvedl méně známou operu Simone Boccanegra s Pavlem Kamasem v titulní úloze. Dále zpívali Richard Novák (Fiesco), Richard Haan (Paolo Alibiani), novinkou bylo též obsazení argentinské pěvkyně Marthy Collalilo do role Amélie Grimaldi. První zahraniční sólistka na litomyšlském jevišti!
Hrál se ještě Martinů a jednoaktovka Veselohra na mostě (Jan Hladík, Anna Barová, Vladimír Chmelo, Jaroslava Janská, Vladimír Krejčík) a také Janáček, ne ovšem opera, ale jeho Říkadla. Zazpívali je Daniela Opravilová, Zdeněk Šmukař, Daniela Suryová, Vladimír Chmelo a další.
Končilo se Prodanou nevěstou, v roli Jeníka s Leo Marianem Vodičkou. Ten si zde tuto roli zazpíval už před pěti lety s pražským souborem, tentokrát měl ale brněnskou Mařenku – Natálii Romanovou. V úloze Kecala se představil Josef Klán, Vaška zpíval Zdeněk Šmukař. Dnešní přední náš barytonista Vladimír Chmelo začínal skutečné od píky a v této inscenaci zpíval roličku Indiána. Lze říci, že poslední ročník před Listopademse docela vydařil.
1990
Všechno se změnilo a nové podmínky se promítly i do organizace festivalu. Hned sehnat sponzory, to byl zpočátku problém, a přesto bylo nutno se vypořádat s tím, že od pořadatelů se bude vyžadovat finanční soběstačnost. Nový tým organizátorů zpočátku řešil více nežli repertoár to, jak v nových poměrech vůbec přežít. I tento mezník se podařilo překonat a za dva roky se Smetanova Litomyšl rozjela do velikosti až nevídané.
Ale zpět k onomu kritickému ročníku. S programem nebyl problém. Přijelo pražské Národní divadlo se dvěma operami. Po úspěchu Figarovy svatby v minulém ročníku opět Mozart, a sice Kouzelná flétna. V amfiteátru bylo provedení opravdu kouzelné. Objevili se někteří noví sólisté – Helena Zachatová jako Královna noci, Jiřina Marková coby Pamina, pěvec s asi nejhlubším basem u nás Jiří Kalendovský v roli Sarastra a Jitka Soběhartová se Zdeňkem Harvánkem (Papagena a Papageno).
Inscenace Libuše z roku 1983 měla u nás svoji derniéru. V titulní roli opět Libuše Macháčková-Hrubá, Přemysla zpíval Jaroslav Souček, bratry Chrudoše a Šťáhlava Luděk Vele a Miroslav Kopp, Radovana Pavel Červinka a Lutobora Jaroslav Horáček. U něho bych se krátce zastavil, byl totiž vždy nejváženějším a nejčastějším hostem z řad sólistů u našeho stánku pro divadlo.
Zde už zmiňovaný kolega z obsluhy Jarda Moták se může pochlubit zajímavou vzpomínkou. Pár měsíců po tomto ročníku navštívil Prahu a u Národního divadla potkal právě Jaroslava Horáčka. Už se chystal jej uctivě pozdravit, když Mistr Horáček jej předešel slovy: "Litomyšl přijela do Prahy!" a dále na Národní třídě svým basem hlaholil: "Pane vrchní od stánku, nebylo by tam jedno pivečko?!" Takže popularita byla oboustranná.
1991
Dalibor přiletěl aerotaxi! Tak zněly titulky v dobovém tisku. Účinkoval totiž soubor Janáčkovy opery brněnského divadla a představitel titulní role Leo Marian Vodička byl v té době smluvně vázán v Mnichovské opeře. Tehdy nejlepší (a možná jediný) představitel této úlohy u nás nemohl chybět a skutečně přiletěl do Vysokého Mýta na letiště, kde už na něho čekalo auto. Odzpíval svou parádní roli a odletěl zpátky do Mnichova.
Hrálo se opět v netradičním amfiteátru, krále Vladislava zpíval pozdější přemožitel kanálu La Manche Richard Haan (ještě o tom bude řeč), Miladu Hana Málková, Žalářníka Josef Klán, Jitku Jaroslava Janská.
Na programu bylo původně i dost očekávané oratorium Antonína Dvořáka Svatá Ludmila, leč pořadatelé míní a počasí mění. Provedení překazil trvalý déšť.
Před kamerami České televize se hrál Bohuslav Martinů, jeho čtyřdílná opera Hry o Marii. Bůh ví proč – pokud vím – nikdy tento záznam nereprízovali. Představení mělo u publika velký úspěch. Toto dílo má několik desítek sólových rolí, takže se na jevišti vystřídali snad všichni od koloratorního sopránu Magdy Kloboučkové (Mariken) až po profundní bas Richarda Nováka (Kovář). Jen pro úplnost, jednotlivé díly se jmenují Panny moudré a pošetilé, Mariken z Nimégue, Narození Páně a Sestra Paskalina.
