TISK, Datum: 02.09.2021, Zdroj: Hudební rozhledy, Strana: 50, Autor: Stanislava Střelcová, Vytištěno: 3 000, Infotype: Nepojmenováno, Datum importu: 06.09.2021 03:08, Rubrika: Studie – komentáře, AVE: 42 878,05 Kč, Země: Česko
Tematické duplicity: Ostatní, Kultura a cestovní ruch
Hudební umění se stále více nadechuje k normálnímu životu a bude se snad moci plně rozvíjet v nové sezóně. Pokud se koncerty a operní představení nemohly konat v běžném rozsahu, o to intenzivněji přistoupily kulturní instituce ke spolupráci v dalších sférách svých činností. Nadace investuje dlouhodobě do souborného kritického díla Bohuslava Martinů, a tak mohla společně s Institutem B. Martinů, který komplet připravuje edičně, a rovněž s nakladatelstvím Bárenreiter představit veřejnosti dva úctyhodné nové svazky: v červnu to byl devátý, který obsahuje kritickou edici klavírních koncertů č. 4 Inkantace a č. 5 Fantasiaconcertante a pokřtil ho v rámci soutěže a festivalu Pražské jaro americký klavírista GarrickOhlsson. V rámci operního festivalu Smetanova Litomyšl byl na přelomu června a července pokřtěn už desátý svazek mnohadílného setu, který pojímá jednoaktovou operu Martinů Ariadna podle Georgese Neveuxe; dílo bylo také uvedeno v rámci festivalu v prostředí zámečku Nové Hrady.
Tradici udržuje Nadace v udělování Pamětních medailí osobnostem, které se zasloužily o šíření odkazu skladatele. V posledních letech ocenění získali např. operní režisér Václav Věžník a dirigent Libor Pešek. Letos v červnu byl in memoriam oceněn výtvarník Milan Knobloch; medaili převzala vdova paní Alena Knoblochová Knotková. Sochař je autorem památníku, náhrobní desky manželů Martinů v Poličce a dalších působivých artefaktů.
Ve spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon se na podzim završí význačný projekt, který ještě před lety inspiroval legendární dirigent Jiří Bělohlávek. Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Tomášem Netopilem natočil několik skvostných skladeb z 50. let minulého století, které dokazují mistrovství svého tvůrce.
Hraný dokument Můj život s Bohuslavem Martinů režiséra Jakuba Sommera, volně inspirovaný stejnojmennou knihou skladatelovy manželky Charlotte, vznikl v koprodukci České televize s rakouskou televizí ORF a Nadací Bohuslava Martinů. Svou premiéru bude mít na zářijovém Mezinárodním festivalu Zlatá Praha.
Nadace Bohuslava Martinů věnuje soustavnou pozornost živému umění, a proto kromě podpory mnoha orchestrům, divadlům a pořadatelům různých hudebních aktivit připravuje každým rokem festival Dny Bohuslava Martinů. V loňském roce bylo třeba se vypořádat s mimořádnými podmínkami, které ovlivnily mnohé programy. Komorní koncerty se uskutečnily všechny, další orchestrální projekty se konaly v pozdějších termínech. Interpretační soutěž Nadace Bohuslava Martinů byla dokonce posunuta až na letošní únor. Byla uspořádána za přísných prostorových i hygienických opatření v Sále Bohuslava Martinů Lichtenštejnského paláce v Praze. Účastníci i organizátoři soutěže měli za pandemie ztíženou situaci i uzávěrou škol. Ze všech mladých hudebníků, kteří se utkali v oborech flétna, klarinet a trubka, a v oboru cembalo, posoudila porota jako vítěze trumpetistu Waltera Hofbauera a cembalistu Jiřího Havrlanta. Oba vynikající hudebníci a rovněž další laureáti soutěže se letos na festivalu Nadace představí na samostatném koncertě.
Součástí loňských Dnů Martinů měl být i koncert Kúhnova smíšeného sboru, který se věnuje tvorbě skladatele od svého vzniku. Ostatně kantáta Mikeš z hor, kterou soubor se svým zakladatelem, sbormistrem Pavlem Kúhnem, uvedl v premiéře, byla v roce 1959 přímo pro něho napsána. Je potřebné v těchto souvislostech připomenout, že od počátku pandemie měly pěvecké sbory dospělé i dětské nejobtížnější situaci. Ani ve školách se nesmělo zpívat. Snad se hudební výchova vrátí co nejdříve ke všemu dobrému, co dětem pro jejich psychický rozvoj přináší. Koncert Kúhnova smíšeného sboru se sbormistrem Jaroslavem Brychem se bude s programem českých autorů 20. a 21. století – Bohuslava Martinů, Miroslava Raichla a Miloše OrsonaŠtědroně – konat na počátku října v Lichtenštejnském paláci v Praze.
K programu letošního festivalu citujeme slova ředitele Nadace prof. Jiřího Hlaváče, který je jeho hlavním programovým a organizačním motorem: „Dny Bohuslava Martinů 2021 navazují na festivalovou tradici předchozích 26 ročníků a vedle díla svého hlavního autora představují také tvorbu jeho předchůdců, současníků a nástupců. V interpretační složce jsou rovnoměrně představeny tři generace hudebníků, kteří se koncertní a komorní tvorbě věnují cíleně a systematicky řadu let. Jsou to například Pavel Nikl, Klavírní kvarteto Josefa Suka, Apollon kvartet, Jakub Klecker, Andreas S. Weiser, Stanislav Vavřínek, Jakub Junek, Ludmila Peterková. Jistě potěšitelnou skutečností je fakt, že se v jednom z festivalových koncertů představí i stávající řídící segment Nadace Bohuslava Martinů, jako představitelé naší interpretační přítomnosti – Jiří Hlaváč, Žofie Vokálková Šrámkové, Michal Novenko, Michal Kaňka, Ivo Kahánek. V rámci festivalu se uskuteční také koncerty ve spolupráci s Hudbou hradní stráže a policie ČR, Moravskou filharmonií Olomouc, Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně a Komorní filharmonií Pardubice.“ Podrobné informace a aktuality uveřejňuje Nadace na stránkách www.martinů.cz.
Od svého vzniku se Nadace zaměřuje také na podporu talentovaných interpretů a přispívá pravidelně mnoha soutěžím. Je mezi nimi Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro, Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech, Concertino Praga, Kociánová a Heranova soutěž a jiné. Nadace považuje tuto pomoc za prospěšný vklad do nové interpretační generace a hudebního umění vůbec a pochopitelně do perspektivy uvádění díla Bohuslava Martinů ve světovém kontextu. Součástí Dnů Bohuslava Martinů je i z těchto důvodů každým rokem interpretační soutěž, která se koná pravidelně v několika kategoriích.
Hlavním garantem soutěže, do níž se přihlásilo na třicet interpretů, je prof. Jiří Hlaváč; předsedou poroty v oboru zpěv bude dr. Ivan Ruml, s ním budou o výkonech rozhodovat pěvci Marie Fajtová, Magdaléna Flajóssyová, Ivan Kusnjer a Zdeněk Šmukař. Porotě v kategorii violoncello předsedá violoncellista Michal Kaňka, členy jsou Michael Ericsson, Pavel Nikl, Petr Nouzovský a Bohuslav Pavlas. Jako každoročně se soutěží poslední listopadové dny, ti nejlepší se představí na koncertě laureátů v neděli 28.11. v Sále Martinů na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze. O krátké zamyšlení, co může dílo Martinů dát dnešní generaci mladých interpretů, jsme tentokrát požádali dva uznávané umělce a porotce, pěvkyni a pedagožku Magdalénu Hajóssyovou a rovněž violoncellistu, komorního hráče a pedagoga Michala Kaňku.
Magdaléna Hajóssyová: „Tvorba Martinů ve vokální oblasti je rozmanitá a dává možnost interpretace úplným začátečníkům (Písničky na jednu stránku, Špalíček) až po komplikované hudebně-dramatické útvary (Mirandolina, Řecké pašije) a mnoho dalších. Pro soutěž si může každý kandidát vybrat repertoár podle svých momentálních sil. Díky Nadaci lze sáhnout po notovém materiálu, který v minulosti nebyl dostupný. Pro mne osobně je tvorba Martinů osobitý barevný svět, který stojí za to znovu a znovu objevovat.“ Michal Kaňka: „Je skvělé, že Interpretační soutěž Nadace Bohuslava Martinů myslí i na obor violoncello. Každý čtvrtý rok se můžeme těšit na množství skvělých českých a slovenských cellistů. Martinů věnoval tomuto nástroji v oblasti sólové a komorní více než tři desítky skladeb. To je daleko větší počet než kterýkoli jiný významný skladatel. Snad jen Beethoven se tomuto číslu vyrovnává. Sonáty Bohuslava Martinů, koncerty, drobnější skladby nebo komorní hudba je dnes samozřejmou součástí repertoáru moderního violoncellisty. Moji studenti rádi objevují krásu Martinů hudby. Zcela pravidelně zařazují do programů svých ročníkových koncertů jeho sonáty nebo některé z variací. Snažím se také všechny seznámit i s dalšími výjimečnými opusy, jako jsou například Arabesky nebo Pastorely. Rád vidím, že tato hudba studenty baví od prvního okamžiku. Učí se na ní rytmickému řádu v kontrastu se zpěvnou melodií. Pro mě osobně je Martinů v první řadě lyrik. Ty mnohé synkopy, hybné šestnáctinové běhy nebo virtuózní pasáže jsou sice pro skladatele typické, ale já vnímám Martinů především jako melodického až intimního autora. Tímto pohledem se snažím nasměrovat také interpretaci svých žáků. Vezměme si kupříkladu krásu úvodní myšlenky volné věty prvního koncertu, která je vystavěna na třech tónech, nebo pomalou větu jeho druhé sonáty – nádhera na čtyřech tónech! To z ostatních skladatelů dokázal snad jen Mozart. Mám radost, že sonáty Bohuslava Martinů si často vybírají právě moji zahraniční studenti. Mají velký zájem proniknout do myšlení a tvorby génia 20. století. Uvědomují si, že to není jen Bartók, Stravinskij nebo Šostakovič, ale právě Martinů, který je zejména pro violoncellisty tak nepostradatelný. Jsem tomu moc rád a snažím se ze všech sil, abych všem předával odkaz české hudební tradice co nejupřímněji.“
