WEB, Datum: 23.06.2022, Zdroj: klasikaplus.cz, Autor: Veronika Paroulková, Datum importu: 23.06.2022 12:29, RU/den: 10 000, AVE: 5 000,00 Kč, Země: Česko, GRP: 0,11
Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch, Ostatní
„Pohybuju se mezi soudobou hudbou a jazzem, módní prvky a vlny ignoruju.“
„Nejlepší jazzové standardy jsou jako Shakespearovy Sonety. Zůstanou a budou se hrát i v budoucnosti.“
„Oba mé melodramy nejsou typické jazzové skladby.“
Jednou ze stálic Festivalu Smetanova Litomyšl jsou Jazzové jízdy v jízdárně. Ta letošní je na programu v pátek 24. června a zazní na ní premiéra melodramatu Úvahy o svobodě na texty Václava Havla a Timothyho Snydera, kterou napsal a zahraje Emil Viklický spolu s Jazz Dock Orchestra. Kromě ní bude na programu i první kompletní provedení jeho České suity a jazzové standardy. V RozhovoruPlus Emil Viklický popisuje nejen svoji novou kompozici, ale také svůj postoj k jazzu a soudobé hudbě.
Zvláštní kombinace, texty Václava Havla a amerického historika Timothyho Snydera, jak došlo k takovému spojení?
Zadání od Lincoln Center of Jazz, potažmo od Wyntona Marsalise bylo napsat melodram na téma Freedom – Svoboda. Konkrétně o svobodě Václav Havel moc textů nenapsal. Teoretička melodramu paní Zuzana Selčanová mi poradila zkombinovat jeho texty s textem Timothyho Snydera. Povolení jsem od Yale University, kde Snyder učí, dostal.
Jaké texty tedy nakonec diváci uslyší a proč právě takový výběr? Jak bys tu skladbu popsal?
Melodram Disturbing the Peace má tři části. V první části je Snyderova úvaha o svobodě z jeho knihy Tyranie. V druhé je Havlova hra
Audience zkrácena na základní konflikt. Sládek žádá Vaňka, aby mu psal hlášení na StB výměnou za lehčí práci v pivovaře. V druhé části pracuji s motivem Roll Out the Barrels, tedy Škoda lásky. Závěrečná třetí část je pak výňatek z Havlova projevu při udělení medaile Svobody ve Frankfurtu v 2009.
Jazz a svoboda jdou skvěle dohromady, to je radost psát hudbu na toto téma, že?
To jistě ano, ale v melodramu jde přece jen o něco jiného.
Melodram znamená i mluvené slovo, ale v programu se nedočítám jméno herce, znamená to, že se textů ujmeš sám?
Kdepak. Na plánované premiéře v říjnu 2020 měli melodram recitovat Morgan Freeman jako Brewer, tedy Sládek a Richard Gere jako Vaněk. Kvůli covidu 19 byla ale premiéra odložena. V Litomyšli budou recitovat Jaromír Meduna jako Sládek a Tomáš Pavelka coby Vaněk.
Česká suita zazní poprvé kompletní, proč jsi ji vlastně představoval po částech, a ne rovnou celou?
Vlastně nevím, nemohl jsem to ovlivnit.
Jaká je to skladba, co Tě k ní inspirovalo?
Stojí za tím opět Wynton Marsalis, požádal mě, abych použil “české” motivy, konkrétně Dvořáka a Janáčka.
Václav Havel, téma svobody a národní hrdosti k Litomyšli neodmyslitelně patří, přesto Zámecká jízdárna není typicky jazzová scéna. Jak se tam jazz vyjímá a hraje?
Můj první melodram z roku 2004 Mystery of Man, v Litomyšli měl ale premiéru později, ani druhy melodram nejsou typické jazzové skladby, takže to vůbec nevadí.
Posouvají se někam jazzové standardy, jaký je vlastně soudobý jazz?
Spisovatel Alex Wilder napsal, že nejlepší jazzové standardy jako Gershwin, Cole Porter, Jerome Kern atd. jsou jako Shakespearovy Sonety. Zůstanou a budou se hrát i v budoucnosti.
Třeba v módě se určité prvky po čase opakují, platí to i o jazzu? Veze se i ten na určitých vlnách?
Pohybuju se už dlouhou dobu mezi soudobou hudbou a jazzem, módní prvky a vlny ignoruju.
Jaké zajímavé hudební příležitosti teď vlastně procházejí nebo projdou Tvým životem?
Jedna souvisí právě s mým přesahem do soudobé hudby. V Kroměříži na festivalu Hortus Magicus bude 6. srpna uvedena koncertní verze mé nové opery Oráč z Čech, libreto k ní psal Pavel Dominik.
Emil Viklický je nejen jazzový pianista, ale také hudební skladatel. Pochází z Olomouce z výtvarnické rodiny, jeho otec byl asistentem malíře Jana Zrzavého v letech 1946-49. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci absolvoval obor numerická matematika na přírodovědecké fakultě olomoucké Univerzity Palackého, oboru se ale později nevěnoval, protože už se během studií začal zajímat hlavně o hudbu, zejména o jazz. Svou roli v jeho rozhodnutí hrála i změna politických poměrů v tehdejším Československu na konci šedesátých let. „Chtěli si mě tehdy nechat na fakultě jako asistenta analýzy, a kdyby nebylo negativních změn ve společnosti, možná by to tak i dopadlo,“ vzpomíná Viklický v jednom z pozdějších rozhovorů. V první polovině 70. let hrál Viklický v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, SHQ Karla Velebného a byl členem jazzrockového Energitu. Tehdy se začal se prosazovat i v zahraničí V roce 1976 zvítězil v mezinárodní soutěži jazzových klavíristů v Lyonu a ve stejném roce získal za skladbu „Zelený satén“ první cenu v mezinárodní skladatelské soutěži v Monaku ve stejné soutěži získal později v roce 1985 druhou cenu za skladbu „Cacharel“. Další posun znamenal jeho studijní pobyt na prestižním jazzovém učilišti Berklee College v Bostonu v letech 1977-78. Znalosti v oblasti kompozice a aranžmá si prohluboval u Herba Pomeroye, Grega Hopkinse, Mikea Gibbse a dalších. Od návratu z USA vedl Viklický svou kvartetní formaci, vystupující zprvu pod názvem Československé jazzové kvarteto, později pod jeho vlastním jménem. S ansámblem Lou Blackburn International Quartet ale vystupoval i v řadě evropských i mimoevropských zemí. Dlouhodobá a mimořádně intenzivní byla spolupráce s finským skladatelem, trumpetistou a hráčem na syntezátory Jarmo Sermilä. Viklický pobýval ve Finsku v letech 1982-83 a ze společných nahrávek vzniklo zahraniční kritikou vysoce hodnocené album Confluence. Ve své rozsáhlé jazzové činnosti pokračoval Viklický i v 90. letech a po zlomu století. Vedle nahrávek s předními světovými jazzmany, mimo jiné trumpetistou Joe Newmanem, pianistou Jamesem Williamsem a kytaristou Billem Frisellem, se postupně stále výrazněji věnuje kompozici soudobé hudbě. Je mimo jiné autorem třech oper. Ta první „Faidra“ vyhrála v mezinárodní soutěži Nová Opera pro Prahu 2000. Dále složil komorní operu „Oráč a smrt“, inspirovanou disputací Jana ze Žatce, a operu „Máchův deník“ aneb „Hynku, jak si to představuješ?“, napsanou v r. 2003 na objednávku Národního divadla.
Tento rozhovor najdete i ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.
