WEB, Datum: 30.06.2022, Zdroj: klasikaplus.cz, Autor: Petr Veber, Datum importu: 30.06.2022 17:26, RU/den: 10 000, AVE: 5 000,00 Kč, Země: Česko, GRP: 0,11
Tematické duplicity: Ostatní, Kultura a cestovní ruch
„Chvíli jsem hledal a pak mě napadla ,šílenost´: oslovit vlastního syna, houslistu, který v té době studoval první ročník magisterského studia na AMU.“
„Se Sacconi Quartet se známe velmi dlouho, byli to jedni z našich prvních žáků, které jsme učili v Anglii.“
„Nikdy to není a nemůže být upřednostňování vlastního ega na úkor celku.“
Výběr z Bachova umění fugy ve zpracování Sylvie Bodorové pro soprán, dvě smyčcová kvarteta a harfu. A k tomu Mozart, Mendelssohn-Bartholdy a Šostakovič. Takový je 2. července na festivalu Smetanova Litomyšl program společného koncertu dvou komorních souborů – britského smyčcového kvarteta Sacconi Quartet a Wihanova kvarteta. Primárius českého souboru Leoš Čepický, pedagog AMU, vypráví o oktetech, skladbách pro osm hráčů, o Smetanovcích a Beethovenovi, ale také o tom, jaké to je hrát v kvartetu s Jakubem Čepickým – vlastním synem.
Kvarteto Sacconi Quartet loni mělo dvacet let. Jak je to s Wihanovým kvartetem?
Wihanovo kvarteto má letos sedmatřicet let. Vznikli jsme příchodem na AMU v Praze v roce 1985.
Oni hrají beze změny obsazení, jak vy…?
Do roku 2014 jsme hráli beze změny. A právě v tom roce opustil kvarteto ze zdravotních důvodů violista Jirka Žigmund. O tři roky později, v roce 2017, odešel ze souboru violoncellista Aleš Kaspřík. Po odchodu Jirky jsme přemýšleli, koho na jeho místo. Vyzkoušeli jsme několik violistů, ale pořád to nebylo ono. Pak přišli kolegové s nápadem přemluvit nějakého houslistu, aby se přeučil na violu… (úsměv) Hledání padlo na mě, „protože jsem na škole a mám k tomu nejblíž…“ Začal jsem o tom přemýšlet, neboť i Jirka Žigmund, původně houslista, se kvůli možnosti strávit vojnu v AUSu přeučil na violu. Chvíli jsem hledal a pak mě napadla „šílenost”: oslovit vlastního syna, houslistu, který v té době studoval první ročník magisterského studia na AMU. Žena mi v první chvíli řekla, že jsem se úplně zbláznil. Sám Kuba byl mojí nabídkou velmi překvapen, ale po chvíli mi oznámil, že by to zkusil. Kolegové s tím problém neměli – a už je to sedm let, co s námi hraje…! Ze začátku to nebylo pro mě úplně jednoduché, měl jsem obavy, aby vše fungovalo, ale po pár koncertech mě Kuba přesvědčil, že to byla správná volba.
A obsazení violoncella?
V roce 2017 po odchodu Aleše Kaspříka jsem na jeho místo získal Michala Kaňku, violoncellistu slavného Pražákova kvarteta. Znal jsem ho jednak jako kolegu z AMU, ale také jsem ho po hráčské stránce poznal blíž, když jsem několik let zaskakoval za Pavla Hůlu v Pražákově kvartetu.
Znáte se s britským souborem dobře? Nebo jste dáni dohromady pro tento projekt?
Se Sacconi Quartet se známe velmi dlouho, byli to jedni z našich prvních žáků, které jsme učili v Anglii. Za celou dobu našeho přátelství jsme odehráli spoustu „oktetových“ koncertů. Vrcholem bylo společné vystoupení na Pražském jaru v roce 2017. Koncert tehdy také navštívil umělecký ředitel festivalu Smetanova Litomyšl Vojtěch Stříteský – a vznikla myšlenka tuto kvartetní spolupráci přesunout do Litomyšle. A jsem moc rád, že se to letos podařilo.
Jsou jako kvarteto hodně jiní než vy?
Samozřejmě jsou jiní. Ale kdykoli spolu hrajeme, vždy najdeme společnou hudební řeč.
Jaké to je, hrát v oktetu? Jste v tom okamžiku nadále dva soubory, nebo se snažíte být jedním?
Vždy je snaha být jedním velkým souborem. Jinak to ani nejde. Všem nám vždy jde o společný výsledek.
Kdo v takovém případě vede, kdo je primáriem?
Vždy ten, kdo sedí na „první židli”. Samozřejmě ale všichni víme o sobě navzájem, kdo co hraje, snažíme se vzájemně se přizpůsobit. Nikdy to není a nemůže být upřednostňování vlastního ega na úkor celku.
A jsou mezi oktety rozdíly? Jsou některé homogennější, „oktetovější“, některé naopak třeba s převažujícím primem a podobně…?
Jsou velké rozdíly. Uvedu pár příkladů. Mendelssohn je vyloženě postaven na primu. Samozřejmě každý má svoji důležitou roli, ale ve výsledku to stojí a padá s primem… (úsměv) U Šostakoviče je to již trochu jiné, jednotlivé nástroje mají rovnocennou roli. A úplně jinak je tomu například u Oktetu George Enesca. Ten je pro mě jakýmsi „koncertem“ pro osm sólových nástrojů.
Vzpomenete ještě na Smetanovo kvarteto a jeho členy? Co jste si od nich vzal nejcharakterističtějšího, nejcennějšího?
Smetanovo kvarteto nás přivedlo ke komorní hudbě a ke smyčcovému kvartetu. S příchodem na AMU jsme začali studovat komorní hru u profesora Antonína Kohouta. Velmi brzy jsme našli společnou řeč a naše přátelství a vzájemná spolupráce trvala až do roku 2013, kdy pan profesor zemřel. Já měl ještě bonus navíc, studoval jsem sólové housle u profesora Jiřího Nováka, primária Smetanova kvarteta.
Bylo nastudování kompletního Beethovenova kvartetního díla v dosavadní éře Wihanova kvarteta jednou z nejzásadnějších věcí?
Bylo. Smetanovo kvarteto kromě propagace české hudby (to znamená Smetany, Janáčka, Dvořáka…) uvádělo na svých koncertech velmi často kvartety Ludwiga van Beethovena, které také natočilo. Měli jsme možnost některé opusy se Smetanovým kvartetem studovat, například op. 18/6, op. 59/2 a spoustu dalších. Některé z nich jsme použili na kvartetní soutěž Pražského jara v roce 1988, respektive London String Quartet Competition v roce 1991. Obě tyto soutěže jsme vyhráli. Beethovenovy kvartety nás provázejí po celou dobu, rádi je hrajeme a celý komplet jsme natočili dvakrát. Poprvé se jednalo o studiovou nahrávku a v roce 2008 jsme provedli všech osmnáct opusů na šesti koncertech v Anežském klášteře. Z těchto koncertů byla pořízena live nahrávka pro anglickou nahrávací společnost Nimbus Alliance.
Vy pracujete u prvního pultu také s Pražským komorním orchestrem. Je to logické spojení dohromady s kariérou kvartetního hráče?
Je to logické spojení, s PKO se snažím pracovat jako se smyčcovým kvartetem. Práce s detailem, s dynamikou hranou do extrému tak, aby byla pro každého posluchače čitelná… A jelikož je to orchestr bez dirigenta, tak každý člen musí víc vnímat koncertního mistra. Jsem rád, že jsou tam muzikanti, kteří toto všechno umí, a troufám si říct, že dle odezvy se nám to daří.
Vyučujete, stanul jste v čele katedry… Jak se vám to propojuje s interpretační praxí?
V roce 2007 jsem začal učit na AMU. Práce s mladými lidmi mě moc baví, uznávám, že je trochu časově náročnější, ale koncertování se dá při dobrém naplánování zvládnout. Vedoucím katedry jsem byl jmenován o pár let později. Snažím se, abych měl kolem sebe vynikající umělce, skvělé pedagogy… a hlavně, což je pro mě velmi důležité, pohodové lidi, kteří tvoří dobrý kolektiv.
Na Smetanově Litomyšli nejste zdaleka poprvé. Na co si vzpomenete nejraději…?
Na Smetanově Litomyšli jsem byl poprvé ještě v minulém století… (úsměv). S nezávislým orchestrem Bohemia jsem hrál Vivaldiho Čtvero ročních dob. Často tam hrajeme i s Wihanovým kvartetem. Nejvíc ale vzpomínám na rok 2000, kdy jsem na dvou koncertech uvedl všech šest sonát a partit pro sólové housle Johanna Sebastiana Bacha. Tento komplet jsem o dva roky později natočil pro Multisonic a nahrávku později převzalo vydavatelství Nimbus Alliance.
