29.5.2012 Týdeník Rozhlas str. 16 Téma Šárka Vieweghová
Všechno začalo v roce 1948,a ten zrovna není v naší historii příliš populární. Jenže paní Magistra vitae nenosí jen černobílý šat,takže i v dobách,kdy nad hlavami začaly vlát rudé vlajky a zářit rudé hvězdy,kdy úderníci soutěžili o zápis do socialistických „Guinessových knih", kdy se éterem nesly budovatelské písně,vzniklo leccos pozitivního. V létě onoho zmíněného roku se z obory v Jabkenicích linuly malebné tóny opery. Konkrétně Smetanových Dvou vdov v provedení souboru Národního divadla. Zaujatě jim naslouchal i ministr kultury a národní osvěty Zdeněk Nejedlý,znalec Smetanova díla,a spolu s ním také delegace občanů z Litomyšle. A jednomu z nich se v hlavě zrodila myšlenka,která postupem času nabyla podoby Národního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Letos se koná už po padesáté čtvrté a Týdeník Rozhlas má tu čest být patronem jednoho z mnoha koncertů,které bohatý program nabízí.
Představuji si to tak:Po bouřlivých ovacích se Litomyšlští osmělili a oslovili svého rodáka-ministra, zda by nepodpořil jejich nápad provést Dvě vdovy obdobným způsobem i příští rok v jejich městě,čímž by se důstojně připomnělo 125.výročí narození dalšího rodáka -Bedřicha Smetany. Zdeněk Nejedlý souhlasil a začal pracovat na návrhu programu nadcházejících oslav. Nazval je Smetanovou Litomyšlí. V polovině února 1949 už své představy přednesl na schůzi,která se konala u něj na ministerstvu,a kromě jiných sejí účastnili i šéf opery Národního divadla Otakar Jeremiáš a dirigent orchestru Národního divadla Jaroslav Krombholc. Že opera Národního divadla bude v Litomyšli účinkovat,se považovalo jaksi za samozřejmost.„Ono to dokonce mělo být tak,že na festival bude jezdit jedině a pouze soubor opery Národního divadla a bude se hrát pouze Smetana. A takhle to bylo až do roku 1955,kdy poprvé přijel i někdo jiný,a to Slovenské národní divadlo,"říká dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský.
NA OBHLÍDKÁCH
Pár dní po ustavující schůzi na ministerstvu vyrazil Nejedlý do rodného města,aby zjistil,vjakém stavu se nacházejí místa určená k provedení oper -prostory zámku a pivovaru. Ještě v Litomyšli bylo rozhodnuto,že se vybudují dvě jeviště: jedno pro Dalibora na zámeckém nádvoří a druhé v zámeckém parku pro Dvě vdovy. Následně povolil Krajský národní výbor v Pardubicích nákup řeziva o objemu třiceti kubických metrů. Dřevo se dováželo z České Třebové,Poličky,Litomyšle a strakovského polesí. Všechny nutné práce s výstavbou související zabezpečovali převážně brigádníci. Podstatnou část z nich tvořila vojenská četa z Vysokého Mýta a žáci všech škol v Litomyšli. Dnes bychom řekli dobrovolníci. V červnu už mohla Smetanova Litomyšl vítat hosty.
„Začalo to velikou slávou,"říká Vojtěch Stříteský.„První návštěvy čítaly tisíce lidí,protože Smetanova Litomyšl byla chápána mimo jiné jako jakási mírová slavnost. Jezdily sem celé vlaky odborářů,ale také legendární osobnosti opery Národního divadla:Blachut,Zídek,Haken,Podvalová…"
PRVNÍ ROČNÍK,PRVNÍ DEN
Čtvrtého června 1949 byla sobota. Školní mládež přivítala ministra Nejedlého,zástupci města Smetanovy příbuzné:vnučky,vnuky,pravnuky a prapravnuky. Proběhly akustické zkoušky a otevřela se výstava českých malířů 19.století. Ale návštěvníci přijeli především na Dalibora. Nedočkavci se prý na zámeckém nádvoří tlačili hodiny před tím, než mělo představení začít. Kdo by nechtěl slyšet Blachuta a Podvalovou v plenéru?
Soubor opery přivezl autobus a ubytován byl mimo město -členové orchestru ve Svitavách,ženský sbor ve Vysokém Mýtě,mužský v Ústí nad Orlicí a balet v Poličce. Do Litomyšle je vozily zvláštní autobusy. To byly časy…
DEN DRUHÝ
Dopoledne se odehrálo slavnostní otevření bytu sládka Františka Smetany. Účastnili se politici,Smetanova rodina,zahrálo kvarteto Litomyšlské filharmonie,zazpíval sbor Pěveckého spolku Vlastimil. Nechyběl Československý rozhlas. Přenášel i odpolední představení Dvou vdov ze zámecké zahrady. Večer se na zámku opakoval Dalibor, tentokrát zpíval Oldřich Kovář. Na konci druhého jednání se ale spustil prudký déšť. Prchalo obecenstvo,odcházeli hudebníci,jen Marie Podvalová odmítla árii v nejdramatičtějším okamžiku přerušit. Pokynula prý dirigentovi,aby pokračoval v produkci. Naštěstí se zanedlouho vyjasnilo a finále už nepřerušila jediná kapka.„Koncerty zmokly ještě mnohokrát a nikomu to nijak zvlášť nevadilo,"říká ředitel festivalu Jan Pikna.„Vadit to ale začalo ve chvíli,kdy v tom měli peníze sponzoři. To byl přelomový okamžik. Začalo se uvažovat,co s tím,a rozhodlo se o zastřešení zámeckého nádvoří. Byla to stavba složitá,už jenom kvůli tomu,že zámek je památkou UNESCO. Znamenalo to získat spoustu povolení,ale dnes máme koncerty zabezpečené. Když prší,vysuneme střechu a můžeme bez problémů hrát."
S PŘESTÁVKAMI
Historie Smetanovy Litomyšle má své sinusoidy. V roce šedesát pět dokonce festival usnul jak Šípková Růženka. Na dlouhých jedenáct let. „Zájemců začalo ubývat,stále dokola se totiž hrály stejné Smetanovy opery,navíc si festival nesl určitý punc Nejedlého,který se v šedesátých letech proměnil spíše ve stigma,"říká Vojtěch Stříteský. Probuzení v polovině sedmdesátých let bylo ale jen jaksi poloviční. Festival se sice stal žánrově otevřenějším, ovšem zakázáno bylo vše,co zavánělo Západem. V nemilosti byla dokonce i italská opera,což je dnes k neuvěření. Až sametová euforie vdechla festivalu nový život.„Předsedou místního úřadu se stal Miroslav Brýdl a ten jednoznačně prohlásil:Buď festival zrušíme,nebo do toho půjdeme,natvrdo',"vzpomíná Jan Pikna.
Rok 1992 považují všichni,kdo mají s festivalem co do činění,za přelomový.„V lednu jsme se dohodli,že chceme festival na úrovni, a za pět měsíců jsme ho vykopali ze země. A osmidenní."Jak to bylo za tak krátkou dobu možné?„Po revoluci se skoro všechno dalo řešit bez větších problémů,"dodává Jan Pikna.
OTEVŘÍT SE SVĚTU
Možné bylo sice skoro všechno, ale jednoduché to rozhodně nebylo. Železná opona se zvedla a pustila do české kotliny světlo. Někdy ale až příliš bodalo do očí.„Najednou se přestalo chodit na českou hudbu a vážná nebyla výjimkou. Soubory se začaly chovat komerčně,do té doby hrály za čárku,teď chtěly peníze. Na všechno jsme museli reagovat,"vzpomíná Jan Pikna. „Ale Vojtěch Stříteský byl připravený. Věděl,co chce hrát,už dlouho před revolucí,teď mohl své nápady začít postupně realizovat." Už na začátku jsme podotkli,že Smetanova Litomyšl vždy stála na práci dobrovolníků,byť se jim třeba říkalo brigádníci. Festival byl fenoménem,jímž žilo celé město. A to se dodnes nezměnilo. Jako dobrovolníci začínali Jan Pikna i Vojtěch Stříteský.„Coby třináctiletý kluk jsem hrál v dětské kapele,která na nádraží vítala soubor Národního divadla,"vzpomíná Vojtěch Stříteský. Festival se postupem času rozrůstal a začínalo být čím dál jasnější, že ho nejde připravovat „na vedlejšák".„Museli jsme se rozhodnout, jak dál,a řešení bylo jednoznačné -profesionalizovat se,"říká Eva Piknová,která má na starosti propagaci. Jako jediná měla festival v popisu práce už od revoluce. Pracovala totiž na místním úřadu na oddělení kultury,takže byla automaticky nominovaná do týmu,který Smetanovu Litomyšl připravoval. Pro všechny tři jmenované se tedy z pouhé životní lásky stala i profese. Původní tři dny mírových slavností se nakonec proměnily v pětadvacetidenní maratón s širokou programovou nabídkou. Tým,který vše zabezpečuje,čítá dnes kolem stovky lidí.
PRVNÍ HVĚZDY
První hvězdou světové velikosti, která navštívila festival ještě těsně před revolucí,byla argentinská sopranistka Martha Colallilo.„Byla to mimořádná,a přitom nesmírně milá a skromná dáma,"vzpomíná Vojtěch Stříteský.„Přijela z Prahy autobusem,který ji nevysadil na nádraží,ale na náměstí,takže jsme se málem minuli. Strávil jsem s ní tři dobrodružné dny.
Hned po příjezdu si chtěla vyzkoušet amfiteátr,jenže už byla noc, zámek byl zavřený,takže jsme prolezli mřížoví,ona se ohromeně postavila doprostřed pódia a začala zpívat. Litomyšlané tady sice pravidelně po nocích zpívávají,ale tohle bylo něco úplně jiného…"
K absolutní špičce náležela i Katia Ricciarelli,ovšem tu rozčílili už na letišti v Římě a v Litomyšli trochu předvedla,co to znamená být diva. Nepříjemnosti vyvrcholily ve chvíli,kdy s horečkou denge ulehl v římské nemocnici její pěvecký partner Silvano Carroli.„Opravdu na poslední chvíli jsme sháněli náhradu,"vzpomíná Eva Piknová. „Uvědomte si,že tehdy nebyly mobilní telefony,"připomíná Vojtěch Stříteský.„Nakonec jsme sehnali Bruna Pólu,který byl ochoten zazpívat stejný repertoár jako Carroli. Přiletěl včas,ale jeho kufry doputovaly do Švýcarska. Stáli jsme před problémem,kde mu sehnat smoking nebo frak. Koupě nepřipadala v úvahu,protože pan Póla má poněkud nekonfekční velikost. Nezbylo mi než se odhodlat a jít požádat Ivana Kusnjera,který vystupoval předcházejícího dne,zda by nepůjčil svůj. Ochotně souhlasil,jenže panu Polovi byl malý!Naštěstí v pět hodin odpoledne přišla zpráva,že kufry zázrakem dorazily na Ruzyň,a my slíbili taxikáři,že zaplatíme všechny pokuty,když je stihne do osmi dovézt do Litomyšle. Stihlo se všechno včetně televizního přenosu a radost,jakou Bruno Póla měl,se projevila na jeho skvělém výkonu. Po Figarově kavatině publikum doslova řvalo nadšením."
KDO TENTOKRÁT?
I letos je festival nabitý mimořádnými programovými lahůdkami. V pětadvaceti dnech se odehraje dvaatřicet vystoupení. Zahraje například Česká filharmonie s Jakubem Hrůšou,vystoupí vynikající klavírista Fazil Say, světově proslulý tenorista Marcello Giordani,zazní Pucciniho Bohéma, své umění předvedou Jaromír Noha vica,Soňa Červená,vynikající hornista Radek Baborák i hvězda Metropolitní opery Thomas Hampson,který ve světové premiéře provede písňový cyklus Sylvie Bodorové Lingua angelorum.
Listujete-li takhle nabitým programem,nutně vás napadne otázka: Kdo to všechno platí?„Třetinu peněz získáme ze vstupného,protože příjmy z prodeje naštěstí rostou,"vyjmenovává Eva Piknová,„třetinu tvoří subvence a třetinu pokryjí sponzoři. Každý rok musíme sehnat minimálně třicet milionů. Stálého sponzora máme pouze jediného,a tím je Česká spořitelna. Se všemi ovšem uzavíráme bohužel pouze roční smlouvy. Takže se po skončení každého ročníku otřepeme a jdeme do nového dobrodružství."Manželé Piknovi i Vojtěch Stříteský se však domnívají,že budoucnost velkých hudebních festivalů začne záviset nikoli na sponzorech,ale na mecenáších.„V Česku zatím mecenášství není tak rozšířené jako jinde ve světě,ale několik mecenášů má už i náš festival a my jsme jim nesmírně vděční,"uzavírá ředitel festivalu Jan Pikna.
Co říci na závěr?Smetanova Litomyšl je festival přívětivý po všech stránkách. Krásná příroda,památky zařazené do světového dědictví UNESCO a hudba na špičkové úrovni. Trojkombinace,které není možné odolat. Mecenášem takového festivalu by se určitě rád stal i Zdeněk Nejedlý…
Foto popis| Litomyšlský zámek -centrum festivalu se čtyřiapadesátiletou tradicí
Foto popis| Pokud se hraje Dalibor,je vždy vyprodáno
Foto popis| Díky zastřešení zámeckého nádvoří nezávisí osud představení na rozmarech počasí
Foto popis| Zámecký amfiteátr v roce 1956
Foto popis| Marie Podvalová jako Libuše (1959)
Foto autor| Snímky Smetanova Litomyšl
