V pondělí 2. února si připomínáme pro českou operu důležité jubileum – právě před dvěma sty lety, 2.2.1826, byla v pražském (a úplně vyprodaném) Stavovském divadle uvedena premiéra zpěvohry o dvou dějstvích Dráteník. Šlo o první české hudebně-dramatické dílo na původní české libreto, jehož autorem byl básník a překladatel Josef Krasoslav Chmelenský. Hudbu napsal tehdy pětadvacetiletý student práv a zapálený komponista František Škroup.
František Škroup na portrétu Antonína Machka, 1840
Rodák z Osic a absolvent královehradeckého gymnázia vystudoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě nejprve filozofii, práva však již nedokončil, neboť mu učarovaly hudba a divadlo. Stýkal se – mimo jiné – s J. K. Tylem, V. K. Klicperou a na premiéru Dráteníka se dostavila prakticky kompletní česká umělecká elita, například Václav Jan Tomášek, Josef Jungmann, František Palacký, Leopold Eugen Měchura, František Ladislav Čelakovský, Josef Kajetán Tyl, Karel Alois Vinařický, Jan Hostivít Pospíšil a další. Inscenace měla u obecenstva veliký ohlas, stejně jako v českých časopisech a dočkala se šestnácti repríz. Což byl na tehdejší dobu velký úspěch, zejména pokud uvážíme, že v češtině se hrála operní i činoherní představení jen jedinkrát týdně, a to v neděli ve 4 hodiny odpoledne.
Plakát k jubilejnímu provedení Dráteníka 1826 – 1926
V roce 1862 – shodou okolností v roce Škroupovy smrti v Rotterdamu – se Dráteníka chopilo Prozatímní divadlo a tehdy počala tradice vkládat do této opery píseň slepého houslisty Mareše Kde domov můj z Tylovy divadelní hry Fidlovačka (1834), k níž hudbu rovněž napsal František Škroup. Ten po úspěchu Dráteníka zkomponoval i další jevištní díla – v češtině i němčině, například Oldřich a Božena (1828), Libušin sňatek (1835) či Columbus (1855 – premiéra ovšem až 1942). Tyto opery „zavál čas“, ale byly to právě ony, které připravovaly půdu pro Bedřicha Smetanu a jeho díla, která se nejen stala národními, ale také uváděla českou operu i na evropská pódia a do světového kontextu.
Připomeňme si poetickou Předmluvu k Dráteníkovi, jak ji v prosinci 1825 napsal libretista Josef Krasoslav Chmelenský:
„Byloť to z počátku letošního roku, po provozování v českém jazyku opětném Mehulovy opery „Josef a bratří jeho,“ an jsem v společnosti několika ctných vlastenců stejný slyšel stesk, kteří mne nabízeli, bych nějakou původní zpěvohru složil. Přivolil jsem napolo, až bych si jenom látku potřebnou z naší historie vyhledal. – „I nač dlouho hledati – pravil pan Škroup, jinoch o českou operu velmi zasloužilý – já vám sám látku dám; složte zpěvohru pod názvem Dráteník, a já se ji uvoluji v hudbu uvésti.“ Neobyčejnost ponavržení tohoto, jakož i látky samé mne lákala. – „Slovo s to!“ zvolal jsem trochu nepředloženě; neváže obtížnosti, utvořiti celý kus ze slova jediného, nepřemysle, že jsem operu psáti přislíbil, proti kterémužto druhu divadelního básnění zastaralí předsudkové – a ne zcela bez důvodu – již ode dávna bojují, neuvodě si na mysl, že pakli hudba povedená, sobě žádný slov nevšímá; pakli se ale hudba nelíbí, všecka hana se jen na spisovatele sesype. – Ale slib již byl vykonán. Ten a láska k vlasti a jazyku mateřskému všecky takové myšlénky potomní ve mně lehko udusily, a tak jsem se na žádost skladatelovu u brzké vypracování uvázal.“
