Smetanova Litomyšl

Festival Smetanova Litomyšl byl zakončen žhavými španělskými rytmy

WEB, Datum: 15.07.2021, Zdroj: operaplus.cz, Strana: 0, Autor: Jaroslav Dvořák, Datum importu: 16.07.2021 06:35, Celková návštěvnost: 61 670, RU/měsíc: 74 572, RU/den: 5 617, AVE: 1 500,00 Kč, Země: Česko, GRP: 0,06

Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch

Festival Smetanova Litomyšl letos slavil 75. výročí. Pod vlivem covidové pandemie musela být dramaturgie sice poněkud pozměněna, ale podle slovuměleckého ředitele a dramaturga Vojtěcha Stříteského „…to nakonec paradoxně festivalu pomohlo udržet téma, a dokonce ho rozvinout…“

Téma bylo „Klíče od domova“ a sledovalo jak témata minulých ročníků, tak se hlásilo k českým národním tradicím. A hlavně připomnělo ony pomyslné klíče, které lidé hledají vždy, když se po krizích, válkách a bloudění chtějí vrátit domů, ke svým kořenům, ze kterých vyrostli. Proto se také na programu festivalu opakovaně objevovaly skladby, které vyrostly z národních mýtů a pověstí, z tradic, historie a folkloru. A to nejen českého, ale i v kontextu celé Evropy.

Právě proto se závěrečný večer zřejmě inspiroval „evropským folklorem“ – tradicemi a rytmy španělské hudby, která je tvořena mixem evropské, maurské, židovské a cikánské kultury. Základem folkloru se stalo flamenco, tanec a zpěv plný emocí, vzdoru a žhavých rytmů. Hudební kultura Španělska obohacovala a vzrušovala všechny ostatní národy a hudební skladatele, kteří se jí nechali okouzlit. Poslední večer v Litomyšli se tedy nesl na vlnách španělských vášnivých rytmů, či alespoň připomenul díla, která se jimi inspirovala.

Protagonistou večera byla Pražská komorní filharmonie (PKF), kterou v roce 1994 založil Jiří Bělohlávek a která si okamžitě vydobyla pověst skvělého orchestrálního tělesa. S festivalem Smetanova Litomyšl spolupracuje filharmonie každým rokem a její angažmá na posledním, slavnostním koncertě bylo oprávněné. Už proto, že ke spolupráci byl přizván energický, charismatický a zkušený dirigent Leoš Svárovský, který dal večeru švih a jehož renomé zaručovalo vynikající úroveň.

Úvodním číslem bylo Španělské capriccio Nikolaje Rimského-Korsakova, svěží a invenční dílo, využívající rytmy španělského folklóru, které má pět částí. Nejprve Alborada, veselá, pochodová skladba, poté druhá část, Variazioni, která byla uvozená měkkým hornovým sólem a pokračovala širokou plochou pléna orchestru. Třetí část, Alborada II, nastoupila attacca, sólo prvních houslí sice příliš nezaujalo, snad proto, že barva nástroje nebyla příliš výrazná, taneční ráz ale přinesl uvolnění. Scena e canto Gitano začala jasnou fanfárou žesťů, po nichž se opět první housle v sóle zvukově ztrácely, vše však vynahradila dřeva spolu s harfovým sólem a následnými trombony. Plénum orchestru rozeznělo rytmizovanou část do gradace a na ni attacca navázala poslední část, Fandango Asturiano, taneční smršť, která dramaticky akcelerovala do finále.

Jako sólisté byli přizváni umělci, jejichž jména se objevují v inscenacích předních českých i evropských scén. Jako první se představila Václava Krejčí Housková, mezzosopranistka, která působí v angažmá v Janáčkově opeře v Brně, ale slyšet ji mohou i návštěvníci jiných operních scén. Její Carmen zpívala z pódia Smetanovy Litomyšle Recitativ a Habaneru z prvního dějství opery George Bizeta a zvolila k tomu černé, efektní šaty. Barevný mezzosoprán byl plný smyslnosti, pěvkyně si pohrávala s dynamickými i agogickými odstíny a energií strhla publikum.

V opeře Carmen se pokračovalo, neboť na scénu přišel Adam Plachetka, rezidenční umělec festivalu, který již na několika koncertech nadchl publikum. Jako Escamillo začal slavnou árii z 2. dějství nejprve tmavším témbrem, aby svůj hlas postupně zjasněl a vítězně ho nesl nádvořím. Od Bizeta dále zazněla Arlézanka, suita č. 2, a její čtvrtá věta, Farandola Unisono pochod následovalo flétnové taneční sólo, poté do pléna orchestru postupně zapadaly vstupy dalších nástrojů. Accelerando, které zvolil dirigent, poněkud překvapilo trubky, které se trochu ztratily, ale konec vše napravil.

Po tanečních a rytmických číslech následovala píseň A la mar z cyklu čtyř písnína slova AlvaraEscobara-Moliny pro soprán a orchestr s názvem Melodías de la Melancolía op. 119 b soudobého španělského skladatele Nicolase Bacriho. Smutný introvertní nářek v nosném piánu přednesla další z protagonistů večera, sopranistka Jana Šrejma Kačírková, jejíž pěvecké umění bylo zatím odměněno už třemi Cenami Thálie. Předvedla znělý a jasný soprán v měkkém pianu s výrazovou hloubkou, a při tom nadchla publikum i efektními dlouhými rudými šaty.

Smutnou náladu přebila La tarántula é unbichomúmalo ze zarzuely La Temperanica španělského skladatele GéronimaGiméneze. Má to být „hudební vtip o tom, jaké to je, když vás kousne tarantule“ a skutečně ji dirigent Leoš Svárovský vtipně a zvukomalebně s orchestrem podal. Posledním číslem před přestávkou byla koncertní rapsodie pro housle a orchestr Cikán od Maurice Ravela, francouzského skladatele pocházejícího ze španělského Baskicka. Temperamentní a ohnivou emoci španělských gitanos přenesl do sólových houslí, kterých se ujal jako sólista Josef Špaček. S virtuozitou, zaujetím a s bolestným a energickým výrazem přednesl skladbu, která zakončila první polovinu koncertu.

Po přestávce zazněla Espana, rapsodie pro orchestr francouzského skladatele Emanuela Chabriera. Lidovou jotu, tanec za doprovodu kastanět, znají dnes i ti, kteří jméno skladatele nikdy neslyšeli. Kavatinu Figara Largo al factotum z prvního jednání opery GioachinaRossiniho Lazebník sevillský přednesl s vtipem a hlasovou ekvilibristikou opět Adam Plachetka. Úvod kavatiny nastoupil už ze zákulisí, aby svižně pokračoval v běhu a ve zpěvu před orchestrem.

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2021
Designed by: wwworks.cz