20.6.2011 SANQUIS str. 26 Osobnost Jana Nekolová

 

Když se poprvé objevila na scéně,
hned vzbudila rozruch. Svým vzhledem, vystupováním, názory. Operní pěvkyně Dagmar Pecková dnes, po třiceti letech koncertování, zůstává svá. V letošním roce vystupuje v České republice se svým jubilejním programem.

Mezzosopranistka Dagmar Pecková koncertuje po celém světě, s manželem a dvěma dětmi žije v Německu. Život jí – známé rebelce – drápky moc neobrousil. Na otázku, zda s věkem není přece jenom trochu shovívavější, rázně odpoví: „A vůči čemu, nebo komu mám být shovívavější? A kdo je, nebo byl shovívavý ke mně?"
Snad jen její role se změnily. Od vášnivé Carmen ke zralým ženám. V lednu ztvárnila vdovu Kabanichu v Janáčkově Kátě Kabanové, na podzim ji čeká Brangäna ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě. „V plánu mám ještě Waltrautu v Soumraku bohů. Ráda bych si někdy zazpívala Fricku. Mým velkým snem je Klytaimnestra (Straussova Elektra) a Janáčkova Kostelnička," říká Dagmar Pecková, která tento rok slaví třicet let své pěvecké kariéry.

* Vstupujete stále na scénu s nadšením?

Teď už zase ano. Bývaly ale doby, kdy mě stálo velké úsilí si „nadšení" v sobě vypěstovat.

* Překvapí vás ještě něco v operním světě?

Překvapuje mě neustále. Někdy i pozitivně. Ale nevím, jestli bych měla odvahu v „dnešním operním světě" začít. Naštěstí kariéru člověk většinou začíná s mladickým elánem a naivitou.

* Podařilo se vám skloubit rodinu s kariérou špičkové operní zpěvačky…

Věřte mi, že mě to stálo mnoho sil, které jsem mohla uplatnit k rozvoji svého hlasu a tím pádem by se třeba i má kariéra posunula jinam. Ale vůbec toho nelituji. Na své profesní cestě jsem měla drobná zaškobrtnutí i dramatické držkopády. Vždy jsem se zvedla a šla dál. Mám v dnešní složité době výborně fungující rodinu, manželství a skvělé děti. Jsem ráda, že to tak je a že se vždy mám kam vracet.

* Místem, kam se vracíte, je nyní Německo. Čím je vám tamní život blízký?

Můj manžel říká, že jsem němečtější a pedantštější než všichni Němci dohromady. Mám na to být hrdá? Je pravda, že akurátnost, plnění slova a pořádkumilovnost tohoto národa mi velmi vyhovuje.

* V Čechách často koncertujete. Na co se sem těšíte?

Samozřejmě na obecenstvo, které chodí na mé koncerty a na mé programy, o nichž je známo, že jsou vždy zárukou kvality.

* Vystupujete také na festivalu Smetanova Litomyšl. Prý tam máte i pamětní desku?

Pamětní deska byl vtip, na který jsem přistoupila. Netýká se vysokého umění, ale umění kojit. V jednom podloubí je vše zaznamenané. Do Litomyšle jezdím ráda. A ráda tam i pobývám. Nedaleko se nachází mé rodiště, lidé jsou zde otevření a připraveni přijmout něco nového, neoposlouchaného. Navíc mě pokaždé nadchne architektura a proměny města za posledních dvacet let.

* Část vašeho programu se jmenuje Poznání a síla písně. V čem je dnes síla Wagnerových, Mahlerových či Dvořákových písní?

Proč dnes? Jejich síla se staletími nezměnila. Byla jen opomíjena. Tedy u nás v Čechách. Jsem ráda, že jsem mohla svým skromným přispěním tuto tradici obnovit a dát publiku poezii vyjádřenou tóny a přesně vyváženými akordy, ať už v doprovodu klavíru nebo orchestru.

* V čem je dnes vůbec síla vážné hudby? Umíme jí ještě naslouchat?

To si musí každý zodpovědět sám. Samozřejmě, že pokud někteří kolegové poskytují krmivo snobům, podbízejí se písněmi typu „O Sole Mio" a vydávají to za operu, pak nelze mluvit o osvětě. Jen my zbylí musíme doufat, že u těchto lidí alespoň zlomek něčeho, co zrovna mimo tento obor slyšeli, zůstane. A popřípadě o tom budou i přemýšlet.

* Jak život šel, tak zní podtitul vašich jubilejních koncertů. Jak život půjde dál?

Neznám mnoho lidí, kteří by si dnes a denně nekladli otázku, co bude zítra. Zvláště majíli se podílet na plánování života svého, nebo dvou dětí, chodu rodiny a manželství. Ráda bych ještě nějaký čas, s dovolením, na jevišti zůstala. A pak uspořádám koncerty s názvem „Tak jsme došli…" Ale teď vážně. Příští sezonu povedu pod hlavičkou FOK mistrovské interpretační kurzy s názvem Pozdní romantika v německé písni. Jeden podobný kurz už jsem měla na Šlesvicko-Holštýnském festivalu před pár lety, v oboru česká píseň. Učení mě baví. Tak by ještě vedle aktivního zpívání mohlo celkem dobře fungovat i vyučování. koncert: ii. zámecké nádvoRí, litomyšl, 16. 6.

***

Dagmar Pecková (*1961) Absolventka pražské konzervatoře pokračovala v operním studiu v Drážďanech. Zde byla také angažována do Semperovy opery, poté řadu let působila jako sólistka Německé státní opery v Berlíně. Vystupuje na nejrůznějších světových scénách, natočila mnoho nahrávek. K těm nejvíce ceněným patří alba s Mahlerovými a Mozartovými skladbami. Roku 1999 obdržela cenu Thálie za titulní roli Carmen od Georgese Bizeta. Má dvě děti, dceru Dorotheu a syna Theodora.

Operní svět mě překvapuje neustále, někdy i pozitivně.

Foto autor| foto © Alena Málková

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2022
Designed by: wwworks.cz