WEB , Datum: 06.05.2021 , Zdroj: podnikavazena.cz , Datum importu: 06.05.2021 12:51 , Celková návštěvnost: 70 390 , RU / měsíc: 127 932 , RU / den: 9 138 , Země: Česko , GRP: 0,10
Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch
Už od střední školy se věnuje improvizačnímu divadlu, učila cizince česky, pořádala vzdělávací semináře, zkouší programovat.
Helena Bartošová určitě do kategorie podnikavá žena patří, i když si tak sama často nepřipadá. Má doma dvě malinké slečny a i inspiraci pro svůj vlastní projekt našla na mateřské dovolené. Nabídka kulturního vyžití pro rodiče, co jsou s dětmi doma, jí nestačila. A tak do Čech přivedla unikátní projekt, který se osvědčil v zahraničí – koncerty vážné hudby, kde jsou malí parťáci vítaní.
“Chtěly jsme se s kamarádkou něco podniknout, něco se přitom naučit. S dětmi se dá zvládnout hodně věcí, ale chyběl nám program, který by bavil stejně dospělého jako dítě. Přemýšlely jsme, co by splňovalo obě kritéria a napadla nás právě vážná hudba,” vzpomíná Helena, jak vzniklo její Filharmoniště – něco mezi filharmonií a mraveništěm.
Inspirovaly se v Německu a ve Velké Británii, kde se podobné koncerty velmi úspěšně pořádají už několik sezón. Diváci sedí na zemi na dekách, děti mohou svačit nebo se batolit kolem. “Když jsme se pro tenhle projekt nadchly, věci do sebe začaly zapadat. V porodnici s první dcerou jsem ležela na pokoji s hobojistkou z Národního divadla Martou Bílou. Zavolala jsem jí a nejen že se jí nápad líbil, ještě dala dohromady dechové kvarteto. Byly jsme z toho tak nadšené, že jsme koncert původně plánovaný až na podzim zorganizovaly už v květnu. A v červnu už jsme hrály podruhé,” usmívá se Helena.
Další sezónu už hrály nejen vlastní koncerty, ale oslovovaly je i festivaly zaměřené na malé diváky a zahrály třeba i v zahradách doprovodného programu Smetanovy Litomyšli. V minulém roce těsně před vypuknutím první vlny pandemie přidaly do repertoáru i hudební pohádku “Jak se Honza učil muzikantem”, kde hrají profesionální hudebníci. Filharmoniště nabízí i soukromé koncerty a připravuju spolupráci s novými partnery – třeba Národní galerií. Doufá, že letos budou moct začít normálně hrát a první nabídky ze školek i jednotlivých zájemců už se objevují.
“Není to vždycky jednoduché. S malými dětmi nám občas chybí energie, párkrát se nám stalo, že jsme tak tak pokryly náklady za prostor a hudebnice. Ale je v tom i hodně svobody. Když nám připadá, že je lepší dát si pauzu, prostě žádný koncert nenaplánujeme. A hodně se učíme. Takhle nás práce baví,” dodává.
Ve vlastním projektu navíc využije i hodně z toho, čemu se věnuje mimo podnikání – sama třeba vytvořila webovou stránku. A improvizace? Ta se hodí nejen na divadle.
