WEB , Datum: 02.07.2019 , Zdroj: ndm.cz , Autor: Macbeth Mcenského Újezdu
„Třikrát bravo pro Ostravu,“ píše Peter Veber o hostování NDM na Národním festivalu Smetanova Litomyšl, kam přivezlo inscenace JESUS CHRIST SUPERSTAR, LADY MACBETH MCENSKÉHO ÚJEZDU a TRIPTYCH.
„Národní divadlo moravskoslezské na Národním festivalu Smetanova Litomyšl letos opět jednoznačně zabodovalo. Se zaslouženým ohlasem uvedlo v minulých dnech na zámeckém nádvoří dva klasické operní tituly – Pucciniho TRIPTYCH a Šostakovičovu LADY MACBETH MCENSKĚHO ÚJEZDU – a rockovou operu JESUS CHRIST SUPERSTAR. Tři mimořádně vydařené inscenace. Andrew Lloyd Webber měl k dispozici dokonce dva vyprodané večery za sebou. Takže vlastně pro Ostravu bravo čtyřikrát.
V noci na dnešek se zdařilé hostování uzavřelo čtvrtým večerem, třemi velmi kontrastními operními aktovkami, které Puccini v roce 1918 určil pro uvádění pohromadě. (…) Triptych uvedl ostravský operní soubor na domovské scéně loni v prosinci v koprodukci se Slovenským národním divadlem, kde se inscenace režiséra Romana Poláka už hrála. Litomyšlské představení bylo pro Ostravu derniérou. (…) Mladá slovenská sopranistka Linda Ballová (Sestra Angelika) byla v titulní roli výjimečně uvěřitelná a vokálně, na pomezí lyrismu a tušeného budoucího dramatičtějšího hlasového vývoje, opravdu výborná. (…) V Plášti, režijně na nevelké jevištní ploše výstižně uchopeném, nebyl v tomto představení žádný výkon nad jinými. Martin Bárta má vždycky výhodu v mohutné postavě, která v kombinaci s velkým hlasem pomáhá jeho operním rolím vyznívat chlapsky, bez okolků, velitelsky. (…)
Slovenská mezzosopranistka Zuzana Šveda vytvořila spolu s tenoristou Michalem Lehotským spolehlivý, standardní jevištní pár schopný víc než uspokojivě vyklenutých vypjatých pucciniovských kantilén. (…) V zhledem k tempu hudby i textu obdivuhodně nastudovali operu Gianni Schicchi sólisté. Je jich patnáct, všichni v lehké nadsázce hrají a v podobně zvýrazněném konverzačním stylu zpívají skvěle. Za pěkně zazpívané árie, které bláznivý děj na chvíli pozastaví, si zaslouží jmenovité uvedení Tereza Maličkayová a Luciano Mastro jako mladá dvojice. Vyzdvihnout slovenského barytonistu
Gustáva Beláčka za dokonale realisticky i šaškovsky ztvárněnou titulní postavu snad opravdu dostatečně ani nejde – hraje přirozeně a neodolatelně, dává pozornost každému slovu, je šejdířem, na kterého se opravdu nelze zlobit, zvláště v kontextu s cynickými a hamižnými dědici. Gianni Schicchi byla divadelně mimořádně podařená inscenace. Nehledě na to, že i hudebně. Tomáš Brauner dirigoval dílo se stejnou jistotou, s jakou bylo napsáno. A orchestr ostravské opery se během celého večera skvěle vyznamenal.
