9.7.2015 Svitavský deník str. 1 Titulní strana Zdeněk Vandas
Litomyšl – Optimisté by dali „jedna mínus“, ale domnívám se, že dvojka na konečném „vysvědčení“ vystihuje celkovou úroveň festivalu. Ne vše bylo přece zcela dokonalé a v litomyšlských podmínkách toho ani dosáhnout nelze.
I přes úctyhodný počet představení byla i letos divácká účast vysoká. Dá se úroveň úroveň mezinárodní akce vůbec ještě překonat?
Litomyšl – Optimisté by dali „jedna mínus“, ale domnívám se, že dvojka na konečném „vysvědčení“ vystihuje celkovou úroveň festivalu. Ne vše bylo přece jen zcela dokonalé a v litomyšlských podmínkách toho ani dosáhnout nelze. Pořadatelům a organizátorům patří velké uznání.
Zvládnout na úrovni v šestadvaceti dnech celkem sedmatřicet náročných pořadů, před tím klobouk dolů.
Vše začalo ve čtvrtek 11.června zahajovacím koncertem a skončilo velkým finále v neděli 5.července. Hrálo se převážně na nádvoří státního zámku v Litomyšli, ale některé akce proběhly i ve Smetanově domě, v Kapitulním kostele Povýšení svatého Kříže, v Zámecké jízdárně, či v Piaristickém chrámu Nalezení svatého Kříže.
Externí akce se konaly i v kulturním centru Fabrika ve Svitavách a zejména na zámečku v Nových Hradech. Tam se muselo jedno představení operyballet Pygmalion pro velký zájem i přidávat.
Plejáda hvězd
Výčet jednotlivých účinkujících souborů a solistů by byl nesmírně dlouhý a není možné všechny zde uvádět. Vystřídalo se i mnoho dirigentů, za všechny jmenujme ty nejznámější, Jiřího Bělohlávka, Enrica Dovica, Johna Debneyho, Marka Ivanoviče, Jakuba Kleckera, Davida Švece, Petra Kofroně, Roberta Jindru, či Radka Baboráka.
Ze solistů přece jen nutno uvést alespoň Maidu Hundeling, Deborah Voigt, Andu Louise Bogza, Aleše Brisceina, nebo naší basbarytonovou hvězdu Adama Plachetku. Nejčastěji (i díky pěti vystoupením v Nových Hradech), celkem sedmkrát jsme měli možnost slyšet lahodný soprán krásné Marie Fajtové z Národního divadla.
Operní díla byla až do roku 1988 takřka výhradně na programu jednotlivých ročníků a dodnes jsou v titulu celé mohutné akce – Mezinárodní operní festival. Letos jich bylo k vidění celkem sedm. Pětkrát se hrál zmíněný Pygmalion JeanaPhillipe Rameaua. Ze šesti litomyšlských titulů nutno jednoznačně vyzdvihnout provedení Pucciniho Tosky a Verdiho Nabucca brněnským souborem.
Nikterak pozadu nezůstala ani Praha novou inscenací Verdiho Macbetha (Státní opera) a Smetanovými Dvěma vdovami (Národní divadlo).
Něco se nepodařilo
Velké výhrady byly bohužel k představení Musorgského Borise Godunova v provedení Národního divadla a zejména k Noci plné světla Zdeňka Pololáníka divadlem z Olomouce. Jistěže chvályhodný úmysl uvádět na festivalu také soudobá díla se v tomto případě (nejen v něm) poněkud minul účinkem.
Otázkou do budoucna, která se opakuje již několik let, je ta, zda je možno vysokou úroveň tohoto ročníku ještě vůbec překonat. Nějaké ty „mouchy“ a vady na kráse se vyskytnou vždy.
Také se leckdo táže, zda není těch 37 představení už trochu moc. Až na několik výjimek bylo však většinou vždy vyprodáno, což nasvědčuje opaku. Uvidíme za rok. Program je z větší části už připraven.
Foto popis| VELKÉ FINÁLE ukončilo letošní ročník Smetanovy Litomyšle. Na festivalu vystoupila řada českých i zahraničních hvězd. Program zpestřilo několik originálních premiér i oblíbená klasika.
Foto autor| Foto: Deník/M. Vojáček
Region| Východní Čechy
