Při zahájení letošní Smetanovy Litomyšle diriguje Českou filharmonii hned podvakrát Tomáš Netopil. Na programu jsou Smetana, Dvořák a Rachmaninov. On sám má za sebou koncert s Essener Philharmoniker na Pražském jaru a vystoupení se světoznámým vídeňským orchestrem dobových nástrojů Concentus Musicus Wien na zámku v Kroměříži. A před sebou naopak srpnovou Letní hudební akademii Kroměříž, kterou ve městě, kde žije, uvedl v život a umělecky vede. Nyní v červnu ovšem především rekapituluje deset let, která působil jako hudební šéf v Essenu na západě Německa. Byly to podle něj roky velice vydatné a obohacující.
Máte připraven nějaký slavnostní poslední koncert, nebo bude loučení spíše nenápadné?
Protože deset let je dlouhá doba, tak ani rozloučení nelze jen tak přejít. Předposlední týden tohoto měsíce, 22. a 23. června, nás čeká závěrečný koncert s nádherným programem: zahrajeme Sukovu Pohádku, zazní Janáčkova rapsodie Taras Bulba a uzavřeme Dvořákovým Te Deum. Lepší program jsem si na závěr snad ani nemohl přát.
A vnímáte těch deset let jako zásadní kapitolu ve svém životě?
Vnímám, že uzavírám dlouhé období, pro mě rozhodně historicky nejdelší v takové funkci. Náš vztah s Essenskými filharmoniky je krásný, zdravý a sympatický. Takže si opravdu můžeme všechny úkoly užívat. A měli jsme jich v této sezóně docela dost – operní premiéry, na začátku února jsme natočili další Mahlerovu symfonii, jeho Třetí… Vystoupení na Pražském jaru je také splnění jednoho z mých dílčích snů. A v Essenu se loučím Figarovou svatbou – Mozartem, který patří k mým nejbližším. Takže opravdu až do poslední chvilky krásná práce, která ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Ale určitě se máme společně na co těšit. Tím naznačuji, že se budeme vídat. Už máme naplánovaný na příští rok další symfonický koncert.
Takže nelitujete, že jste před tím desetiletím řekl „ano“.
Jistě, že ne. Takový intenzivní vztah je pro dirigenta moc důležitý, protože to je něco, co se nedá naučit. Moje essenské desetiletí mi dalo hodně! A samozřejmě s tím souvisí i obrovské množství hudební materie, děl symfonických i operních, která jsem musel postupně nastudovat. Čas strávený v Essenu byl velice vydatný a obohacující.
A jaký je pro vás čas věnovaný Litomyšli?
Litomyšl je pro mne vždycky krásným hudebním návratem domů a do míst, která mám moc rád. Ani nevím, kolikrát jsem již na tomto festivalu vystupoval, ale je to pro mě vždy mimořádně sváteční hudební událost spojená s krásným prostředím nádherné Litomyšle.
Smetana, Dvořák, Rachmaninov… Mají pro vás jako symfonici něco společného?
Každý je svým vlastním individuálním způsobem pro mě nositelem melodické bohatosti a originality. Lidovost a zpěvnost témat, která znějí u Smetany přirozeně až jednoduše, ale pravdivě, využívá Dvořák s daleko větší bohatostí a nápaditostí, se kterou kompozičně pracuje a kterou rozvíjí. Rachmaninov posunul vnímání a stavbu melodické linky ještě o kus dál, když nás neustále překvapuje několikanásobnými verzemi jednoho tématu, jeho nápadnou obměnou, variacemi a typickými patetickými vrcholy. Všichni tři skladatelé shodně čerpají z bohaté melodiky lidové hudby svých kořenů a tím dávají svým melodickým liniím hloubku a poetiku, která je nezaměnitelná a která z jejich děl činí pilíře hudební literatury.
Nemůžeme se také nedotknout srpnové Letní hudební akademie v Kroměříži. Máte pro ni připraveny nějaké novinky?
Ani ne, loni jsme měli nádherných pět let, takže letos bychom rádi, hlavně a především, nabídli studentům co nejlepší servis. K tomu přispěje trochu rozšířená třída houslí. Chceme mít v tomto roce tři lektory houslí. Vedle Fedora Rudina, který byl u nás už minulý rok a je bývalým koncertním mistrem Vídeňských filharmoniků a sólistou, bychom rádi přivítali Jana Mráčka, koncertního mistra České filharmonie, a ještě Dalibora Karvaye, koncertního mistra Vídeňských symfoniků. Myslíme, že zažít tyto tři veličiny bude opravdu velký luxus. Rádi bychom připravili konkurz nanečisto, aby něco takového mladí mohli zažít s hráči, kteří v těch velkých orchestrech sedí, aby s nimi třeba mohli zkonzultovat obvyklé zkušební party… Pro mladé muzikanty je něco takového velice důležité. Ostatní obory budou obsazeny jako loni, jen s tou změnou, že místo Kateřiny Kněžíkové, která nemůže v srpnu učit kvůli povinnostem v pražském Národním divadle, povede studenty její manžel Adam Plachetka. Což bude určitě hezké zpestření. Jinak chystáme při akademii tři větší koncerty. Jednak čím dál osvědčenější a populárnější barokní s Barbarou Marií Willi; před dvěma roky jsme takhle měli „saský“ program, loni francouzský, letos by to měl být večer italsko-moravský. Dále chystáme komorní koncert, na kterém vystoupí Jiří Vodička s Davidem Marečkem, a pak i velký symfonický koncert, na kterém se představí naši laureáti z minulého roku.
Co vás čeká nového po světě s orchestry?
V srpnu vystoupím poprvé s Collegiem 1704, máme dva společné krásné projekty pro Chopinův festival ve Varšavě, kde orchestr pravidelně účinkuje. Chystám nějaké projekty na příští rok také s orchestrem Czech Ensemble Baroque Romana Válka… Jde o linii, která mě vždycky zajímala. Barokní hudbu mám sám hodně rád, je takovým mým živým koníčkem. A když odhlédnu od dalších českých těles, tak je to Amsterdam, Monte Carlo, Montréal, kam se chystám poprvé, Frankfurt, Vídeň, Austrálie…
A pokud se týká operních titulů?
Čekají mě dva: Jenůfa v Hamburku a nová produkce Rusalky v Praze. Návrat do Prahy mě samozřejmě moc těší.
Můžeme od vás čekat oznámení něčeho převratného, totiž že třeba nastupujete na funkci podobnou té essenské?
Budu mít spíš takové mezidobí, období, se kterým jsem trochu počítal. Dobu, kdy budu moci více hostovat. Jedna z věcí, které mi díky nebo kvůli Essenu trochu unikaly, bylo hostování u jiných orchestrů. Dělo se, ale přece jen ne v takové míře, jakou bych si ideálně představoval. Čas strávený v Essenu, i díky opernímu provozu, byl veliký. Nechci operu upozaďovat, ale přece jenom bych teď asi trochu dával přednost symfonickému repertoáru.
Petr Veber
Plnou verzi rozhovoru najdete na portálu KlasikaPlus.cz.
