VYPOČÍTAVÉ LEŠTĚNÍ KULTURNÍCH VÝLOH

Search
Close this search box.

26.11.2014    Hospodářské noviny    str. 9   Názory Petr Fischer   

ZLEVA ZPRAVA

Poslanci si dělají podporou zaběhnutých akcí PR, na změnu systému kulturní politiky už čas nemají.

 

Nakonec to jde – když se chce. Na kulturu, která je v České republice dlouhodobě podfinancovaná, se našly další stamiliony, a to díky poslancům, kteří jsou tak rozumní a pochopili, že bez peněz to ani v kultuře nejde. Škoda jen, že šlo o poslance (zejména TOP 09), kteří se v minulosti nikdy o kulturu nezajímali – zejména když jejich strana byla ve vládě a řídila finance, které dvakrát štědré nebyly – a momentálně spíše využívají situace, aby v opozičních lavicích ukázali, jak silně bije jejich kulturní srdce.

Osvícení, viditelní Řeklo by se, lepší něco než nic; pozdě, ale přece. Lepší, když poslanci napravují opomenutí ministra kultury, který se o peníze pro kulturu moc nepere, ostatně jako většina jeho předchůdců. Lepší, když aspoň někdo z politiků přijde na to, že v programu své strany má i pasáže o kulturní politice, a teď se konečně částečně hlásí k odpovědnosti. Jenže proč se spokojovat s málem, zvláště když práce poslaneckého výboru, přidělujícího narychlo peníze, směřuje k vytvoření jistého PR efektu, včetně vděčnosti ze strany těch, kteří náhle díky dobrosrdečnosti, moudrosti a štědrosti zákonodárců dostali peníze navíc.

            Poslanci ostatně přidávali především tam, kde peníze už jsou, jen jich tam není tolik, aby zaběhnuté festivaly mohly fungovat tak dobře jako doposud. Ale dostávají-li od poslanců narychlo peníze Pražské jaro, hudební festival v Českém Krumlově, Litomyšl, Struny podzimu a další zaběhnuté značky, je to sice – jak říká pravidelný návštěvník koncertů klasické hudby Miroslav Kalousek – ostuda ministra kultury, ale je to také typický projev zvláštního způsobu, jakým přemýšlíme o kultuře. Nejen v politice.

            Poslanci přidávají peníze na „výkladní skříně české kultury“ (obrat Františka Laudáta, nového kulturního apoštola z TOP 09). Na akce, které jsou důležité, ale mají také trochu snobský charakter, jsou luxusní, místy hodně „posh“. Ale zase se o nich mluví, přivážejí umělce světové třídy, takže rozšiřují omezené české obzory. Ekonomizace kultury, která byla původně jedním ze strategických způsobů, jak vysvětlit politikům, že do kultury se vyplatí dávat peníze, protože je to investice svého druhu, vedla v českém prostředí k tomu, že se starost o kulturu chápe jako leštění výkladních skříní.

            Nejlépe to známe z oblasti filmu. Peníze do filmu v ČR tečou ze státní kasy nikoli proto, že by si politikové uvědomovali význam filmové tvorby pro společnost a její sebereflexi, nýbrž proto, že je na něm dobře vidět, jak se politici starají. A spolu s filmem jsou pak vidět i oni – politici osvícení kulturním sluncem. Totéž platí u klasické hudby, která se, jak vidno, stává vhodným nosičem obecné kulturnosti politiků, protože i na ní je pěkně vidět každá koruna, kterou sem politici pošlou. Klasika – to je vznešenost, národní stříbro, symbol naší kulturní velikosti.

Dvojité leštění O výkladní skříně české kultury se ovšem už nějakou dobu starají i bohatí lidé, kteří jsou touto oblastí přitahováni právě proto, že jsou tu ony výkladní skříně. Leští je ze stejného důvodu jako stát. Vzniká tak symbióza, která ovšem pomáhá jen těm, kteří už jsou nahoře, kteří už svítí a září. Stát i soukromí donátoři jednotně pomáhají těm, kteří již byli vyzdviženi a kteří již nezahynou, prostě proto, že by to byla mezinárodní i národní ostuda.

            Poslanci tedy přeleštili výklady, které se budou i příští rok pěkně lesknout. Jako obvykle zapomněli na všechny proudy kultury, které se nikdy k výkladním skříním nedopracují, jež ale tvoří kulturní krev kolující společností. A už vůbec se nestarali o to, co je potřeba změnit do příštích let, aby se každý rok nemusel dělat takový hluk kvůli mytí a leštění kulturních výloh. Jinými slovy: jak zapracovat na tom, aby kulturní politika byla konečně brána jako práce na poskytování veřejné služby, jakou je třeba školství nebo zdravotnictví.

            To už je ovšem úplně jiná práce než pohodlné a vděčné dýchání na sklo a pár lehkých tahů lehce navlhčeným lešticím hadříkem.

 

Foto popis|

Generální partner

Dostávejte informace
s předstihem:

© Smetanova Litomyšl 2023
Designed by: wwworks.cz