WEB , Datum: 26.01.2021 , Zdroj: aktualne.cz , Strana: 0 , Autor: ČTK, Kultura , Datum importu: 26.01.2021 21:49 , RU / den: 741 693 , RU / měsíc: 4 106 968 , Celková návštěvnost: 29 230 000 , Rubrika: Kultura , Země: Česko , GRP: 8,24
Tematické duplicity: Kultura a cestovní ruch
Ve věku 75 let po dlouhé nemoci zemřela v Olomouci herečka Hana Maciuchová. Oznámila to její sestra Silvie Marková. Poslední rozloučení se bude konat v rodinném kruhu.
„Pro mě je dominantní volba role, můj vztah k ní. Jaký má povahopis. Jaké nároky. Zajímá mě téma nejen mé postavy, ale celé hry. Chci se něco dozvědět. Nepřemýšlím a nekalkuluji, pro kolik diváků ji odehraji,“ shrnula před lety v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas.
Maciuchová patřila k nejoblíbenějším tvářím na obrazovkách, čtyřikrát byla vyhlášena herečkou roku v anketě TýTý, kde ji diváci v letech 2007, 2008, 2009 a 2011 dali přednost před Kateřinou Brožovou či Zlatou Adamovskou. Desítky let však strávila také na jevištích. „Divadlo je pro mě dominantní, jsem mu vděčně věrná. Zde se ještě pořád ctí šest týdnů milosrdného času, kdy můžete roli nazkoušet. Ale v jiných médiích tvorbu diktují čas a peníze,“ srovnala před několika lety v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Divadlo poznávala rodačka ze Šternberku u Olomouce odmalička díky rodičům, kteří se mu věnovali amatérsky. Otec jí také jako čtrnáctileté nabídl první roli v Lucerně od Aloise Jiráska. „Potřebovali družičku. Věděla jsem, co družička dělá a jaké má repliky. Tatínek to se mnou nazkoušel a přišla premiéra. Já vešla s kyticí, viděla jsem to hlediště plné očí, dostala trému a začala tu kněžnu vítat tak, že jsem začala plakat, strčila jí kytku a vypadla. Všichni koukali jako blázni a pak říkali rodičům, že ta Hana má snad talent,“ vzpomínala pro Český rozhlas.
Později začala studovat pražskou DAMU a ještě před absolvováním účinkovala v Divadle za branou, kde pak koncem 60. let získala tříleté angažmá. „Přijela jsem v osmnácti letech do Prahy a měla jsem pocit, že mluvím mnohem čistší češtinou než mí spolužáci z Prahy. Ale oni na mě koukali jako na vizunu,“ vzpomínala na zážitek, který jí desítky let nato pomohl při práci pro rozhlas.
Roku 1971 odešla do Divadla na Vinohradech, kde vydržela čtyři desítky let. Postupně tu hrála Lízu v Obchodníkovi s deštěm, Duňu ve Zločinu a trestu, Toinetu ve Zdravém a nemocném nebo na sklonku komunismu Markétu v dramatizaci Bulgakovova díla Mistr a Markétka. Role měla v Othellovi, Cyranovi z Bergeracu, Křehké rovnováze nebo Kdo se bojí Virginie Woolfové?.
Na Letních shakespearovských slavnostech ztvárnila Gertrudu v Hamletovi, začátkem tisíciletí například zpěvačku Judy Garlandovou v pražském Studiu Dva.
Od 60. let se Maciuchová zkoušela uplatnit u filmu. Poprvé se objevila ve snímku slovenského režiséra Štefana Uhera Organ, později ji diváci mohli vidět například v Balíkově psychologickém titulu V každém pokoji žena.
Slávu jí přinesly postavy copaté rázné Anči v populárním večerníku Krkonošské pohádky či naivní Vlasty v seriálu Chalupáři. Účinkovala v Ženě za pultem, kde měla roli Olinky, dále v jedné epizodě 30 případů majora Zemana nebo Dynastii Nováků. Tam ztvárnila železničářskou dceru Lídu Novákovou-Kučerovou.
Na prvním vrcholu popularity se pak ocitla díky seriálu Nemocnice na kraji města, kde zpodobila Alenu, žárlivou manželku primáře Blažeje. Podílela se i na obou porevolučních pokračováních z let 2003 a 2008.
Koncem 80. let minulého století se na plátně vžila do manželky Karla Čapka Olgy Scheinpflugové ve snímku Člověk proti zkáze, po revoluci dostala vedlejší roli hysterické matky v Samotářích. Především se s ní však diváci setkávali v seriálu Ulice od televize Nova, kde hrála noblesní středoškolskou učitelku Miriam. Díky němu Maciuchovou denně sledovalo přes milion Čechů.
„V roli Miriam Hejlové jsem měla možnost říct, že studovat a učit se novým věcem nikdy není ztracený čas. Samozřejmě že každý potřebuje volno a musí si odpočinout. Ať ve volnu dělají, co umí, ale využít ten čas ve škole ku svému prospěchu je strašně důležité,“ ohlížela se za touto zkušeností.
Náročný svět každodenního seriálu nakonec Maciuchová před lety opustila, aby si mohla „chvilku dirigovat práci i volný čas“, a před kamerou se objevovala jen vzácně. Nejnověji ji diváci mohli vidět ve filmu Tátova Volha.
Roku 2010 převzala od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění, v Senátu později také cenu Společnosti pro vědu a umění.
V uplynulé dekádě s klavíristou Ivem Kahánkem účinkovala v projektu o vztahu spisovatelky George Sandové a skladatele Fryderyka Chopina. Pořad byl uveden na festivalu Smetanova Litomyšl. Maciuchová již koncem 90. let spolupracovala s Moravskou filharmonií na Fibichově melodramatu Štědrý den.
„Mám velice ráda hraní monodramat. Herec se ocitne na jevišti sám a vydává svědectví o životě nějaké postavy nebo kontaktech s jinými lidmi, o kterých ale pouze mluví a je na jevišti celou dobu sám. Musíte mít velice silnou představivost, abyste divákům vytvořil situaci, která by na jevišti měla být,“ řekla v interview pro Deník.
Často se věnovala dabingu a práci v rozhlase, třikrát vyhrála anketu Neviditelný herec aneb Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu. Porota ji ocenila za roli manželky nacistického pohlavára Emmy Göringové ve hře Enigma, za madam Pommeray ve hře Tektonika citů a za interpretaci četby na pokračování z románu Jung Changové Divoké labutě.
Ve chvílích volna Maciuchová ráda chodila po horách, jezdila na elektrokole nebo zahradničila. Jejím manželem byl 20 let, až do své smrti v roce 1993, o 19 let starší herec Jiří Adamíra.
Seznámili se při natáčení televizní inscenace První radosti. „A tak jsme se zamilovali. Ale Jiří byl ženatý a já moravská buchta, která si nedovedla představit, že by odvedla muže od rodiny. A taky jsem byla zadaná. Peripetie našeho vztahu byly velmi drastické,“ popsala v Českém rozhlasu. Manželství zůstalo bezdětné.
Před pěti lety se Maciuchová vedle plastického chirurga Bohdana Pomahače nebo moderátora Jakuba Železného stala jednou z tváří propagačního videoklipu, který nechala vyrobit olomoucká radnice na podporu turismu.
